Situace je zoufalá, není kudy utéct a kam, popisuje Češka žijící v Turecku

Noc na pondělí si budou obyvatelé zasažených oblastí navždy pamatovat. Nejsilnější zemětřesení, které Turecko za posledních téměř 100 let zažilo, si vyžádalo v zemi tisíce obětí. Záchranné akce pokračovaly i přes noc, čas je v tuhle chvíli pro přežití rozhodující. Pravděpodobnost přežití zasypaných se asi po 24 hodinách snižuje.

Jak to vypadá na místě nedaleko epicentra zemětřesení v Turecku, popsala Irena Menšíková z organizace Charita Česká republika, která má v oblasti své blízké.

Jak vás zemětřesení zasáhlo?

Jsem v Ankaře, nejsem přímo na místě. Ale v blízkosti Gaziantepu, kde bylo epicentrum prvního zemětřesení v noci na pondělí, mám blízké. Někteří z nich jsou stále pod troskami a nemáme od nich žádné zprávy.

Na místo se navíc nedá už od včerejška dovolat. To spojení je hrozně těžké, ani internet pořádně nefunguje. Je těžké zjistit, jak na tom jsou.

Jaké máte zprávy z místa? Jak to v oblastech podle nich vypadalo?

V zasažené oblasti je nyní můj blízký, který tam jel z Ankary a který tam má rodinu. Ani s ním ale nemám stálý kontakt, nedá se tam dovolat. Naši další blízcí sdílí na sociálních sítích zprávy o tom, že jejich rodina je pořád zavalená a že se tam třeba ještě nedostala oficiální pomoc. Tak vypadala situace tedy hlavně včera.

Další lidi se podařilo zpod trosek vytáhnout a někteří z nich jsou v nemocnicích. Situaci ale komplikuje počasí, nyní je i na jihu Turecka hrozná zima.

To je teď obrovský problém. I tam, kde bývají vyšší teploty, je teď kolem nuly. Pořád sněží, nebo prší. Je velká zima a lidé nemají kam jít. Pokud se pomoc nedostala k těm, kteří ji potřebují, je možné, že zemřou na podchlazení.

Máte od vašeho známého informaci, co teď může na místě dělat?

Snaží se hlavně pomoci rodině. Hodně jeho příbuzných zůstalo totiž různě venku, nebo spíš v autech, protože to jejich menší město je v podstatě srovnané se zemí.

Jinak jednotlivci pochopitelně nedokážou úplně pomáhat. Neodtahují sutiny, ale pomáhají alespoň identifikovat, kde jsou lidi, ke kterým se třeba ještě nedostala pomoc.

Hodně lidí tedy zůstává v zasažených místech…

Někteří lidé, které se podařilo zachránit, přetrvávají v autech. Nemají ani kam jinam jít. Někteří moji známí sice vyvázli ve zdraví, ale spí v autě.

Lidé ani neodjíždí, protože se často nemají kam jinam dostat. Kvůli zemětřesení jsou rozbité cesty. Není to tak všude, ale většinou spíše nejde odjet ze zasažených měst.

Zmiňovala jste, že zprávy z místa se šíří přes sociální sítě. Jak to přesně vypadá?

Přes sociální sítě se sdílí zprávy lidí, kteří ještě pohřešují svoje blízké. Nebo píšou, že se k nim nedostala pomoc. Píšou také, kde se ti lidé mohou nacházet, aby tam ta pomoc došla.

Včera takhle na sítě psali i lidé, které zavalily sutiny. Dokud se jim třeba nevybily telefony, často tohle přispělo k tomu, že se je i podařilo najít. Nebo že šlo alespoň identifikovat, kde jsou. Bohužel často i ne.

Vy osobně jste v Ankaře, jak se zapojují lidé tam?

V Ankaře od těch prvních hodin probíhají sbírky, jsou tady otevřena velká centra, kam lidé teď nosí hlavně materiální pomoc. Ve spolupráci s tureckým úřadem pro řešení katastrof a mimořádných situací vznikl seznam těch nejdůležitějších potřeb. Vzhledem k počasí je to hlavně teplé oblečení, deky, stany, spacáky. Tím, že tam není elektřina, tak i generátory.

Ta situace na místě je ale zoufalá. Lidé potřebují základní potřeby. Brzo bude potřeba i nějaká střednědobá pomoc, jako obnovování budov a měst, která jsou srovnaná se zemí.

Lidé mohou pomoci i skrze naši organizaci Charita Česká republika, která vyhlásila sbírku na pomoc v zasažených oblastech.