Bez korálů ani ránu. „Matka Polka“ rozčísla kampaň u sousedů

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje z Varšavy/

„Drazí,“ začala levicová politička, profesorka Joanna Senyszyn, tak jako obvykle svůj projev, když stála v neděli v poledne na pódiu na varšavském Bankovním náměstí. Odtamtud startoval mobilizační pochod na podporu Rafała Trzaskowského. A právě liberálního prezidentského kandidáta Senyszyn otevřeně podpořila.

Trzaskowski 1. června změří síly s konzervativním kandidátem Karolem Nawrockým. Jejich šance jsou vyrovnané a očekává se těsný výsledek.

„Vím, že tak jako já chcete Polsko, ve kterém je každý každému přítelem. Konec se štěpením. Musíme se respektovat. Různorodost je výhoda, a ne vada,“ prohlásila a svůj projev doplnila typickým gestem - do široka rozpřaženými rukami v náznaku objetí.

Stejné gesto používal „polský“ papež Jan Pavel II., i když Joanna Senyszyn s jasnou nadsázkou odmítá, že by si ho osvojila od něj. „Ne, to je moje gesto, které mnohokrát opakoval Jan Pavel II.,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy, který jsme pořídili ve Varšavě den před nedělním pochodem.

Právě svým smyslem pro humor, neotřelými komentáři i vystupováním si Joanna Senyszyn v polské politice v posledních týdnech ukradla kus politického a mediálního prostoru. Ten byl mnohem větší, než by odpovídalo jejímu volebnímu výsledku - v prvním kole prezidentských voleb získala 214 tisíc hlasů, čili pouhé jedno procento.

Navzdory tomu politička, která je známá svými ostrými výroky na adresu katolické církve a také feministickými postoji, ovládla před volbami sociální sítě. Její snadno rozpoznatelný hlas, tři řady výrazných červených korálů a politické memy v duchu Hvězdných válek vyskakovaly všude. Psalo se mimo jiné o „imperátorce“.

Jednu řadu svých červených korálů nakonec Joanna Senyszyn předala Trzaskowského manželce Małgorzatě. „Drazí! Síla je s námi!“ zvolala v neděli z pódia Joanna Senyszyn a desetitisíce lidí její slogan opakovaly.

Při našem rozhovoru ve Varšavě oceňovala český smysl pro humor a Járu Cimrmana a zastavovali ji kolemjdoucí, kteří jí vyjadřovali podporu.

Pořád se cítíte být „imperátorkou“?

Samozřejmě! Plánuji vytvořit nový politický projekt společně s mladými lidmi, kteří budou zakládat organizace v terénu a budovat takové galaktické týmy.

Máte na založení nové strany dost lidí?

Ano, hlásí se spousta lidí. Jde o dobrovolníky, kteří mi pomáhali sbírat podpisy a vést kampaň, skládali písničky a byli velmi aktivní na sociálních sítích. A teď mě také volili. Podpořilo mě přes 200 tisíc voličů. Navíc se odhaduje, že až čtvrt milionu mladých lidí ve věku 15–18 let, kteří zatím nemají volební právo, by mě rádi volili. Právě oni by mohli tvořit mládežnické křídlo nové strany. Připravujeme se na parlamentní volby v roce 2027.

Znala jste internetové memy už dřív? Teď vás titulují jako královnu polských politických memů.

Dřív jsem mívala spíš karikatury, protože od roku 2023 už nejsem poslankyní a na sociálních sítích jsem se objevovala méně. Tahle kampaň to změnila. Rozhodla jsem se kandidovat, protože jsem došla k závěru, že není nikdo, komu bych mohla dát svůj hlas.

Nikomu z dvanácti kandidátů v prvním kole?

Bylo jasné, že půjde o souboj mezi Občanskou platformou a Právem a spravedlností. Mám dojem, že kdyby za tyto strany kandidovaly krávy, stejně by jedna z nich vyhrála. Je to čistě stranické hlasování. Stále více lidí má toho duopolu dost.

Když se ještě vrátíme ke kampani, nebyla ta „memizace“ politiky zároveň její banalizací? Nebo jsou dnes specifické vtipy na TikToku jediný způsob, jak se dostat k mladým voličům?

Memy nebyly moje iniciativa, ale přišlo to zespoda. Prostě se objevily, a poněvadž jsem mladá duchem a mám ráda happeningy a nebanální formy volební kampaně, ty memy jsem si oblíbila a sdílela je na svých sítích. Začalo jich přibývat.

Když jsem byla na dvouhodinovém rozhovoru u jedné influencerky, dostala jsem dotaz, k jakému zvířeti bych se přirovnala a proč. Já jsem řekla, že ke slonici.

Proč?

Protože nejstarší slonice je vždycky šéfkou stáda. A proč? Protože má výbornou paměť a při velkém suchu si pamatuje, kde přesně byla před 30 lety při podobném suchu voda. Pokud tam voda není, pamatuje si, kde byla ještě při větším suchu před 80 lety.

Během toho živého vysílání desítky lidí poslaly kresby mě jako slonice. Stala jsem se takovým mediálním fenoménem a to jsem se rozhodla využít, protože chci něco udělat pro naši zemi. Je velmi špatné, že je Polsko tak rozdělené.

A propos paměti - vy jste před zhruba 20 lety přišla s termínem „kaczysmus“ odkazujícím politiku lídra strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského. Je tenhle směr v polské politice pořád přítomný?

Ano, vznikl jako analogie k jiným -ismům. V letech 2005–2007 byl kaczysmus ještě v bílých rukavičkách. Po roce 2015 a zvlášť po roce 2019 už jeli naplno – bez zábran, pokud jde o přivlastňování si státu, ničení demokracie a právního státu a zneužívání státních prostředků.

Jak byste „kaczysmus“ definovala?

Jde o autoritářský, pseudodemokratický styl vládnutí s propojením státu a katolické církve, podporovaný „smolenským náboženstvím“ (odkaz na konspirační teorie, které část strany PiS šíří okolo zřícení letadla s bývalým prezidentem Lechem Kaczyńským u ruského Smolensku, pozn. red.), obsazování funkcí podle principu „Teď, ku*va, my“ a „BMW – bez názoru, průměrný, ale věrný“. Vše je podáváno se „sociální omáčkou“ vlastenectví a morální obnovy.

Co je podle vás hlavním tématem letošních prezidentských voleb?

Je to skutečně ostrý boj o budoucnost Polska – o to, zda budeme silným, právním státem v Evropské unii, nebo se proměníme ve skanzen 19. století, kde se budou ženy znovu zahánět do kuchyně, k dětské postýlce a do kostela, LGBT+ lidé nebudou mít práva, budou se bít děti a Poláci, kteří nejsou katolíci, budou čelit diskriminaci.

Občanská platforma chce vyvodit odpovědnost za zneužívání moci ze strany PiS, zatímco PiS potřebuje prezidenta, který bude lidem ze strany udělovat milosti. Potřebují také prezidenta, který bude vetovat zákony týkající se změn v justici a demontáže tohoto institucionalizovaného kaczysmu.

Sledovala jste minulý pátek televizní debatu mezi Karolem Nawrockým a Rafałem Trzaskowským? Kdo podle vás uspěl lépe?

Ano, dokonce jsem ji komentovala v televizi. U Trzaskowského bylo znát, že ho konečně vedou odborníci, nejen političtí kolegové. Vypadal jinak – odpočatý, usměvavý. I Nawrocki byl dobře připravený. Řekla bych, že to skončilo remízou, lehce ve prospěch Trzaskowského.

Nawrocki si během debaty vložil do úst zřejmě nikotinový sáček – a to hodně rezonovalo. Má podle vás prezidentské kvality?

Podle mě vůbec neměl kandidovat. Ale vidíme, že na voliče PiS to nemá dopad – oba tábory jsou velmi mobilizované. Jako odbornice na marketing mám pocit, že atmosféra kampaně se přehřívá.

A není Trzaskowski z marketingového hlediska příliš „nudný“ a svázaný s érou premiéra Donalda Tuska?

Určitě mu škodí to, že současná vláda za půldruhého roku nedokázala splnit většinu předvolebních slibů.

Trojice levicových kandidátů získala v prvním kole jen kolem 10 procent, zatímco krajní pravice dohromady 20 procent. Má levice v Polsku nějakou budoucnost?

Pojmy pravice a levice už neodpovídají realitě. PiS má sice konzervativní světonázor, ale v sociální oblasti často levicové postoje. Je čas na nové dělení.

Kandidát krajní pravice Sławomir Mentzen skončil třetí a po prvním kole si Nawrockého i Trzaskowokého pozval k sobě do Toruně na takové audience, kde jim dal k podpisu svou „toruňskou deklaraci“ o tom, co by měli nebo neměli ve funkci prezidenta dělat. Nawrocki podepsal, Trzaskowski ne. Všechno vysílal na svém youtubovém kanálu, který mu slouží jako mediální alternativa. Jsme svědky nástupu krajní pravice?

Sławomir Mentzen to celé inscenoval jako show, která mu má vydělat peníze. Nawrocki se podle mě zesměšnil – podepsat bezmyšlenkovitě návrhy jiné strany je chyba. Ukazuje to, že ztrácí rozum v touze vyhrát.

Nawrocki tvrdí, že není stranickým kandidátem, ale občanským.

Ale víme, že to není pravda. Je to občanský kandidát PiS.

Nezatěžovala vás v kampani vaše minulost v komunistické straně PZPR?

V očích krajní pravice určitě, podle nich to tíží všechny tři miliony členů PZPR. Pro mladé lidi je ale PZPR, bitva u Grunwaldu z roku 1410 i přijetí křesťanství v Polsku v roce 996 víceméně to stejné období a nemá to pro ně význam. Nežijí minulostí.

Považujete se za antiklerikální političku?

Ano, ale nejsem proti náboženství. Kdo ho potřebuje, ať ho praktikuje. Každý má právo na svou víru – a nikoho, ani politika, by to nemělo zajímat.

Na české poměry by vaše kritika církve nebyla extrémní. V Polsku je ale dál výjimečná. Proč?

U nás panuje strach kritizovat katolickou církev, její přešlapy, včetně utajování zneužívání dětí. Papež Jan Pavel II. byl dlouhá léta vnímán téměř jako bůh.

Vaše gesto s rozpřaženýma rukama – je to od něj?

Ne, to je moje gesto, které mnohokrát opakoval Jan Pavel II. (smích)

Ve svém programu prosazujete sociální spravedlnost, občanské svobody, práva LGBT+ lidí a žen. Jste i pro legalizaci marihuany?

Ne, jsem vůči jakýmkoli návykovým látkám velmi opatrná. Ano, alkohol může být škodlivější, ale prohibice nefunguje – a navíc mladí dnes prý skoro nepijí, což je dobře. Legalizace by mě ale zneklidňovala. Myslím však, že držení malého množství marihuany by mělo být dekriminalizováno – aby to mladým lidem nezničilo život. Musíme hledat rovnováhu.

Zmínila jste vznik nové strany. Je v dnešním rozdrobeném levicovém spektru pro takovou stranu prostor?

Rozhodně. Strana Levice, která je teď ve vládě, není demokratická – je autoritářská, řízená úzkým okruhem lidí. Nemají žádné ideály – ani levicové, ani pravicové. Jde jim jen o peníze a funkce.