Článek
Časopis Time se několik dní před výročím obrátil na amerického malíře muralů a grafika Sheparda Faireye s tím, aby vystihl 250 let staré Spojené státy.
Fairey, který se mimo jiné proslavil svým plakátem s podobiznou Baracka Obamy a slovem Hope (Naděje), vytvořil „moderní tvář sochy Svobody“. Jde o portrét neznámé mladé ženy s charakteristickou korunou. Pramínek vlasů jí přitom spadá – z našeho pohledu – po levé tváři.
Podle časopisu Time, který kresbu umístil na svou titulní stranu, je žena zahalena do široké škály pohybů, momentů a myšlenek odkazujících na milníky z 250leté americké historie – od hnutí za občanská práva přes vznik jazzu až po automobil a vesmírný program.
Dohromady mají podle umělce představovat „příslib pluralismu ve spravedlivější společnosti“.
Neboli multirasovou a multikulturní společnost, která se pozvedla nad kmenovou politiku. Realita je však dnes v roce 2026 jiná. Spojené státy se zdají být zemí rozdělenou na dva nesmiřitelné tábory.
O jednotě nemůže být řeč.
Ostatně prezidentem je politik, kterého se opozice pokusila dvakrát neúspěšně odvolat z funkce, byl uznán vinným z trestného činu a nejméně ve třech případech čelil pokusu o atentát. Donald J. Trump vyvolává u svých stoupenců nadšení a neochvějnou loajalitu, u oponentů vášnivý odpor a vztek.
Donald Trump neustále slibuje, že USA dovede ke zlatým časům. Na snímku před nápisy: přechod k velikosti.
Tento republikánský prezident založil hnutí Make America Great Again (MAGA), které chce návrat do „časů prosperity a velikosti“. Nejvíce přitom skloňují 50. léta minulého století.
Atraktivní sen prezentovaný do světa
„Pro mě je podstatou této země to, že je to dílo v procesu. Je to neustále živený sen, který se ale nikdy zcela nenaplní,“ řekl Seznam Zprávám profesor Matthew Schmidt z University of New Haven v Connecticutu, kde přednáší politologii.
Tento podle něj „atraktivní sen“ o pouti za štěstím v absolutní svobodě je něco, co USA „prezentují světu“. Existuje ale odvrácená strana amerického příběhu, bez níž nelze současné USA zcela pochopit, zdůrazňuje profesor Schmidt.
A tou je podle něj odkaz otroctví a segregace a z toho plynoucích zákonů. Podle profesora i dnes podporují ekonomickou a sociální propast mezi Američany.
Kopie textu Deklarace nezávislosti.
„Ve velmi důležitých ohledech jsou to věci, které tvoří základ podpory hnutí Make America Great Again. A měli bychom si pamatovat celý název tohoto hnutí a nezkracovat ho jen na MAGA. Jde totiž o radikální návrat k mytické minulosti, která nikdy neexistovala,“ dodává profesor.
Nad příslibem USA se pro Seznam Zprávy zamyslel i analytik, novinář a spisovatel Christian Caryl. Podle něj se autoři Deklarace nezávislosti a později i americké ústavy pokusili vytvořit novou formu samosprávy, která by využívala pragmatismus a kompromis k překlenutí rozporů a vytvoření jednoty.
„Trump se na jejich úspěchy – dělbu moci, princip lidové suverenity a schopnost Kongresu kontrolovat rozpočet a držet výkonnou moc pod kontrolou – dívá s opovržením. Doufám, že si obyčejní Američané najdou vlastní způsoby, jak oslavit narozeniny národa, a nenechají jeho záležitosti pouze na rozmaru prezidenta,“ uvedl Caryl, který v současnosti píše pro The New York Times Book Review a časopis Foreign Policy.
Seznam Zprávy oslovily i členy hnutí MAGA, aby získaly i perspektivu této odnože současné Republikánské strany. Deborah Mantley z města Saginaw v Michiganu, kde vedla Trumpovu volební kancelář v posledních třech cyklech, se s výše uvedenými experty shodne snad jen na jedné jediné věci – na rozpolcenosti USA.
Dvousté padesáté výročí zrození naší země si připomínáme v době dramatického rozdělení a občanského úpadku. Toto by měl být okamžik, kdy Američané prosadí své společné hodnoty a své kolektivní úspěchy. Trump však dal jasně najevo, že slavnosti, které u příležitosti této události pořádá, mají za cíl oslavit pouze jeho a jeho stranické cíle.
Donald Trump je jinak podle ní zachráncem těch „pravých USA“. Na politické scéně se přitom objevil za minutu dvanáct, je přesvědčena.
„Znovu z nás dělá hrdý, sebevědomý a bohatý stát, který si nenechá nic líbit,“ domnívá se Mantley. Podle ní demokraté a část, jak říká, zaprděných republikánů USA pomalu, ale jistě nechali „chřadnout“ jako starý strom ponechaný napospas „škůdcům“.
Někteří Američané se už několik dní sjíždějí do Washingtonu na oslavy založení nezávislosti USA. Na snímku neznámý muž sedí s tričkem „Svoboda 26“ před tzv. zrcadlovým jezírkem v centru města.
Potřeba pevné ruky
Mantley má konkrétně na mysli živelnou imigraci přes „otevřenou“ hranici na jihu s Mexikem, nevýhodné obchodní smlouvy se světem a nakonec štědrou politiku demokratů.
„Všem by (demokraté) šli na ruku, jen aby získali dost hlasů a mohli vládnout. A to včetně nelegálních přistěhovalců, lidí, kteří ani nevědí, jaký mají gender, a komoušů,“ řekla dále Deborah Mantley s tím, že bylo potřeba pevné ruky a přístupu, který už nedovolil, aby svět s Amerikou „vyje*ával“.
Takto svérázně Mantley popsala osobnost Donalda Trumpa, jehož je už léta připravena bránit klidně i „se zbraní v ruce“, pokud by na to došlo:
Donald Trump je hrází proti hazardním experimentům demokratů a jejich nezvladatelného socialistického křídla. Ti by nejraději Ameriku a její bohatství prostě rozdali.
V Trumpově éře se ostatně mluví o jakési „studené válce“ uvnitř USA.
Profesor Schmidt z University of New Haven si ale myslí, že současná polarizace a vyhrocená rétorika nejsou při pohledu do americké historie ničím zas až tak novým.
„Máme zemi s násilnou politikou, kde jsou politici napadáni a zabíjeni, zemi s ostrým, nevybíravým diskurzem, který vidíte dnes. To vše je součástí odvrácené strany USA, jejich Achillovou patou , kterou se snažíme skrýt a smýt,“ míní Schmidt.
Souzní s ním Jelani Cobb z Kolumbijské univerzity, který se pro časopis The New Yorker rozepsal o „skrytých kapitolách“ americké historie.
Cobb uvádí několik zajímavých detailů spojených s dnes přelomovými událostmi v dějinách USA. Detailů, jež například samotní „otcové zakladatelé“ sami opominuli či zastřeli.
S reverendem Baracka Obamy o americkém mýtu
Vrací se například k momentu, kdy George Washington a spol. podepsali Deklaraci nezávislosti. V posledním odstavci dokumentu, upozorňuje Jelani Cobb, se ale přitom označují za „Zástupce spojených Států“.
Použití malého písmene u slova „spojených“ naznačuje, že tu jde o přídavné jméno, nikoli o zvěstování názvu nového národa, píše Cobb.
Samotný autor legendárního dokumentu Thomas Jefferson, pokračuje profesor Cobb, přitom do první verze zařadil odstavec o 168 slovech, který odsuzoval transatlantický obchod s otroky. Z konečné podoby dokumentu ale byla tato slova vyňata.
„A v tomto okamžiku bylo zaseto semínko konfliktu,“ míní Jelani Cobb.
Podle něj Donald Trump během oslav vyhlášení nezávislosti o těchto paradoxech a ošklivých epizodách americké historie mluvit rozhodně nebude, protože on sám má „osobní averzi k tomu, aby uznal chybu“.
Jelani Cobb se zasazuje za to, aby „americká velikost“ tu šla ruku v ruce s „americkým selháním“. Takový přístup je podle něj tou nejjistější cestou k zemi, kde slovo „jednotné“ není jen přídavným jménem, ale vznešeným ideálem.
