Článek
Kvůli americko-izraelské válce proti Íránu stále zůstávají vyšší stovky lodí uvězněných v Perském zálivu. Nemůžou pryč kvůli přetrvávající hrozbě íránských útoků nebo kvůli americké blokádě, a tak vyčkávají na kotvě.
To zároveň znamená, že v oblasti uvízly tisíce námořníků bez možnosti opustit loď. Dlouze čekají na palubě bez jistoty odplutí. Může jít až o 20 tisíc lidí.
Situaci na jedné z lodí v reportáži pro Financial Times popsal novinář a spisovatel Horatio Clare, která má zkušenosti s plavbami na velkých lodích.
Řada námořníků má slabý nebo žádný přístup k internetu, takže jejich rodiny, od kterých mohou být pryč devět měsíců i déle, se za ně mohou jen modlit. Mnoho členů posádek tvoří Filipínci a praktikující katolíci, a modlí se tedy také.
„Bože, jsem unavený, ale vždy ti důvěřuji,“ napsal nedávno jeden z nich. Doma nebyl už 136 dní
Aktuální vývoj:
Na moři se ale věci mohou vždy zhoršit, podotýká Clare.
„Mířili jsme do BIK (Bandar Imam Khomeini, klíčový íránský kontejnerový přístav, pozn. red.), ale brzy ráno jsme driftovali. Neměli jsme GPS kvůli rušení signálu,“ stálo v jedné ze zpráv, která se k novináři dostala. Driftování v tomto případě znamená, že loď je na příliš hlubokém moři na to, aby mohla spustit kotvu.
Bez GPS mohou námořníci určit svou polohu pouze pomocí sextantu a papírové mapy, ty mají pouze některé lodě. Jinak jejich životy závisí na odhadu polohy, štěstí, úsudku a zkušenostech a na tom, že se jim budou vyhýbat rakety a drony.
„Hlídky na můstcích lodí v Zálivu celé hodiny mlčky zírají do tmy a musí být neúprosně disciplinovaní vůči sobě sama a bojovat se spánkem. Ve dne v noci závisí životy jejich i kolegů na soustředění a odhodlání jednotlivců,“ popisuje Clare na lodi.
Náročná práce dělníka na lodi se odehrává i ve strojovně, kde horka dosahují i 40 stupňů Celsia. U obrovského motoru, který je dle slov autora „šíleně řvoucí monstrum“, se jen těžko dá domluvit s kolegy.
Celá loď se přitom neustále naklání. O 20 stupňů na jednu stranu a hned na druhou. Kvůli tomu nemůžou námořníci spát.
Fyzickou a psychickou zátěž popisuje autor ve své reportáži takto: „Dokázali byste v těchto podmínkách vyšroubovat malou matičku žhavého kovu? Dokázali byste jich vyšroubovat padesát a u toho úplně vytěsnit z mysli rakety, drony, stíhačky a všechny noční hrůzy, zatímco to děláte?“
Snahy o pomoc ze břehu
Námořníci podle Clarea říkají, že jen organizace Mission to Seafarers skutečně rozumí jejich problémům. Tato skupina najímá takzvané „mořské kněze“, kteří jsou i v Perském zálivu a jsou v každodenním kontaktu s posádkami uvězněnými v oblasti.
S jedním z nich udělal Horatio Clare rozhovor, rádce námořníků si ale přál zůstat v anonymitě.
„Konflikt na námořníky psychicky hluboce dopadá. Z hlediska duševního zdraví, je jim úzko z toho, co přijde dál. Mnozí mají pocit, že kdyby dostali možnost, okamžitě by podepsali odchod a za každou cenu odešli. Mnozí námořníci také čekají na nevyplacené mzdy, což zvyšuje jejich stres a frustraci,“ řekl kněz z organizace Mission to Seafarers.
Ačkoli je kapitán nejvyšší autoritou, zvláštní postavení má i lodní kuchař. Podle Clarea stojí morálka, efektivita a pohoda posádky na třech jídlech denně.
„Na mnoha lodích se zásoby postupně tenčí,“ uvedl mořský kněz. „V posledních dnech někteří námořníci v Hormuzském průlivu hlásili, že omezují příjem potravy. Nedostatek jídla se na několika plavidlech stává stále větším problémem.“
Podmínky posádek uvázlých lodí tento měsíc zmínil i americký prezident Donald Trump, který svůj neúspěšný pokus prolomit íránskou blokádu označil za snahu pomoci „lidem, společnostem a zemím, které neudělaly vůbec nic špatného“.
Přestože se jim dostalo veřejné podpory i z nejvyšších politických míst, konkrétní podmínky na palubách se tím zatím nezměnily a námořníci zůstávají v nejistotě a izolaci.
