Článek
Je 7. října 2022 a letadlo speciálního letového oddílu ruské prezidentské administrativy odlétá z Rostova na Donu. Na palubě je 53 ukrajinských dětí.
Do Rostova se dostaly dvěma autobusy z okupovaného Doněcku a nedaleké Makijivky v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny. Jde o sirotky a děti zbavené rodičovské péče – tedy o ty, u nichž okupanti mohli předpokládat, že je nebude mít kdo hledat.
Nejmladším není ani rok, nejstarším je pět let. Mezi nimi i pětiletá Nadia z dětského domova v Makijivce. Kolem krku má pro případ nevolnosti sáček, na ruce štítek se jménem a příjmením, aby se cestou neztratila. Letadlem letí poprvé.
O pár hodin později letadlo přistává na vojenském letišti Čkalovskij v Moskevské oblasti, kde už na jeho přílet čekají gubernátor regionu Andrej Vorobjov a ruská zmocněnkyně pro práva dětí Maria Lvovová-Bělovová.
Děti následně rozdělí mezi tři tamní sociální zařízení. Ruské úřady jim začínají vyřizovat dokumenty podle ruského práva, včetně občanství, a zapisují jejich údaje do státní databáze. Jejich profily se později objevují také na portálech určených k hledání náhradních rodin. Nejméně 28 z nich nakonec končí v péči ruských občanů.
Kreml podobné přesuny prezentuje jako evakuaci. Ukrajinští vyšetřovatelé dnes mluví o předem připravené nezákonné deportaci. „Dodnes se z této skupiny na Ukrajinu nevrátilo ani jedno dítě,“ uvedl ukrajinský generální prokurátor Ruslan Kravčenko v prohlášení k případu.
Čtyři podezřelí z válečného zločinu
Téměř čtyři roky poté ukrajinští vyšetřovatelé popsali, kdo za tímto transportem stál. Ukrajinská prokuratura společně s bezpečnostní službou nově obvinila čtyři lidi, kteří podle nich hráli klíčovou roli při odvozu dětí do Ruska.
Seznam Zprávy mají k dispozici část dokumentů, které ukrajinské úřady k případu shromáždily. Záznamy podle prokuratury umožňují rekonstruovat cestu 53 dětí do Ruska krok za krokem. Především ale ukazují, kdo ji podle vyšetřovatelů připravoval, kdo vydával příkazy a kdo se na jejich provedení podílel.
Jedním z nich je Dmitrij Garcev, tehdejší ministr zdravotnictví samozvané Doněcké lidové republiky, jak se nazývá separatistický útvar na východě Ukrajiny. Podle vyšetřovatelů zajišťoval administrativní stránku deportace.
Světlana Majborodová, která vedla okupační službu pro rodinu a děti, měla koordinovat samotný transport, předávání osobních spisů dětí i jejich následné umístění.
Další dva podezřelí stáli dětem ještě blíž. Vjačeslav Vysjagin a Viktor Gončarov vedli dětské domovy v Doněcku a Makijivce. Podle prokuratury právě oni organizovali shromáždění dětí před cestou a osobně je při deportaci doprovázeli.
Podle vyšetřovatelů poslal Garcev 23. září 2022 Majborodové dopis s požadavkem, aby zorganizovala odvoz dětí do Ruska. Majborodová ještě tentýž den napsala ruskému ministerstvu školství, že je připravena „napomoci přesunu dětí“ a řešila jejich následné umístění v Moskevské oblasti.
O několik dní později vydaly okupační úřady nařízení č. 277, které institucím umožňovalo rozhodovat o přesunu dětí do Ruska. Garcev pak 6. října podepsal příkaz č. 2828 k přesunu 53 dětí do Moskevské oblasti.
Všechny čtyři teď ukrajinské úřady v nepřítomnosti oficiálně označily za podezřelé ze spáchání válečného zločinu.
„Jejich rozhodnutí, příkazy, porady, předávání dokumentů i celá trasa deportace jsou podrobně zdokumentované,“ uvedl prokurátor Kravčenko. Oznámení podezření je podle něj pouze prvním krokem k vyvození osobní odpovědnosti každého z nich. „Válečné zločiny se nepromlčují,“ dodal.
Usvědčující video
Část deportace je zaznamenaná přímo na videu. Ukrajinští vyšetřovatelé dohledali ruskou reportáž zveřejněnou 12. října 2022, tedy pět dní po transportu. Zachycuje děti během cesty i po příletu do Moskevské oblasti.
Na záběrech jsou některé z nich označené jménem a příjmením, které podle vyšetřovatelů odpovídají údajům deportovaných dětí. Podle jmenovky identifikovali také jednu z doprovázejících žen, Veru Marčenkovou. Další žena se reportérovi představuje jako zaměstnankyně dětského domova v Makijivce.
Kamera zachytila i samotný přílet. Na záběru se objevuje označení Čkalovskij spolu s údaji „Moskevská oblast“, „14:00“ a „vojenské letiště“. Vidět je také letoun Tu-154M a nástupní schody s označením ruské armády.
Na letišti pak vystupují i představitelé ruských úřadů. Gubernátor Moskevské oblasti Andrej Vorobjov v reportáži mluví o tom, že v regionu už žije 800 dětí a 30 z nich je v rodinách. Nově příchozí mají podle něj zamířit do tří zařízení, kde se mají adaptovat, než „o jejich osudu rozhodnou profesionálové“.
Případ těchto 53 dětí není izolovaný. Zapadá do systematického přesunu ukrajinských dětí do Ruska, který začal ve velkém už v prvních týdnech plnohodnotné invaze.
Seznam Zprávy detailně mapují, jak ruský režim ukrajinské děti z okupovaných území deportuje a následně začleňuje do ruského prostředí. Už v první polovině roku 2022 k jejich přepravě využíval ruský státní aparát mimo jiné i vládní letouny.
Ruské únosy ukrajinských dětí
Únosy dětí z válečných oblastí patří k válečným zločinům. Z podílu na nich podezírá Mezinárodní trestní soud (ICC) ruského diktátora Vladimira Putina a jeho zmocněnkyni pro práva dětí Mariji Lvovovou-Bělovovou, a proto na ně v březnu 2023 vydal mezinárodní zatykače.
Od začátku ruské války na Ukrajině se do vlasti vrátilo přes tisíc unesených dětí, především díky vytrvalému úsilí jejich příbuzných a humanitárních organizací. Podle ukrajinských úřadů ale stále zbývá vrátit téměř 20 tisíc dětí. Rusko se dokonce chlubí tím, že ukrajinských dětí „zachránilo“ už přes tři čtvrtě milionu.
Vyšetřovatelé a neziskové organizace postupně popsali také to, co následovalo po příjezdu. Část dětí končila v táborech a internátních zařízeních, další v ruských rodinách. Ruské úřady jim vydávaly vlastní doklady a vystavovaly je ruskému vzdělávacímu a informačnímu prostředí. Navrácené děti zároveň popisovaly tresty za projevy ukrajinské identity.
Jednou z ústředních postav tohoto systému je právě Maria Lvovová-Bělovová, která 53 dětí v říjnu 2022 vítala na letišti Čkalovskij. Mezinárodní trestní soud na ni a ruského prezidenta Vladimira Putina později vydal zatykač kvůli podezření z válečného zločinu spočívajícího v nezákonné deportaci a přesunu ukrajinských dětí.
Lvovová-Bělovová sama veřejně popsala případ chlapce Filipa z okupovaného Mariupolu, kterého přijala do své rodiny. Podle jejích vlastních slov do Ruska jet nechtěl, říkal, že miluje Ukrajinu, zpíval ukrajinské písně a dál četl proukrajinské weby. „Teď jsi v Rusku, musíš změnit svůj postoj,“ popsala jednu ze svých reakcí.
Rusko zároveň postupně odstraňovalo právní překážky, které umisťování ukrajinských dětí do ruských rodin komplikovaly. V březnu 2022 Lvovová-Bělovová o mechanismu přesunu dětí z okupovaných částí Doněcké a Luhanské oblasti jednala přímo s Putinem. O necelé tři měsíce později ruský prezident dekretem zjednodušil získávání ruského občanství pro obyvatele okupovaných ukrajinských území, včetně dětí.
Jak Kreml legalizoval únosy ukrajinských dětí
- Podzim 2022 – Po „anexi“ Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti se v ruském registru objevily první profily „evakuovaných“ ukrajinských dětí.
- Říjen až listopad 2022 – Přidáno 263 profilů, u poloviny soud rozhodl, že děti jsou bez rodičovské péče.
- Leden 2024 – Dekret dává prezidentu Putinovi pravomoc osobně udělovat ruské občanství ukrajinským sirotkům a dětem bez opatrovníků. Kyjev to označuje za dokončení první fáze „pasportizace“ dětí.
- Závěrečná fáze – Děti umísťují k adopci nebo do ruských internátních škol, často u učitelů, vojáků (včetně veteránů čečenských válek) či osob spojených s náboženskými a kulturními institucemi.
V srpnu téhož roku pak Lvovová-Bělovová podle podkladů ukrajinských vyšetřovatelů iniciovala u šéfa okupační správy Doněcké oblasti Denise Pušilina umisťování sirotků a dětí zbavených rodičovské péče do pěstounských rodin přímo v Rusku.
Když tedy o dva měsíce později přistálo na Čkalovském letišti 53 dětí z Doněcku a Makijivky, mechanismus pro jejich další začlenění do ruského systému už existoval.
