Článek
Firmy, které sledují pohyb peněz na blockchainu, připsaly útok skupině TraderTraitor. Je jednou z řady hackerských skupin, které vlády i výzkumníci spojují se Severní Koreou. Totalitní stát podle nich stojí i za útoky na banky, další kryptoburzy a blockchainové platformy.
Běžného kyberzločince často položí jediné zaváhání. „Ve světě kyberzločinu často platí, že jediná chyba je všechno, co policie potřebuje, aby vás dostala,“ říká Alec Zebrick ze společnosti Chainalysis, která analyzuje pohyb kryptoměn.
Jenže Severokorejci jsou prakticky nedotknutelní. „Jsou to hackeři podporovaní státem, dělají to pro režim. Takže budou dál pokračovat. A i po neúspěších, protože pro mezinárodní společenství je velmi těžké proti nim zakročit,“ vysvětluje Zebrick.
Zda hackerům při útoku na Binance pomáhala i umělá inteligence, Zebrick s jistotou říct nedokáže. Severokorejští kyberzločinci ji ale podle něj ve svých kampaních využívají „docela efektivně“.
Pro zemi svázanou mezinárodními sankcemi jsou kyberútoky jedním z hlavních způsobů, jak se dostat k cizí měně. Pomáhají jim k tomu i programátoři v zahraničí, kteří si pod falešnou identitou shánějí práci na dálku pro cizí firmy. Shodují se na tom američtí a jihokorejští představitelé i úředníci OSN.
Pchjongjang jakoukoli účast na kybernetických krádežích dlouhodobě odmítá a obvinění označuje za politicky motivované výmysly. Odpovědnost popřel i v případě Binance.
Talenty vybírají už ve škole
Režim si podle výzkumníků i lidí, kteří ze Severní Koreje utekli, vybírá nejnadanější studenty už ve věku druhého stupně základní školy. Ti nejlepší pak míří do kybernetických jednotek napojených na armádu, jiní se připravují na práci v cizině.
„Je jen velmi málo oborů, kde se dá vydělat tolik peněz. Proto chce spousta chytrých severokorejských mladých lidí studovat IT a stát se programátory,“ říká Nam Bada, ředitel lidskoprávní organizace PSCORE se sídlem v Soulu.
Elitu režim odměňuje prémiemi v cizí měně, lepším bydlením v Pchjongjangu a šancí na kariéru. Pro většinu řadových programátorů ale práce výnosná ani dobrovolná není.
Každý tým má měsíční plán, kolik musí vydělat. „Kvótu musí splnit, ať to stojí cokoliv. Na konci nebo na začátku měsíce musí peníze dorazit na účet nadřízeného, jinak se plán nepočítá jako splněný,“ popisuje Nam Bada. „Když to nesplní, čekají je nejrůznější tresty nebo ponížení.“
Kvůli lepšímu přístupu k internetu je režim posílá do ciziny. „Zdá se, že se rozšířili do Číny, Ruska a jihovýchodní Asie, teď už i do Afriky a Mongolska,“ říká Nam.
Ani tam ale nežijí volně. „Žijí a pracují jen mezi sebou na vyhrazených místech,“ popisuje ředitel PSCORE. „Pracují běžně 12 až 16 hodin denně, někdy až 19. Volno prakticky nemají.“
