Město v kulisách. Přístavní Mariupol se stal inscenací ruské propagandy

16. března 2022 dopadla ruská bomba na budovu Doněckého oblastního akademického divadla v Mariupolu, které krátce po začátku brutální invaze sloužilo jako protiletecký kryt, v němž se ukrývaly stovky civilistů.

Lidé napsali na asfalt před vstupem do haly obrovský nápis „ДЕТИ“ („DĚTI“) a doufali, že okupanti budou podle mezinárodního práva respektovat, že místo slouží jako útočiště převážně pro ženy, děti a starší obyvatele.

Přesto byla budova cíleně zasažena, její střední část srovnána se zemí a podle odhadů pod troskami zahynulo až 600 lidí. Divadlo se tak ze symbolu kultury a života proměnilo v masový hrob.

Den po útoku starosta přístavního města Serhij Orlov oznámil, že v důsledku ostřelování bylo zničeno 80 až 90 procent města. O několik týdnů později, v květnu 2022, kdy se ruské síly Mariupolu plně zmocnily, okupanti právě budovu tehdejšího divadla začali rychle využívat jako strategický nástroj ruské propagandy.

Dnes, pod ruskou okupací, probíhá na místě systematická přestavba s cílem vymazat paměť a vzpomínky na masakr civilistů. Ruské úřady částečně rozebraly zbytky původní stavby a na jejím místě budují nový kulturní komplex, který má sloužit k prosazování narativu „osvobození“ a „obnovy“ města. Nápisy, které měly chránit civilisty, zmizely.

„Kdysi jsem se kolem divadla procházela a odpočívala s blízkými na místech, která dnes vypadají jako po apokalypse. Někteří z těch, se kterými jsem tam trávila čas, už nejsou mezi námi. Vyhnali nás z vlastních domovů. Zničili 80 % infrastruktury našeho města – a teď se to všechno snaží zakrýt výstavbou nových budov. Ale já, stejně jako téměř všichni obyvatelé Mariupolu, jsme nic nového nepotřebovali. Jen jsme chtěli žít doma. Ve své zemi, na svém místě,“ píšou civilisté v uzavřených skupinách na Telegramu.

O tragédii, která se v Mariupolu odehrála, oficiální ruské zdroje mlčí, nebo ji popírají. Ruští okupanti se zoufale snaží zahladit důkazy o svých zločinech. Západu zároveň předkládají falešné obrazy města, které vykreslují jako ráj, a lákají ruské občany, aby se do Mariupolu přestěhovali a stali se tak součástí „nového začátku ruského impéria“, jak říkají reklamy.

Dva týdny před tím, než se poslední ukrajinští obránci vzdali, představila Moskva „hlavní plán“ pro obnovu Mariupolu – dokument připravený ruským ministerstvem výstavby ve spolupráci s moskevským Výzkumným a projektovým institutem. Plán, který měl město přetvořit mezi lety 2022 až 2035, obsahoval ambiciózní predikce: zdvojnásobení populace na 212 000 obyvatel už do konce roku 2022, její nárůst na 350 000 do roku 2025 a půl milionu do roku 2035. 

Dokument zahrnoval mapy dopravní infrastruktury, návrhy uličních sítí s cyklostezkami, tramvajovými tratěmi, podrobné výkresy oken a fasád i plán rozvoje historického centra.

Podle oficiálních ruských údajů bylo v Mariupolu zatím postaveno více než 5 000 nových bytů v celkem 70 obytných domech. Do konce roku 2024 měly být údajně obnoveny téměř všechny obytné budovy ve městě. Satelitní snímky skutečně potvrzují pokrok v některých částech města, především v podobě nových, jednotně působících bytových komplexů.

Podle zjištění Seznam Zpráv a dalších velkých médií, která hovořila s obyvateli Mariupolu pod podmínkou anonymity, zůstává však stále velká část města v troskách, a to hlavně ve východní části, což značně zpochybňuje oficiální ruská tvrzení o rozsahu obnovy.

„Moji přátelé tam pořád žijí a říkají, že nemají ani čistou tekoucí vodu. Je žlutá, a to i když ji převaříte. Po městě je stále spousta trosek a Rusové se o obnovu příliš nestarají. Jejich hlavní prioritou je v momentální fázi propaganda, protože chtějí vytvořit pěkný obrázek pro lidi za hranicemi města,“ popsal jeden z oslovených obyvatel.

Mnozí z těch, kdo ve městě zůstali, žijí v neobnovených domech, často bez spolehlivého přístupu k elektřině, teplu nebo lékům. „Ruská televize ukazuje nové domy, ale skutečný Mariupol vypadá jinak. Stačí zajít o pár ulic dál a najdete rozbité školy, nemocnice a celé čtvrti, které nikdo neopravuje,“ říká šestadvacetiletá Marina, která chtěla utéct, ale kvůli nemocným prarodičům teď žije pod ruskou okupací. Marina není její pravé jméno (redakce ho zná, ale neuvádí ho kvůli ochraně mladé ženy).

S rodinou jsou prakticky odříznutí od okolního světa, pod vlivem ruské cenzury a státem kontrolovaných médií. Aby si mohli ponechat své domovy a vůbec přístup ke službám, jako je zdravotní péče, byli nuceni přijmout ruské občanství. „Bez ruského pasu nedostaneme žádné ošetření. Nemůžeme pracovat, mít zaměstnání ani pobírat výplaty,“ říká jedna z obyvatelek. Někteří ukrajinští muži byli navíc odvedeni do ruské armády, která je naverbovala k boji proti vlastní zemi.

V březnu 2023 dorazil Vladimir Putin do okupovaného Mariupolu. Návštěva působila jako pečlivě režírovaný pokus ukázat světu i Rusům, že město „žije dál“, tentokrát pod ruskou vlajkou. Prezident si prohlédl novou obytnou čtvrť Něvskyj a další místa, která měla symbolizovat obnovu.

Oficiální video ukázalo Putina obklopeného usměvavými obyvateli. Jenže v pozadí bylo slyšet křik ženy: „To není skutečné! Je to jen divadlo!“ Záznam byl později upraven a rušivý hlas zmizel.

Z ukrajinského exilu sledovali scénu bývalí mariupolští úředníci s těžko skrývaným rozhořčením. Věděli, že mnohé z toho, čím se Rusko chlubí, ve skutečnosti vzniklo ještě za Ukrajiny a okupanti si to jen přivlastnili. Nové školky, opravené školy i moderní tramvaje byly projekty, které Mariupol plánoval dávno před válkou. „To je naše tramvaj. Dokonce má stejné registrační číslo,“ říká Mykyta Birjukov, někdejší zástupce ředitele mariupolské městské dopravy.

Mariupol se tak stal jedním z hlavních jevišť nové formy propagandy. Místní influenceři a mladí „bloggeři“ se školí, jak vytvářet videa, která zobrazují město jako obnovující se metropoli pod ruskou správou. Kurzy financované či podporované státem jim dávají nástroje, jak šířit obsah na TikToku, Telegramu nebo VKontakte, často s důrazem na nový asfalt, barevné fasády a školní aktivity.

„Podívejte se, co Rusko dělá v Mariupolu,“ říká ve videu učitel bloggerské školy Pavel Karbovskij, zatímco za ním stojí řada nových obytných bloků. „Oni tady staví, ne ničí… tohle je Mariupol, naše ruské město!“

Spolu s několika příspěvky na sítích video analyzovala americká stanice CNN. Z pohledu běžného diváka působí nevinně. Jenže experti varují: právě tyto „malé hlasy“ s lokální znalostí mají často větší přesvědčivost než okázalá státní propaganda. I proto se ruský režim čím dál víc opírá o místní obyvatele, kteří pomáhají normalizovat okupaci, ať už vědomě, nebo z přesvědčení.

Karbovskij tvrdí, že není propagandista. Jen prý chce „ukazovat pravdu“. CNN v rozhovoru z Doněcku řekl, že jeho cílem je zachytit reálný život ve městech pod ruskou kontrolou.

Ruští představitelé v okupovaných oblastech přitom sami aktivně podporují mladé tvůrce, jako je Karbovskij, aby pomáhali šířit narativ o „obnovených“ a „osvobozených“ územích.

V lednu letošního roku byl Karbovskij pozván na oficiální setkání s Denisem Pušilinem, šéfem samozvané Doněcké lidové republiky dosazeným Moskvou. Pušilin na svém kanálu na Telegramu uvedl, že právě na takové tvůrce „spoléhá“, protože mají ukazovat světu, že východní Donbas se „zvedá z trosek“.

„Spojuje nás všechny obrovská touha obnovit a znovu oživit Donbas,“ napsal Pušilin. „A lidé by měli vědět co nejvíce o rozsáhlé práci, která už je v plném proudu.“

Na satelitních snímcích lze však vidět, že obnovené zůstávají jen vybrané části Mariupolu – konkrétně ty, které se hodí do oficiálního obrazu „pokroku“, zatímco většina města zůstává nadále poznamenaná válkou. Ruská propaganda sice šíří obrázky „nového začátku“, realita pro mnoho obyvatel ale zůstává temná.

„Mariupol dnes nevypadá jako město, které se zotavuje. Spíš to působí jako pečlivě naaranžovaná kulisa, která má zakrýt, co se tu doopravdy stalo. Ale naši lidé si pamatují a dlouho si pamatovat budou. Okupantům to nikdy neodpustíme,“ uzavírá Marina.