Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je to video, které odpůrci režimu Nicoláse Madura v posledních dnech šíří skrze sociální média. Vystihuje podle nich novou fázi socialistické revoluce spuštěné v roce 1999 dnes už zesnulým Hugo Chávezem.
Na nahrávce mluví takzvaný šéf ulice, nebo jak se takovému vládnímu politickému aktivistovi oficiálně říká „vlastenecký koordinátor“. Dotyčný v proslovu před několika desítkami lidí říká, že jeho funkcí je „vědět vše o životě lidí“, kteří patří do jemu přidělené zóny či bloku daného města či vesnice.
Konkrétně by tento „styčný důstojník revoluce“ měl například vědět, kdo kde žije, kdo se do ulice nedávno přistěhoval, kdo emigroval, jestli je v rodině někdo nemocný, zdali se v určitém domě nachází těhotná žena a nakonec, kdo podporuje revoluci, a kdo je proti ní.
Šéf ulice má monitorovat sociální a zdravotní situaci lidí a svým nadřízeným tak hlásit, jestli je potřeba někomu pomoci, popisuje roli těchto „koordinátorů“ Maduro. Podle něj posilují venkovské komunity, a tím „konsolidují“ samotnou revoluci.
„My takovému člověku říkáme práskač. Jde jim o politické dohlížení, o sběr soukromých dat o voličích a vytváření atmosféry strachu vůči těm, kteří revoluci nepodporují,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Carlos Molina, profesor z Venezuelské ústřední univerzity (UCV) v Caracasu.
Připomíná, že tento, jak Molina říká, politický komisař je k tomu podporován polovojenskými jednotkami známými jako „colectivos“, jež na obranu revoluce založil už Chávez. Tyto bandy mají často na starosti například rozvoz vládou dotovaných potravinových přídělů či dodávky pitné vody. Předchází je nicméně pověst zabijáků a vyděračů.
Nicolás Maduro tvrdí, že se s lidovými zástupci dělí o moc, na provinční projekty prý totiž vyčleňuje až 70 procent státního rozpočtu. O těchto projektech vláda nedávno uspořádala takzvanou „volební konzultaci“, neboli o nich měli hlasovat přímo lidé, což Maduro označil za tu nejlepší ukázku přímé demokracie.
Falešný pocit volby
Carlos Molina ale tyto „volby“ označuje za jeden velký podvod. Podle něj je vláda za infrastrukturu zodpovědná.
„A teď dává lidem vybrat z několika projektů jako třeba, zdali se má opravit silnice, škola nebo nemocnice. Vytváří tak v lidech falešný pocit výběru a vlivu,“ říká Molina, který byl před dvaceti lety členem vlády Huga Cháveze, kde působil jako náměstek ministra turistiky. Na svůj post po roce kvůli vládní korupci rezignoval, nakonec se z něj stal stoupenec opozice.
Podle kritiků jde Madurovi o to, aby ze svých politických spojenců na nižších úrovních udělal velké ekonomické hráče. Podobně jako jeho předchůdce a mentor Chávez tak pomalu, ale jistě, ničí soukromý sektor. Podporuje totiž „vládní podnikatele“ finančními dotacemi, a to většinou z ropných výnosů. Venezuela má jedny z největších zásob černého zlata na světě a pod kontrolou je nemá nikdo jiný než právě Maduro.
Soukromý podnikatel nemá v boji o zákazníka s tím vládním prakticky žádnou šanci. Nemůže například držet ceny za své produkty tak nízko jako jeho konkurent, protože nemá žádnou vládní podporu a do výsledné ceny musí logicky zahrnout všechny očekávané i neočekávané náklady.
„Madurovi, stejně jako kdysi Chávezovi, jde kromě toho o vytvoření dělnických a zemědělských družstev. Když k tomu přidáte politická pronásledování a arbitrární zatýkání, je jasné, že Venezuela jde cestou někdejšího Sovětského svazu,“ říká pro Seznam Zprávy venezuelský politický analytik Alonso Moleiro, který stále žije a pracuje v Caracasu.
Lídři venezuelské opozice a jejich pád
Venezuelskou opozici za čtvrt století socialistické revoluce, spuštěné dnes již zesnulým vůdcem Hugo Chávezem v roce 1999, vedla řada lídrů. Nikdo z nich ale Cháveze a jeho následníka Nicoláse Madura nedokázal sesadit.
Prvním vážným rivalem byl tehdejší šéf opoziční strany Primero Justicia Henrique Capriles. Ve volbách v roce 2013 prohrál s Madurem o pouhé procento. V roce 2017 mu režim zakázal politickou činnost na 15 let za údajné nesrovnalosti s hospodařením v době, kdy byl Capriles guvernérem státu Miranda.
Experti jako on se domnívají, že Maduro bude svou vládu nadále upevňovat, mají mu k tomu pomáhat právě političtí komisaři ve spojení s colectivos, vládou sponzorované komunální projekty a státní podnikatelé.
Venezuelu přitom čekají už 25. května volby do parlamentu a guvernatur. Moleiro je přesvědčen, že jasným vítězem bude Madurova socialistická strana PSUV. Vedle obav z manipulace voleb jde totiž do tohoto hlasování jednotná.
Opozice je naproti tomu rozdělená. Část se chce těchto voleb zúčastnit, část je hodlá bojkotovat. K tomuto táboru se, zdá se, přidala i v současnosti zřejmě nejpopulárnější postava venezuelské opozice - María Corina Machado. Ta prohlašuje, že se nemůže zapojit do volebního procesu ve světle prezidentských voleb z loňského roku, které podle ní Nicolás Maduro ukradl.
Carlos Molina s političkou nesouhlasí. Podle něj je i přes neprůhlednost nadcházejícího hlasování a fakt, že vláda upírá svým rivalům finanční prostředky, prostor v médiích a nadále některé z nich zatýká, důležité se voleb zúčastnit. „Nemůže Madurovi všechno nechat. Je dobré mít alespoň nějaké zastoupení,“ míní.
