Trump podpořil Putinův návrh na velký summit. Ukrajinu nebere za hlavní téma

Americký prezident Donald Trump je nakloněn trojstrannému setkání s lídry Ruska a Číny. Ale hlavní téma jednání by podle něj mělo být jiné, než podle informací listu The Wall Street Journal (WSJ) navrhuje ruský prezident Vladimir Putin.

„Mluvili bychom o jaderných zbraních a denuklearizaci,“ prohlásil Trump v pondělí před Bílým domem. „Pokud to bude chtít prezident Si, já jsem pro. Jsem si jistý, že budeme mluvit i o dalších věcech, jako je obchod,“ dodal.

Trump setkání podpořil krátce poté, co WSJ zveřejnil informaci, že setkání během nedávného telefonátu navrhl Putin. Podle něj by se lídři mohli sejít na okraj summitu APEC, který se 18. a 19. listopadu uskuteční v čínském Šen-čenu.

Putin podle WSJ usiluje o setkání tří prezidentů, kteří se ještě nikdy v tomto formátu nesešli, kvůli řešení války na Ukrajině vyvolané Ruskem v roce 2022.

Čínu by zapojení do mírových rozhovorů přivedlo do komplikované diplomatické situace, protože dosud v konfliktu oficiálně zůstává neutrální, i když fakticky v různých oblastech podporuje Rusko.

Pro Trumpa jsou ale dlouhodobě právě jaderné zbraně otázkou, kterou by chtěl řešit s Ruskem a Čínou dohromady.

Bilaterální dohody o kontrole jaderných zbraní mezi Washingtonem a Moskvou už neplatí. Trump už během svého prvního mandátu argumentoval, že do případných nových ujednání je třeba zahrnout i Čínu, přestože ta má i přes zrychlující zbrojení stále podstatně méně jaderných zbraní než Rusko a Spojené státy.

Už minulý týden Trump řekl, že dohoda o denuklearizaci s Ruskem a Čínou je možná, ale „nemusí být letos“. Informace o jakémkoli pokroku v jednání nejsou dostupné, přestože podobnou dohodu by zcela jistě nejdříve museli domluvit diplomaté na nižších úrovních, než jsou hlavy států.

Už delší dobu je patrné, že také Washington a Moskva se vzdalují idejím jaderného odzbrojení. Své arzenály kvalitativně posilují a přibývá možných motivací k budoucímu kvantitativnímu posílení, ať už kvůli rostoucím ambicím Číny, nebo globálnímu geopolitickému pnutí a přibývajícímu počtu konfliktů ve světě.

Plán na trojstrannou dohodu nicméně experti dlouhodobě považují za velmi ambiciózní. Peking totiž těžko jen tak přijme dohodu, v níž se zaváže k významně nižšímu limitu hlavic ve srovnání s USA a Ruskem, a případné zavedení stejného limitu pro všechny tři strany by zase naopak nedávalo smysl pro Washington.

„Číňané nepřijmou nějaký druhořadý status v dohodě o jaderné kontrole. Kdyby měli dostat stejný limit jako USA a Rusko, tak mohou Spojené státy všichni obvinit, že vlastně samy ženou Čínu do jaderného zbrojení,“ řekl k tomu před časem Mike Albertson, který se mimo jiné podílel na vyjednávání rusko-americké dohody New START za americkou stranu.

„Proč by vlastně vůbec měli chtít přistoupit na nějakou dohodu, když všechno, co potřebují vědět o počtech, typech a nasazeních (amerických jaderných zbraní), si mohou přečíst v The New York Times?“ dodal při konverzaci s Albertsonem další expert na jaderné odzbrojení William Alberque.

Narážel tím na to, že třeba i případné vzájemné inspekce budou pro Čínu v porovnání s podstatně transparentnějšími USA nesrovnatelně méně cenné a lákavé.

Tento postoj minulý týden v podstatě potvrdilo ministerstvo zahraničí v Pekingu, když zdůraznilo, že čínská „jaderná síla není v žádném ohledu na stejné úrovni jako ta Spojených států a Ruska“ a že by nebylo „ani férové, rozumné a realistické žádat Čínu, aby se v této fázi připojila k takzvanému trilaterálnímu jednání o jaderném odzbrojení“.

Pokud jde o formát takového setkání a jednání o Ukrajině, pro Putina by byl výhodný. Moskva by se znovu ocitla u jednoho stolu se Spojenými státy a Čínou jako jedna z hlavních světových mocností. Zároveň by při jednání chyběla Evropa a podle současného návrhu také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Jeden ze zdrojů WSJ dokonce Putinovy ambice popsal jako představu nové Jalty, při níž by velmoci znovu jednaly o sférách vlivu.

Washington se v posledních dnech znovu sblížil s Moskvou. Trump uzavřel s Putinem dohodu o dodávkách ruské nafty, která má podle Bílého domu pomoci snižovat ceny pohonných hmot.

Prezident rovněž pozastavil zavedení velké části nových sankcí proti Rusku. Administrativa tento krok hájí mimo jiné snahou neodradit Kreml od dalších jednání. Energetičtí experti oslovení WSJ však zpochybňují, že by slíbené ruské dodávky mohly americké ceny výrazně ovlivnit.

V pondělí Trump také zlehčoval dopady ruské agrese vůči Ukrajině. „Rusko, upřímně, se k Ukrajině chová v pořádku,“ prohlásil americký prezident. „Zase tolik toho nedělají,“ řekl na adresu Moskvy, která stojí za vražděním ukrajinských civilistů nebo systematickými únosy dětí, kvůli kterým čelí Putin mezinárodnímu zatykači.

Pro Peking by summit nabízel především možnost potvrdit postavení Číny coby jedné z rozhodujících světových velmocí.

Sinolog Martin Hála se domnívá, že případný summit by představoval „triumf“ čínsko-ruského pojetí multipolarity – světa rozděleného mezi několik velmocenských pólů, z nichž každý má vlastní sféru vlivu a společně rozhodují o zásadních otázkách.

Hála tento model v rozhovoru pro Seznam Zprávy přirovnává k někdejšímu evropskému „koncertu velmocí“. „Několik ‚pólů‘, čti velmocí nebo říší, každá se svou vlastní sférou vlivu, by společně rozhodovalo o osudu světa, ať už se to ostatním – menším – líbí, či nikoliv,“ uvedl.

Summit by zároveň posílil postavení Číny vůči Spojeným státům. Z dosavadních schůzek Si–Trump by se formát rozšířil na Si–Trump–Putin.

Analytik Sense Hofstede z Asociace pro mezinárodní otázky, který se zabývá čínskou zahraniční politikou, má za to, že Washington by tím fakticky přistoupil na představu, že nejen Čína, ale znovu také Rusko patří do úzkého kruhu rovnocenných velmocí.

Ale s tím jsou spojeny i problémy.

Jednání tří velmocí o osudu Ukrajiny by bylo obtížné sladit s čínskou rétorikou o respektu k suverenitě všech států a s tvrzením Pekingu, že chce „demokratizovat“ mezinárodní vztahy.

Citlivá by byla také reakce Evropy, jejíž vztahy s Čínou jsou už nyní zatíženy obchodními spory i podporou, kterou Peking poskytuje Moskvě.

„Jakoukoli dohodu uzavřenou na takovém summitu by Ukrajina a zbytek Evropy pravděpodobně ignorovaly,“ upozornil Hofstede pro Seznam Zprávy. Pokud by se Si do případné dohody zapojil osobně a ta by následně zkrachovala nebo by ji některá ze stran nerespektovala, nesl by i riziko ztráty tváře.

Martin Hála připouští, že by summit mohl vztahy Číny s Evropou dál poškodit. Nepovažuje to ale za překážku, která by Peking nutně odradila. Podle něj Čína Evropskou unii stále nevnímá jako plně rovnocenného geopolitického hráče a případný zisk v podobě potvrzení vlastního velmocenského postavení by pro ni mohl mít větší váhu než další zhoršení vztahů s Evropou.

Podobné obavy podle WSJ existují i uvnitř čínského vedení. Čínští představitelé se mají obávat, že by trojstranné jednání mohlo zastínit summit APEC, který chce Peking využít k prezentaci vlastního postavení v regionu. Si Ťin-pching navíc dlouhodobě balancuje mezi podporou Putina a snahou zachovat důležité ekonomické vztahy s Evropou.