Článek
Byl poradcem republikánských prezidentů Ronalda Reagana, George Bushe mladšího a Donalda Trumpa. V rozhovoru pro Seznam Zprávy Elliott Abrams vyjadřuje přesvědčení, že USA svými údery natrvalo oslabily režim v Teheránu. Podle něj si touto válkou Trump zajistil místo v historii.
Abrams nicméně varuje, že by prezident mohl dramaticky ztratit podporu oddaných republikánských voličů. „Co když bude mít Írán štěstí a zasáhne základnu nebo loď a zemře 200 amerických vojáků? A zadruhé tu jsou ceny za benzin. Stouply z dřívějších dvou a půl na současné čtyři dolary. Co když to ale bude pět, šest dolarů?“ říká v rozhovoru Abrams, který za prvního prezidentství Donalda Trumpa zastával pozici zvláštního vyslance USA pro Írán a Venezuelu.
Seznam Zprávy přinášejí první část interview, která se zaměřila na Írán a současný konflikt.
Jak hodnotíte tuto válku, která začala před téměř čtyřmi týdny, z pohledu všech zúčastněných stran? Co nás čeká?
Myslím, že Spojené státy a Izraelci metodicky odškrtávají jednu položku za druhou ze seznamu svých cílů: zničili (íránskou) protivzdušnou obranu, námořnictvo, letectvo. Izraelci nyní útočí na cíle, které souvisejí s vnitřními represemi jako například na členy Islámských revolučních gard.
Myslím si, že nyní dojde k úderům na pobřeží Hormuzského průlivu a dalším úderům na jaderná zařízení. Tyto cíle USA a Izrael zpočátku nepovažovaly za bezodkladné. Nemusely to udělat hned v první den války. Teď mají trochu více času, takže dojde k dalším úderům na všechna tato místa. Takže si myslím, že z pohledu Pentagonu válka probíhá velmi dobře. Ztráty mezi americkými vojáky jsou daleko menší, než jsme předpokládali.
Není ale blokáda Hormuzského průlivu velký problém?
Problémem to samozřejmě je, ale myslím, že je mylné se domnívat, že na to Trump nemyslel. Americké ministerstvo obrany o Hormuzském průlivu přemýšlí už 40 let. Otázkou je, co s tím uděláte. A myslím, že to ještě nevíme.
Domnívám se, že se Trump pokusí obsadit jeden z ostrovů (Trump údajně uvažuje o obsazení ostrova Charg považovaného za srdce íránského ropného průmyslu, pozn. red.).
Ostatně, proč by na Blízký východ posílal všechny ty mariňáky, kdyby je neplánoval nasadit do akce? A myslím, že existují jen dva způsoby, jak je použít: dobýt jeden z ostrovů, nebo se pokusit obsadit místo, kde se nachází vysoce obohacený uran, a buď ho dostat pod svou kontrolu, nebo ho vyhodit do povětří.
Trumpa každopádně v následujících dvou, třech týdnech čeká velké rozhodnutí.
Kdo je Elliott Abrams (78 let)
Politik, právník a blízký spolupracovník prezidentů v oblasti zahraniční politiky. Pracoval pro Ronalda Reagana, George W. Bushe a Donalda Trumpa, během jeho prvního mandátu byl emisarem USA pro Írán a Venezuelu.
Abrams získal prestižní vzdělání na Harvard College, London School of Economics a Harvard Law School.
Neslavně proslul aférou známou jako Írán contras, která málem Reagana přivedla k politickému pádu. Během jeho druhého funkčního období vysocí úředníci administrativy včetně Abramse tajně zprostředkovávali prodej zbraní íránské vládě. Peníze následně využili na financování pravicové povstalecké skupiny v Nikaragui známé jako Contras. Ta bojovala (neúspěšně) proti levicovým partyzánům z hnutí Sandinistas Daniela Ortegy.
Aféru nakonec vyšetřovaly komise Kongresu. V roce 1991 se Abrams přiznal ke dvěma bodům obžaloby, měl Kongresu zatajovat informace ohledně tohoto skandálu. Nakonec byl podmíněně odsouzen na dva roky. George Bush starší mu o rok později udělil milost.
Elliott Abrams v současnosti vede blízkovýchodní studia v Radě pro zahraniční vztahy (CFR) ve Washingtonu. Mluví plynule španělsky a francouzsky.
Zdroj: Guardian, Council on Foreign Relations
Taková operace ale rozhodně není procházka růžovým sadem…
Je to velmi nebezpečné. Armáda by musela zvážit všechna rizika. Trump to v jádru nechce udělat, nechce v Íránu nasadit vojáky. Dobytí ostrova je ale trochu jiná věc, svým způsobem vlastně úplně v Íránu nejste.
Ale dovolte mi říct, že počátkem moudrosti je, že nikdo nic neví. Například ta současná jednání (o míru mezi USA a Íránem, pozn. redakce). Trump říká, že jsou dobrá a oddálil o pět dní zamýšlené útoky na elektrárny. Kdoví, zda jsou tato jednání seriózní nebo ne.
Prezident každopádně získal dalších pět dní na přesun vojáků a dosáhl toho, že klesly ceny ropy a akciový trh posílil.
Írán ale hraje na stejnou kartu. Říká, že žádná jednání neexistují a cena za barel ropy se tak opět dere nahoru. Nakonec to tedy vypadá jako válečná propaganda na obou stranách, ne?
V tom máte pravdu.
Je zřejmé, že Američané a Izraelci vojensky vítězí. Zničili tisíce cílů a velká část íránského vedení je mrtvá. Nerýsuje se ale žádná změna režimu. Myslíte si, že Trump tedy čeká na nějaký okamžik, kdy by mohl ohlásit vítězství a i přes fakt, že některých cílů nedosáhl, tuto válku ukončil?
Myslím, že změna režimu teď opravdu není na pořadu dne. Trump si ale zajistil místo v historii. Předpokládejme, že Teherán padne třeba za dva roky. Všichni řeknou: „Nestalo by se to, kdyby Trump režim neoslabil v roce 2026.“
Trump Íráncům prozatím vzkazuje: „Počkejte, nevycházejte do ulic. Padají bomby.“ Takže pád režimu teď nečekejme. Myslím si nakonec, že Trump může válku ukončit bez změny režimu. Nemůže ale ukončit válku s uzavřeným Hormuzským průlivem.
Elliott Abrams s Ronaldem Reaganem v 80. letech.
Ale co téma obohaceného uranu? V zemi se ho má stále nacházet nejméně půl tuny. Kdyby ho tam Trump nechal, tak by to vypadalo přinejmenším divně, ne? Vždyť to byl jeden z důvodů k zahájení úderů…
S tím nesouhlasím. Nesouhlasím s tím, protože my a Izraelci jsme zabili spoustu vědců. Zničili jsme jejich laboratoře. Zničili jsme jejich sklady. Zničili jsme jejich vzdělávací centra.
Pokud ten vysoce obohacený uran existuje, ale je zakopaný a oni se k němu nemohou dostat, tak jim je k ničemu. Ale i kdyby se jim ho podařilo získat, co s ním mohou dělat? Celý program je zničený. Teď nedokáží postavit bombu.
Mohlo by se to za pět let změnit? To ano, ale myslím, že by byli, upřímně řečeno, blázni, kdyby se o to za Trumpovy éry pokusili. Pokud totiž zjistíme, že Írán opět začíná s obnovou programu, tak je prostě znovu budeme bombardovat.
Tak proč šel tedy Trump do války, když nešlo o jaderný program? Sám to jako důvod pro válku několikrát zmínil…
Pokud se vrátíme o měsíc zpět, situace byla následující: Írán stále podporoval své „proxy“ skupiny v Iráku a Libanonu. Stále vyhrožoval všem svým sousedům. To znamená, že v regionu máte nepřátelský režim a musíte ho oslabit. A Trump tento režim výrazně oslabil. Jejich schopnost region mocensky ovlivňovat se zmenšila.
A bude se zmenšovat ještě více, pokud uvažujeme v dlouhodobém horizontu. Saúdové, řekl bych … a vsadím se s vámi o peníze… začnou hned po konci války stavět další, daleko větší ropovod, aby mohli obejít Hormuzský průliv. Teď mají jen jeden ropovod.
Všechny země v Perském zálivu si navíc nakoupí a postaví tisíce a tisíce dronů a s pomocí Ukrajiny se naučí, jak těmto útokům čelit, aby je Írán už nikdy nemohl zasáhnout tak jako teď. Takže si myslím, že Írán z tohoto konfliktu vyjde trvale oslaben.
Elliott Abrams (na snímku druhý zprava) v administrativě George W. Bushe zastával pozici zástupce poradce pro národní bezpečnost USA.
Myslíte si, že Izrael bude takto trpělivý a čekat klidně rok, dva? Protože to vypadá, že tamní premiér Benjamin Netanjahu chce prostě do Íránu vtrhnout a celé vedení zlikvidovat…
Myslím, že neexistuje způsob, jak si vynutit změnu režimu bez pozemní invaze. A Spojené státy to neudělají. Netanjahu ale může říct, že i tak dosáhl úspěchu, a to už jen tím, jak pevné spojenectví vytvořil s USA.
A je fakt, že jsme neměli takové vojenské partnerství od aliance s Brity ve druhé světové válce. Ano, například Jihokorejci a Australané nám pomáhali ve Vietnamu. Dánsko pomáhalo v Afghánistánu a dokonce i Spojené arabské emiráty pomáhaly. Ale my jsme vždy odváděli tu „černou“ práci. V tomto případě si práci s Izraelem opravdu dělíme. Je to padesát na padesát.
Překvapuje vás, jak Írán stále dokáže na americko-izraelské údery odpovídat? I po jejich rozsáhlém bombardování režim stále útočí na země v regionu a vypadá, že v tom může pokračovat. Nekapituloval…
Ano, překvapila mě intenzita íránských útoků na okolní země. Řekněme, že údery proti Saúdské Arábii nezpůsobily obrovské škody. Pokud by válka dnes skončila, všechno by bylo možné opravit za tři měsíce.
Komu ale skutečně ublížili, je Katar, kde Íránci těžce zničili závod na zkapalněný zemní plyn. Lidé říkají, že oprava bude v tomto případě trvat tři až pět let. Útok na Katar mě překvapil, stejně jako na Omán, či na základu Diego Garcia (americko-britská základna v Indickém oceánu, pozn. red.).
Jak dlouho si myslíte, že to takhle vydrží? Írán přece těch raket nemůže mít nepřeberné množství…
No, zdá se, že jim něco zbývá, zdá se, že jim zbývá dost odpalovacích zařízení. Budou jich mít každý týden méně a méně, ale nevím. Otázkou je, zda víme, kolik jich měli na začátku. Možná jich měli tisíc a teď už jen sto. Ale i sto je stále hodně.
Pokud se bude konflikt protahovat, mohlo by to Trumpovi politicky uškodit? Válka není mezi Američany populární…
Mohlo, ale v tuto chvíli má silnou podporu mezi republikány a také u své voličské základny MAGA (hnutí Make America Great Again, tedy Udělejme Ameriku znovu velkou, pozn. red.). Tam má Trump opravdu vysoká čísla. U demokratů samozřejmě ne.
Řekl bych, že riziko pro Trumpa je dvojí. Zaprvé, pokud začnou v Íránu umírat Američané. Co když bude mít Írán štěstí a zasáhne základnu nebo loď a zemře 200 amerických vojáků? A zadruhé tu jsou ceny za benzin. Stouply z dřívějších dvou a půl dolaru za galon na současné čtyři dolary. Co když to ale bude pět, šest dolarů? V takovém případě by Trump mohl přijít o podporu i mezi republikány.
