Článek
Kremelská komisařka pro práva dětí Maria Lvovová-Bělovová se ráda prezentuje jako člověk, který ochraňuje ty nejzranitelnější.
Při letmém pohledu na její sociální sítě lze nabýt dojmu, že Rusko pod jejím vedením zachraňuje ukrajinské sirotky z válečného pekla.
A v ruském narativu tomu tak je – Lvovová-Bělovová vypráví dojemné příběhy o evakuaci statisíců dětí, o jejich vděčnosti a nových začátcích v ruských rodinách.
Podle západních vyšetřovatelů ovšem 41letá žena stojí v centru systému nucených deportací a politické převýchovy, jejichž cílem je přepsat identitu malých Ukrajinců a vymazat jejich původ.
Za svou aktivitu, v níž se podle vyšetřovatelů podílí na únosech, čelí mezinárodnímu zatykači. Spolu s prezidentem Vladimirem Putinem. Podle Mezinárodního trestního soudu v Haagu jde totiž o mimořádně závažný válečný zločin, jeden z nejhorších spáchaných v Evropě ve 21. století.
Mnoho dětí „přivezených“ z Ukrajiny se skutečně stalo Rusy, alespoň podle pasu. Sama Lvovová-Bělovová, Putinova pravá ruka, se navíc minulý týden pochlubila, že má doma chlapce z Mariupolu – města, které Rusové na začátku své války na Ukrajině takřka srovnali se zemí.
V rozhovoru pro ruskou talk show Smotri i Dumai („Dívej se a přemýšlej“) otevřeně přiznala, že si z okupovaného území „k sobě vzala“ patnáctiletého Filipa. Uvedla, že chlapec „nechtěl jet do Ruska“ a že ho „Moskva i Rusko rozčilovaly“, ale dodala, že se jí ho nakonec podařilo „převychovat“.
Tímto příběhem Lvovová-Bělovová paradoxně sama potvrdila čin, kvůli němuž podle mezinárodního práva patří za mříže.
„Vážně narušil rodinnou atmosféru,“ řekla o chlapci, který podle ní trpěl posttraumatickým stresem a měl „negativní postoj vůči Rusku“.
„Říkal: ‚Nechci žít v Rusku. Miluji Ukrajinu.‘ Pořád zpíval ukrajinské písně. Řekla jsem mu: ‚Snažíš se mě provokovat tím, že zpíváš ukrajinsky? Jsme přece bratrské národy‘,“ líčila.
Filipova nevraživost podle ní pramenila z „protiruské propagandy“ na školách v Mariupolu a popsala, jak se ho snažila změnit.
„Nastal zlomový okamžik,“ vyprávěla. „Neustále četl proukrajinské webové stránky, i když už žil s mojí rodinou v Moskvě. Řekla jsem mu: ‚Poslouchej, teď jsi v Rusku, musíš změnit svůj postoj.‘ A on na to: ‚Já je čtu pořád.‘ Tak jsem mu řekla: ‚Synu, alespoň kvůli mně.‘ Tak jsme to zkoušeli postupně.“
Když se jí moderátor zeptal, proč si chlapce vzala, když očividně nechtěl žít v Rusku, Lvovová-Bělovová odpověděla: „To je jen taková pubertální věc.“
Jak Kreml legalizoval únosy ukrajinských dětí
- Podzim 2022 – Po „anexi“ Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti se v ruském registru objevily první profily „evakuovaných“ ukrajinských dětí.
- Říjen až listopad 2022 – Přidali 263 profilů, u poloviny soud rozhodl, že děti jsou bez rodičovské péče.
- Leden 2024 – Dekret dává prezidentu Putinovi pravomoc osobně udělovat ruské občanství ukrajinským sirotkům a dětem bez opatrovníků. Kyjev to označuje za dokončení první fáze „pasportizace“ dětí.
- Závěrečná fáze – Děti umísťují k adopci nebo do ruských internátních škol, často u učitelů, vojáků (včetně veteránů čečenských válek) či osob spojených s náboženskými a kulturními institucemi.
Svědectví o nátlaku, lžích a násilí
Domů si mladého Ukrajince mohla vzít na základě dekretu, který Putin na její žádost podepsal, aby urychlil proces adopce ukrajinských dětí ruskými rodinami.
Ve skutečnosti však šlo podle svědectví o proces plný nátlaku, lží a násilí. Děti byly odváženy stovky kilometrů od domova, nuceny přijmout ruskou identitu a podrobovány politické převýchově ve speciálních táborech.
„Podmínky byly špatné. Zavřeli mě na pět dní na izolaci, že jsem měl ukrajinskou vlajku,“ popsal Vlad Rudenko, jeden z nezletilých, který se z ruského zařízení nakonec dostal zpět na Ukrajinu. „Celá ta situace mě dostala do takového stavu, že jsem začal uvažovat o sebevraždě. Nebylo to normální. Opravdu jsem měl pocit, že to nezvládnu,“ dodal.
Lvovová-Bělovová, která byla v roce 2021 jmenována komisařkou prezidenta Vladimira Putina pro práva dětí, si krátce po ruské invazi na Ukrajinu založila vlastní kanál na Telegramu.
Rusko zprávy označuje za absurdní
Vedle fotografií s předními představiteli ruské moci – od Putina přes ministra zahraničí Sergeje Lavrova až po čečenského vůdce Ramzana Kadyrova – zveřejňuje snímky a videa „šťastného života“, který údajně čeká ukrajinské děti.
„Do konce týdne bude mít rodiče 108 sirotků z Donbasu, kteří získali ruské občanství,“ napsala Lvovová-Bělovová v typickém příspěvku předloni v červenci, přičemž používala ruský pravopis pro ukrajinské regiony Doněck a Luhansk. „Šuročka byla první, kterou předali matce. Když jsem slyšela smích tohoto šťastného dítěte, nemohla jsem zadržet slzy.“
Lvovová-Bělovová pravidelně navštěvuje okupovaná území Ukrajiny a ruská vláda se chlubí, že osobně doprovází letadla s dětmi zpět do Ruska. Putin jí navíc udělil pravomoc použít „dodatečná opatření“ k identifikaci dětí, které podle Kremlu nemají rodičovskou péči ve čtyřech ukrajinských regionech, jež Rusko tvrdí, že anektovalo.
Dětský fond OSN (UNICEF) varuje, že „adopce by nikdy neměla probíhat během krizí nebo bezprostředně po nich“ a že děti oddělené od rodičů nelze automaticky považovat za sirotky. Organizace dále považuje nucený přesun obyvatelstva jiné země v rámci nebo mimo její hranice za válečný zločin.
Rusko zprávy o nuceném přesunu označuje za „absurdní“ a tvrdí, že dělá vše, aby děti zůstaly u svých rodin.
„Já jsem matka“
Maria Lvovová-Bělovová se narodila ve městě Penza na západě Ruska a svou kariéru začínala jako učitelka hry na kytaru pro děti. Postupně se zapojila do místní politiky a vypracovala se až do vlivné pozice v rámci ruské státní struktury, až nakonec v roce 2021 byla jmenována komisařkou prezidenta Putina pro práva dětí.
Je matkou nejméně deseti dětí – část je biologických, část adoptovaných – a její manžel je ortodoxní duchovní. Ve veřejném diskurzu se prezentuje jako milující matka a dobrovolnice, která pomáhá dětem adaptovat se na nový život.
Kromě adopcí a domácí péče pro ukrajinské děti Bělovová propaguje programy, jako je „Zítřejší den“, které mají dětem usnadnit adaptaci na život v Rusku. Přitom zveřejňuje fotografie a videa z táborů a rodinných setkání, která mají působit idylicky, a tím budovat obraz péče a ochrany, který podle kritiků zakrývá její klíčovou roli v systému přesunů a převýchovy dětí z okupovaných ukrajinských oblastí.
Když ji západní novináři z VICE News konfrontovali v Moskvě s otázkou, zda je válečnou zločinkou, Maria Lvovová‑Bělovová se jen usmála a odpověděla: „To je velmi zábavné. Já jsem matka.“
Rozhovor byl kritizován a často uváděn jako příklad, jak neprovádět interview s obviněným z válečných zločinů. Přesto nabízí jedinou přímou možnost, jak sledovat její vystupování tváří v tvář západní kritice.
