„Polský šáhid“ je jen začátek. Varšava chce na válku připravit celý průmysl

Na první pohled připomíná íránský šáhid, který Rusko po tisících vysílá proti ukrajinským městům.

Polský dron PLargonia, nově vyráběný pod názvem Hornet (Sršeň), má podobný trojúhelníkový půdorys, spalovací motor a vrtuli umístěnou vzadu. Je dlouhý 2,6 metru, rozpětí křídel má 2,2 metru a váží 85 kilogramů.

V jedné verzi slouží jako letící cíl, na kterém může protivzdušná obrana trénovat boj proti dronům typu Šáhid. Druhá je útočná, může nést hlavici o hmotnosti 16 až 20 kilogramů a podle výrobce doletět stovky kilometrů.

Na začátku září byl Hornet jedním z řady bezpilotních systémů vystavených na velkém zbrojním veletrhu MSPO v Kielcích.

Představil se i Gladius 2 polské skupiny WB, který je součástí průzkumně-úderného systému a působí jako úplně jiná kategorie než levné vrtulové drony. Má proudový motor, sníženou radarovou i tepelnou stopu a může nést 30kilogramovou bojovou hlavici. Zasahovat má cíle na vzdálenost stovek kilometrů.

K vidění byly také drony Striker s deklarovaným doletem až tisíc kilometrů, stroje určené k sestřelování jiných útočících dronů, bezpilotní pozemní vozidla nebo i vyvíjený laserový systém proti bezpilotním strojům.

Z výčtu vyplývá, že drony byly jedním z nejviditelnějších motivů letošního veletrhu, největšího v historii - do Kielc přijelo 1209 vystavovatelů ze 43 zemí, přičemž přes 500 firem bylo tuzemských.

Samotné zavádění bezpilotních systémů v polské armádě ale už tak hladce nepůsobí. Dva týdny po veletrhu totiž ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz potvrdil výměnu muže, který měl jejich rozvoj řídit.

Generál Mirosław Bodnar opouští vedení Inspektorátu bezpilotních zbraňových systémů a míří do polského zastoupení při NATO a Evropské unii v Bruselu. Ministr tvrdí, že svůj úkol splnil.

Polská média jako Onet nebo Rzeczpospolita ale s odvoláním na zdroje v resortu popsala nespokojenost s tempem, jakým se drony dostávají do jednotlivých jednotek.

Peníze přitom přibývají rychle. Zatímco v roce 2023 šlo podle ministra obrany na „dronizaci“ armády zhruba 100 milionů zlotých, letos už vláda mluví o 26 miliardách zlotých, tedy v přepočtu asi o 145 miliardách korun.

Polské plány ale u dronů nekončí. „Největší výzvou je, abychom v Polsku dokázali v případě válečného ohrožení velmi rychle přesměrovat výrobní kapacity průmyslu na válečnou výrobu,“ řekl Seznam Zprávám náměstek ministra rozvoje Michał Jaros z Občanské koalice.

Nejde podle něj jen o to, aby státní zbrojovky dokázaly vyrábět více zbraní a munice. „Musíme mít připravený celý průmysl tak, aby se bez ohledu na to, co vyrábí dnes, dokázal v případě války přepnout na výrobu pro obranu,“ dodal Jaros pro Seznam Zprávy, se kterými hovořil nedávno v polské Vratislavi.

Ve Varšavě mezitím vzniká první strategie rozvoje obranného průmyslu pro roky 2026 až 2030. Sama vláda v návrhu přiznává, že současný stav má řadu mezer. Část výroby je málo automatizovaná, firmy pomalu přebírají zkušenosti z probíhajících válek a málo využívají technologie, které mají civilní i vojenské využití.

Cílem vládní strategie má být posílení domácí výroby a také větší prostor pro soukromé firmy. Právě soukromý sektor je pro náměstka Jarose jednou z hlavních lekcí války na Ukrajině.

„Když sledujeme válku na Ukrajině, vidíme, že mnoho podniků, které pracují pro ukrajinskou armádu, jsou soukromé firmy. A právě ty dokážou rychleji zavádět nová řešení a inovace, hledat je a dostávat nové technologie do praxe,“ říká s tím, že nejde jen o peníze nebo velikost tradičních zbrojovek.

„To je odpověď na otázku, jak můžeme zrychlit zbrojení a inovace v armádě. Využít potenciál inženýrů a soukromých firem, které někdy dokážou technologii zavést rychleji a s nižšími náklady,“ dodává náměstek.

Polsko ale za současné tempo zbrojení platí i vyšším dluhem. „Je to obrovské úsilí celé společnosti a znamená to také velké zadlužení,“ odpovídá Jaros na otázku, odkud vlastně Varšava bere peníze na obranu.

Výdaje dosahují téměř pěti procent HDP, v Česku je přitom považovaný za těžko dosažitelný i původní závazek NATO, tedy dvě procenta na obranu.

Část polských obranných výdajů jde přes mimorozpočtový Fond podpory ozbrojených sil, který je z velké části financovaný dluhem. Jen v roce 2027 má z úvěrů a dalších dluhových zdrojů získat přes 69 miliard zlotých, v přepočtu přes půl bilionu korun.

Zadlužení země ale dál roste. Polská Fiskální rada upozorňuje, že už příští rok může státní dluh překročit zákonnou hranici 55 procent HDP. To by vládu donutilo hledat úspory nebo zvýšit příjmy, například vyššími daněmi.

Podle náměstka Michała Jarose však mají výdaje na obranu i ekonomický rozměr. Bezpečnost považuje za jednu z podmínek, proč do Polska dál přicházejí zahraniční investice.

„Když se mě někdo ptá, proč se tady lidé rozhodují investovat, odpovídám: ‚Protože je tady bezpečno.‘ Přestože máme válku za hranicí, budujeme obranné schopnosti tak, aby měl investor jistotu, že mu nikdo jeho továrnu nezničí. Aby lidé, kteří ráno přijdou do práce, měli jistotu, že na jejich pracoviště nespadne raketa,“ přibližuje.

Nové polské drony na veletrhu v Kielcích sice přitahovaly velkou pozornost, Jaros ale při výčtu polských potřeb rychle přechází i k méně efektním položkám. Jednou z nich je munice. „Co z toho, že vyrobíme dělo, kanón nebo houfnici, případně koupíme tank, když z něj nebudeme mít čím střílet?“ ptá se.

Právě ve výrobě munice se podle něj Polsko v posledních letech posunulo, kapacity ale pořád potřebuje dál rozšiřovat. Podobně mluví o komunikaci a průzkumných systémech.

Má za to, že nejvíc Polsku chybí pokročilá elektronika. Nejde jen o nedostatek čipů a dalších součástek. U vojenské techniky musí být podle něj jisté i to, odkud pocházejí a jestli jsou bezpečné.

„Armáda nemůže mít pochybnosti, jestli nad dronem, který použijeme, v určité chvíli nepřítel nepřevezme kontrolu, neotočí ho a nepoužije ho proti nám. I o tom je suverenita.“

Jednou z cest má být užší spolupráce ve střední Evropě a s Tchaj-wanem. Jaros mluví o tom, že právě Česko, Polsko a Německo mohou pomoci budovat evropské kapacity pro výrobu čipů a další elektroniky potřebné i pro armádu.

„Jsme schopni vybudovat vlastní evropské kapacity pro výrobu pokročilé elektroniky, která je potřebná na bojišti,“ uzavírá Michał Jaros.