Izraelci cítí zradu a proklínají Trumpa

Válku 28. února začali jako spojenci a spolubojovníci, její konec je ale rozdělil.

Americký prezident Donald Trump v neděli podepsal s Íránem memorandum o porozumění, zatímco izraelský premiér Benjamin Netanjahu nedosáhl svých cílů a rád by v boji pokračoval.

Íránský režim vydržel u moci, nevzdal se vývoje a výroby balistických raket, dál podporuje libanonské hnutí Hizballáh a zatím není jasné, jak to bude s jeho jaderným programem.

Právě ten přitom Izraelci považují za existenční hrozbu pro svůj stát. Ostatně i Trump ve svém zdůvodnění války na přelomu února a března uváděl, že Írán nesmí mít jadernou zbraň a že USA jsou odhodlány tomu zabránit.

O tři a půl měsíce později je jasné, že se cesty Trumpa a Netanjahua rozešly. Šéf Bílého domu to čerstvě potvrdil v úterý na úvod jednání představitelů zemí G7 ve Francii. „Řekl jsem Izraelcům, že se mi nelíbí jejich útoky na Bejrút a že o Hizballáh by se místo Izraele měla postarat Sýrie,“ citovala ho agentura Reuters.

„Ne ve všem se shodneme,“ řekl o den dříve Netanjahu v prvním oficiálním vyjádření k americko-íránské dohodě. Trump přiznal, že v uplynulých dvou týdnech do telefonu na izraelského politika zvyšoval hlas a použil i vulgární slova.

Přesné znění dohody, která by měla být podepsána v pátek, není známé, z předběžných informací nicméně vyplývá, že Teherán zmrazí svůj jaderný program a obohacování uranu. USA vůči íránskému režimu zruší některé sankce a uvolní mu zablokované finance.

Na izraelských sociálních sítích to vře kritikou Trumpa. Píše se o zradě a hození Izraele přes palubu; dohodu Washingtonu a Teheránu odmítají politici i voliči napříč spektrem, zprava doleva.

Donald Trump se přitom v Izraeli těšil velké popularitě, nikde jinde za hranicemi USA nebyl podle průzkumů tak oblíbený jako v židovském státě. Podle průzkumu agentury Pew Research ještě na začátku letošního roku vnímalo Trumpa pozitivně 73 procent židovských obyvatel Izraele (do průzkumu nebyla zahrnuta arabská menšina).

Netanjahu označoval Trumpa za - k Izraeli - nejpřátelštějšího amerického prezidenta od založení státu v roce 1948 a podařilo se mu ho v Bílém domě přesvědčit ke společné akci proti režimu v Teheránu. V naději, že se podaří přetvořit Írán v přátelskou zemi, zbavenou jaderných zbraní.

Elliott Abrams, bývalý zahraničněpolitický poradce Ronalda Reagana a Donalda Trumpa, ještě v březnu v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že americko-izraelské spojenectví je naprosto unikátní. K nadějím Izraele byl ale skeptický.

„Myslím, že neexistuje způsob, jak si vynutit změnu íránského režimu bez pozemní invaze. A Spojené státy to neudělají. Netanjahu ale může říct, že i tak dosáhl úspěchu, a to už jen tím, jak pevné spojenectví vytvořil s USA. A je fakt, že jsme neměli takové vojenské partnerství od aliance s Brity ve druhé světové válce,“ nechal se slyšet.

„Ano, například Jihokorejci a Australané nám pomáhali ve Vietnamu. Dánsko pomáhalo v Afghánistánu, a dokonce i Spojené arabské emiráty pomáhaly. Ale my jsme vždy odváděli tu černou práci. V tomto případě si práci s Izraelem opravdu dělíme. Je to padesát na padesát,“ dodal.

Nyní to ale vypadá, že Netanjahu o úspěchu hovořit nemůže a že spojenectví s USA už tak pevné není.

„Úplně upřímně, všichni v Izraeli – od nejvýše postavených politiků až po úředníky – považují tu dohodu za naprosto příšernou,“ řekl agentuře Reuters pod podmínkou anonymity zdroj z Netanjahuovy kanceláře.

„Je to jednoznačně případ rozchodu zájmů USA a Izraele. Netanjahu přitom nemůže tu dohodu úplně otevřeně a tvrdě kritizovat, protože by se dostal do ještě větších sporů s Trumpem,“ citovala stejná agentura bývalého amerického velvyslance v Izraeli Dana Shapira.

V Izraeli převládá názor, že byla promarněna obrovská příležitost ke změně v Íránu a k odstranění íránské hrozby. A že taková se dlouho nemusí opakovat.

„Z izraelského pohledu se podmínky pro takovou změnu jevily jako neobvykle příznivé. Írán čelil značnému vnitřnímu i vnějšímu tlaku, zatímco Izrael měl bezprecedentní volnost ve vojenských operacích a podporu nejmocnější země světa. Výsledek, v který mnozí doufali - v oslabení nebo dokonce destabilizaci islámské republiky -, se nedostavil. Namísto toho režim z války vychází posílený a vede dialog se Spojenými státy,“ napsal uznávaný izraelský analytik Danny Citrinowicz, bývalý příslušník izraelské armádní rozvědky.

USA a Izrael už v minulosti měly občasné spory, dokonce i v časech, kdy v Bílém domě seděl republikánský prezident a v Tel Avivu vládl pravicový premiér. V roce 1982 Ronald Reagan tvrdě kritizoval Menachema Begina za mohutné ostřelování Bejrútu. Jako by se historie po téměř půl století opakovala, ale rozchod Trumpa a Netanjahua je zásadnější a hlubší než tehdy Reagana a Begina.