Rozporuplný boj za planetu: nová dálnice pralesem a 1600 fosilních lobbistů

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Amazonský tropický deštný prales - obrovský lesní masiv rozkládající se na území devíti států a více než 5,5 milionech km² - tvoří jeden z klíčových globálních regulačních systémů, jehož významu pro naši planetu se zřejmě nerovná žádná jiná oblast světa. Podle odhadů v něm žije přibližně desetina všech známých světových biologických druhů, ukládá obrovské množství uhlíku a ovlivňuje srážkové cykly v Jižní Americe i mimo ni.

Amazonie představuje více než polovinu všech světových pralesů a necelých 15 % všech lesů jako takových. Pro obrovskou produkci kyslíku se pro něj uchytilo označení „plíce planety“.

Není úplně přesné: obecně tvrzený mýtus hovoří o pětině světové produkce, ačkoli vědci toto číslo korigují a hovoří spíš o přibližně šesti procentech. Navíc podobně jako jiné ekosystémy i amazonský prales téměř veškerý vyrobený kyslík i sám spotřebuje.

Přesto je pro současnou podobu života nejen v regionu, ale na celé Zemi nesmírně důležitý a jeho ochrana je v zájmu celého lidstva.

A právě zde, uprostřed magického amazonského pralesa, v dvoumilionovém městě Belém na severovýchodě Brazílie u delty řeky Amazonky se již druhý týden koná letošní jubilejní 30. ročník Konference Organizace spojených národů o změně klimatu. Akce se v médiích označuje zkratkou COP30.

Hlavním mužem letošního setkání je nepochybně brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Pro levicově orientovaného státníka je to politicky velmi důležitá událost. Když se před třemi lety po dvanácti letech vrátil do čela páté největší země světa, měl ambiciózní cíl: vykreslit obraz své země jako šampiona v oblasti klimatických opatření. Sliboval, že drasticky omezí brazilské emise skleníkových plynů, získá globální finance na řešení klimatické krize a zkrotí nekontrolované ničení amazonského deštného pralesa. Stejně jako se o to snažil během svých prvních dvou funkčních období mezi lety 2003 a 2010.

Pořádání letošního klimatického summitu je pro něj příležitostí upevnit návrat své země na scénu jako přední světový hlas klimatické diplomacie. Zároveň mu má posloužit jako pódium před blížícími se volbami, které se v Brazílii budou konat již ani ne za rok - chtěl se na něm ukázat jako mezinárodně respektovaný lídr, který v jedné z nejdůležitějších otázek současnosti vede celé světové společenství.

Jeho bilance je ovšem před završením třetího roku v čele země přinejmenším rozporuplná.

Letos poprvé se důležitým tématem klimatické konference stala integrita informací, zejména pak boj proti sílícím dezinformacím o změně klimatu.

Lula da Silva ji minulé pondělí v úvodním projevu zahájil výzvou všem světovým lídrům, aby popírače klimatických změn porazili. „Žijeme v době, kdy tmáři odmítají vědecké důkazy a útočí na instituce. Je čas zasadit popíračům další porážku,“ řekl a letošní summit vyhlásil jako „COP pravdy v době falešných zpráv a zkreslování“.

Téma navíc ještě v podvečer konference zvedl i generální tajemník OSN António Guterres. Uvedl, že celý svět se musí sjednotit a společně bojovat proti dezinformacím, online obtěžování a greenwashingu.

Tento termín označuje klamavou marketingovou taktiku, která vytváří mylný dojem, že produkt nebo služba je ekologičtější, než ve skutečnosti je. Vesměs se používá pro soukromé společnosti, nicméně pokud jej přeneseme na státní úroveň, můžeme rovnou zůstat v Brazílii - země pod současným politickým vedením oplývá ostrou ochranářskou rétorikou, sama však jako inspirace pro ostatní sloužit nemůže.

Pokud se budeme pro Amazonii držet označení plíce planety, pak má planeta na plicích ropu. Surovina je hlavním jmenovatelem řady tamních kontroverzí.

Vstup na současnou konferenci například obdrželo více než 1600 lobbistů za fosilní paliva. To představuje asi každého pětadvacátého účastníka.

Anebo stačí připomenout, jak se účastníci do konferenčního centra dopravují – po zbrusu nové čtyřproudé dálnici, která se k němu táhne ochranným pásmem Amazonského deštného pralesa a vznikla právě v rámci příprav na COP30. Nejde sice o zdaleka nejvíc devastující počin, nicméně jako ilustrace slouží dokonale. Kromě toho, že si dálnice vyžádala značné kácení stromů, odděluje od sebe dvě části pralesa, což podle vědců fragmentuje místní ekosystém a narušuje volný pohyb zvířat.

Podle kritiků jde takový projekt zcela proti smyslu a cílům klimatického summitu. V souvislosti s tím tak využívají pojmy jako klimatická ambivalence, ti ostřejší pak hovoří dokonce o klimatickém pokrytectví.

Za jeho největší příklad pak dávají události z letošního června. V době, kdy se diplomaté a zástupci občanské společnosti sešli v německém Bonnu na přípravných jednáních ke COP30, uspořádala brazilská Národní agentura pro ropu, zemní plyn a biopaliva pátý cyklus stálé nabídky koncesí – aukci fosilních paliv, která zahrnovala 172 ropných a plynových bloků, z nichž 68 se nacházelo v Amazonii a 47 u ústí Amazonky.

V 19 těchto případech umístěných v jedné z nejunikátnějších mořských oblastí planety pak úřady skutečně koncesi udělily. Přes 16 tisíc km² mořského území si tak mezi sebe kromě státní společnosti Petrobras rozdělili nadnárodní giganti Chevron, ExxonMobil a čínská CNPC.

Pro mnohé jde o důkaz pronikání průmyslu fosilních paliv do amazonského biomu. Aukce navíc proběhla bez svobodného, předchozího a informovaného souhlasu domorodých a tradičních komunit v regionu, což porušuje požadavky Úmluvy o domorodých národech (ILO 169), jíž je Brazílie vázána.

I proto na konferenci v jejím prvním týdnu vtrhly davy domorodých demonstrantů, kteří se domáhali většího respektu ke svým právům včetně práva na tradiční způsob života, jenž je neodmyslitelně spojený s pralesem.

„Tato aukce smrti neohrozila jen domorodá území, ale popírá principy Pařížské dohody. Neexistuje klimatická spravedlnost bez práv domorodých obyvatel, neexistuje spravedlivá transformace bez ponechání fosilních paliv v zemi,“ myslí si Gisela Hurtado Barbozaová, právnička z neziskové organizace Stand.earth, která se zabývá ochranou lesů.

Celý jihoamerický region je po Blízkém východu na ropu druhý nejbohatší a v posledních letech zažívá produkce ropy silný rozmach. Průzkumy v posledních dekádách odhalily velmi bohaté hlubinné zdroje, které jsou uloženy pod tlustými vrstvami miliony let staré soli pod oceánem.

I samotné Brazílii se v těžbě daří. V loňském roce se ropa poprvé stala nejvýznamnějším vývozním artiklem země a ve statistice tak předstihla sójové boby.

Díky mohutným řekám a bohatým srážkám pochází většina elektřiny v zemi z čisté vodní energie. Lula da Silva se zasloužil o nárůst obnovitelných zdrojů energie. Vždy ale také podporoval ropu. Jako dlouholetý bojovník za zmírnění chudoby a nerovnosti ji vnímá jako způsob, jak přinést pracovní místa a rozvojové prostředky na chudý sever Brazílie. Objev velkého ložiska ropy pod solnou vrstvou, k němuž došlo během jeho předchozího prezidentského období, přivítal slovy: „Bůh je Brazilec!“

Nařčení z pokrytectví však minulý týden odmítl. „Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem lídr v oblasti životního prostředí,“ řekl v průběhu COP30 a dodal, že skoncovat s těžbou ropy by bylo podle jeho názoru nezodpovědné.

Ochránci životního prostředí jsou ale opačného názoru a argumentují, že těžba ropy v ekologicky citlivé oblasti oceánu s jedinečnými útesy a rozsáhlými mangrovovými lesy by mohla mít katastrofální následky. Hlubinná těžba a silné proudy znamenají, že jakákoli případná ropná skvrna by se mohla rychle rozšířit po kilometrech oceánu a pobřeží a vzdálenost vrtného místa od velkých sídel by mohla zpozdit sanační práce.

Brazilský boom fosilních paliv navíc nastává v době, kdy se v přírodně jedinečné amazonské oblasti začínají dopady klimatické krize – způsobené fosilními palivy - projevovat stále více alarmujícími způsoby. Lidé v regionu umírají při požárech, povodních, bouřích a suchu, které jsou v důsledku klimatických změn delší a katastrofálnější.

V posledních letech byly vykáceny a vypalovány rozsáhlé části Amazonie, aby uvolnily místo pro chov dobytka a pěstování sóji. Toto ničení pralesa má na svědomí zejména předchozí pravicová administrativa prezidenta Jaira Bolsonara, který prosazoval otevření Amazonie komerčnímu využití.

Za něj dosáhlo odlesňování rekordních úrovní a některé oblasti pralesa začaly vypouštět více uhlíku, než pohlcovaly. Vědci varovali, že Amazonie míří k bodu zlomu, který by ji mohl proměnit v savanu a uvolnit emise uhlíku nahromaděné za desítky let.

Lula da Silva po těsném volebním vítězství nad Bolsonarem slíbil, že environmentální politiku svého předchůdce a ničení, které podle něj rozpoutala, zvrátí a zároveň obnoví globální reputaci Brazílie jako ochránce planety.

Přesto tamní příroda (nejen deštné lesy) zažívá krušné časy. Po nejhorším suchu v historii, které Brazílie zaznamenala v loňském roce, uzavřela tento rok dalším alarmujícím milníkem: mezi lednem a prosincem shořelo 30,86 milionů hektarů přírody – plocha větší než Itálie.

Odborníci o příčinách nepochybují - člověkem vyvolaná změna klimatu.

Prezidentovi je zároveň opravdu nutné přiznat snahu tento trend zmírnit. Jeho politika zahrnuje posílení kontrolních složek a odměňování komunit, které chrání prales. Lula da Silva začal rozsáhlé části Amazonie umisťovat pod federální ochranu a posílil agentury pověřené potíráním environmentální kriminality, které jeho předchůdce ochromil nedostatkem peněz a personálu.

Některé problémy se stále řešit nedaří – například stále kvete nelegální těžba zlata –, u jiných je jistý pokrok patrný. Odlesňování v Amazonii podle vládních údajů mezi lety 2022 a 2025 kleslo o polovinu na nejnižší úroveň za 11 let a emise skleníkových plynů v zemi v roce 2024 klesly oproti předchozímu roku o 12 %.

Ostatně i příjmy z těžby ropy mají podle vládních představitelů Brazílii pomoci financovat její přechod k čistším formám energie. Odborníci se ale i na to dívají skepticky.

Brazílie je velkým propagátorem energie z biopaliv. I na COP30 představila plán, jak čtyřnásobně zvýšit globální používání „udržitelných paliv“, včetně právě kontroverzních biopaliv. Odhlédněme od pragmatických motivů jejich prosazování - Brazílie je druhým největším producentem etanolu, jednoho z nejrozšířenějších druhů biopaliv, na světě - a věnujme se čistě ekologickým aspektům. Různé studie upozorňují, že biopaliva způsobují globálně o 16 % více emisí oxidu uhličitého než fosilní paliva, která nahrazují, a to kvůli nepřímým dopadům zemědělství a odlesňování.

Ve výsledku tak jde jen o další příklad brazilské klimatické ambivalence hraničící podle kritiků s pokrytectvím. Klimatická konference v Amazonii na to jen upozornila.