„Proamerický diktátor.“ Bude Trump tolerovat tyrana za ropné dohody?

Uštknout, nebo nechat žít? Na tuto otázku se snaží najít odpověď americká vláda, venezuelské opoziční kruhy i celá řada expertů.

Řeč je o nových smlouvách mezi Washingtonem a Caracasem na těžbu a vývoz venezuelské ropy. Aktuálně v zemi působí pouze jeden americký ropný gigant - společnost Chevron, jejíž licence má už v úterý vypršet.

Na ropných výnosech přitom stojí diktátorský režim socialisty Nicoláse Madura, který z „petrodolarů“ drží chod zdevastovaného venezuelského hospodářství a podporuje z nich ještě některé ze zbývajících sociálních programů spuštěných před čtvrt stoletím zakladatelem revoluce, dnes už zesnulým Hugo Chávezem.

Podle zdrojů Seznam Zpráv dochází uvnitř administrativy Donalda Trumpa k velkému konfliktu ohledně působení Chevronu a dalších ropných firem ve Venezuele.

Jedno křídlo, jež upřednostňuje lidská práva a tím pádem svržení Madura, má vést ministr zahraničí Marco Rubio. Druhá frakce v čele se speciálním vyslancem pro Venezuelu Richardem Grenellem naopak zastává daleko pragmatičtější přístup zaměřený na byznys.

„Grenellovo křídlo dává prezidentu Trumpovi najevo, a to dost veřejně skrze sociální sítě, že by bylo šílené nechat venezuelské bohatství výsostně Číně,“ přiblížil v rozhovoru pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert Phil Gunson, který ve Venezuele žije a pracuje už 25 let a je v častém kontaktu s americkými diplomaty v Caracasu, kteří mu pnutí mezi Rubiem a Grenellem odhalili.

Gunson do „pragmatického křídla“ řadí například pravicovou aktivistku a šiřitelku konspiračních teorií Lauru Loomerovou. Ta v poslední době pronikla do úzkého kruhu Trumpových poradců a uzavření obchodních smluv s Madurem podporuje argumentem, že USA potřebují získat přístup k energetickým zdrojům a posílit tak svou národní bezpečnost.

Dlouho se zdálo, že je Trump spíše nakloněn frakci vedené Richardem Grenellem. Diplomat podle listu The Miami Herald už nějakou dobu tajně vyjednával s Madurem o nových obchodních zakázkách.

Rubio nicméně ve středu na svém soukromém účtu na platformě X oznámil, že „Bidenova promadurovská ropná licence ve Venezuele vyprší podle plánu v úterý 27. května“.

Agentura Bloomberg v pátek s odvoláním na své zdroje informovala, že americké ministerstvo financí chystá pro Chevron „úzce zaměřenou“ licenci, jež mu umožní ve Venezuele provádět pouze kritickou údržbu a bezpečnost.

Ministerstvo zahraničí v té souvislosti bez dalších podrobností jen odkázalo na Rubiovo prohlášení, ministerstvo financí se odmítlo vyjádřit.

Server Axios napsal, že důležitou roli hrají v celém sporu Rubiovi stoupenci v Kongresu, kde má především kubánský miamský exil stále velký vliv a odmítá jakékoliv ústupky výše uvedeným diktátorům.

Tato lobby naopak prosazuje co nejtvrdší sankce, které by venezuelský a kubánský režim přivedly k bankrotu a následně k pádu tyranů. Šéf Bílého domu byl podle Axiosu nucen „tváří v tvář vzpouře republikánů“ ustoupit a „zajistit zánik ropné dohody“, aby se mu podařilo ve Sněmovně reprezentantů prosadit „velký krásný zákon“ zákon, jenž má Američanům snížit daně.

Jak bylo zmíněno v úvodu, ropa je pro Madurův režim klíčová. A Chevron denně vytěží zhruba 220 tisíc barelů, tedy čtvrtinu venezuelské produkce.

The Miami Herald napsal, že pokud by diktátor umožnil amerických firmách v jeho zemi těžit ropu (a sám z toho měl peníze) a přijal k tomu i stovky tisíc Venezuelanů, jež Trump hodlá vyhostit z USA, Washington by ho odměnil.

Údajně by mu poskytl garance, že se USA nebudou snažit o jeho svržení a možná Madura a jeho kliku také přestanou stíhat za drogové obchody.

Trump na Madurovo dopadení před lety vypsal právě v souvislosti s pašováním drog, konkrétně kokainu, odměnu 15 milionů dolarů. Joe Biden tuto peněžitou odměnu letos v lednu navýšil na 25 milionů dolarů.

„Maduro si přeje podobnou dohodu, jaká byla nedávno uzavřena se Sýrií, kde byly zrušeny dlouholeté sankce výměnou za (ekonomickou a bezpečnostní) spolupráci s USA,“ uvedl pro The Miami Herald zdroj z Caracasu.

Trump zrušil sankce uvalené na Sýrii v roce 1979, kdy zemi vládl Háfiz Asad, otec nedávno svrženého diktátora Bašára Asada. USA tehdy Sýrii označily za stát sponzorující terorismus. Současným prezident Sýrie je přitom Ahmad Šara, který kdysi vedl syrskou odnož teroristické sítě al-Káida.

I Maduro by tak mohl podle The Miami Herald být „spojencem“ USA, nebo alespoň by ho Washington v roli venezuelského prezidenta toleroval.

„Maduro se může stát proamerickým diktátorem podobným Trujillovi nebo Somozovi, namísto komunistického drogového diktátora, kterým teď (v očích Západu) je,“ řekl listu další zdroj obeznámený s vyjednáváním mezi USA a Venezuelou.

Rafael Trujillo byl téměř dvacet let diktátorem Dominikánské republiky a Anastasio Somoza vedl dekádu tvrdou rukou středoamerickou Nikaraguu. Klan rodiny Somozových zemi brutálně vládl 44 let.

Otázkou nicméně zůstává, jak moc lukrativní venezuelská ropa vlastně vůbec je. Řada expertů poukazuje na její „špinavost“ a „hustotu“. Ze země se musí dobývat s velkým úsilím, na povrch se často přitom dostává ve formě asfaltu. Tato surová komodita se tak musí následně ředit a stává se logicky drahou.

„Kdybych si měla vybrat, investovala bych raději do brazilské ropy, která je kvalitnější a také daleko šetrnější k životnímu prostředí,“ řekla Seznam Zprávám ropná expertka Lisa Viscidiová z organizace Inter-American Dialogue.