Vlak plný černých pasažérů. Státy klimatické cíle neplní a škody porostou

Rozzuřený dav vtrhl do budovy. Okamžitě začala rvačka s ostrahou objektu. Domorodí demonstranti bojující za znovunabytí svého území se během vteřin promíchali do jednoho mišmaše s policisty v uniformách. Jeden ze strážců budovy drží pod krkem hystericky křičící ženu a snaží se ji vytlačit ven. Shodí ji na zem a přes ni upadne další z protestujících.

Ze změti obou skupin vyčnívají opeřené čelenky zdobící hlavy demonstrantů. Chtějí se doslova prorvat do jednací místnosti klimatického summitu Cop30, na nějž do brazilského Belému dorazily desítky delegací z celého světa.

„Nejíme peníze. Chceme, aby naše území bylo zase volné. Ale těžba ropy, minerálů a dřeva pokračuje,“ křičí do kamery postarší muž s opeřenou čelenkou na hlavě.

Diskuse o plnění klimatických cílů, k nimž se 195 zemí světa zavázalo v roce 2015 podpisem Pařížské dohody, nabírá na naléhavosti. Smlouvu, jejímž cílem je omezit globální oteplování pod 2 stupně, někteří táhnou a jiní se vezou.

„V praxi narážíme na syndrom černých pasažérů. Každé zemi se krátkodobě vyplatí neplnit klimatické cíle, pokud ostatní budou. Závazky Pařížské dohody nelze pořádně vymáhat. Výsledkem je, že většina států ji neplní. Je téměř jisté, že cíl překročíme. Každý půl stupeň oteplení má přitom dramatické dopady – zejména na chudší státy Globálního jihu, které jsou nejzranitelnější,“ vysvětluje analytik Institutu pro evropskou politiku Filip Křenek pro SZ Byznys.

Stovky miliard dolarů tečou do boje s lidskou činností, která vytváří podmínky pro přírodní i ekonomické katastrofy. Jen částka investovaná v EU na splnění emisního cíle roku 2030, jímž je snížení emisí kontinentu o 55 procent, dosáhne podle Think Tanku Bruegel během příštích pěti let na 1,3 bilionu euro, tedy 7,7 procenta ročního HDP Unie.

Roční investice do obnovitelných zdrojů energie na rozvíjejících se trzích vzrostly podle studie od agentury Bloomberg ze 49 miliard dolarů v roce 2015 na 140 miliard dolarů v roce 2024. OSN současně odhaduje, že tyto trhy budou každý rok potřebovat přibližně 1,3 bilionu dolarů do roku 2035, aby zůstaly v souladu s Pařížskou dohodou. Investice jsou podle Ondráše Přibyly, šéfa neziskové organizace Fakta o klimatu, vidět.

„Nyní jsme v bodě, kdy světové emise CO2 prakticky přestávají růst a jejich vrchol se očekává v nejbližších letech - možná dokonce v roce 2025. Emise Číny pravděpodobně dosáhly vrcholu také v tomto roce a v následujících letech se očekává jejich pokles. Jinak řečeno, celkem jasně vidíme důsledky úsilí a investic, které se do snižování emisí vložily. Na zastavení klimatické změny je potřeba se dostat prakticky na nulové emise. Před civilizací je tedy ještě docela dlouhá cesta, ale je zřejmé, že už jsme začali,“ komentuje realitu expert.

Ovšem aby optimismu nebylo příliš, rostou také škody způsobené přírodními katastrofami, které odborníci přisuzují právě klimatické změně. Rok 2024 byl celosvětově nejteplejším v historii měření. Požáry v EU zničily lesy o rozloze srovnatelné se Zlínským krajem. Povodně zabily v Evropě přes 300 lidí a způsobily škody za zhruba 450 miliard korun, z toho za 50 miliard jen na území České republiky.

Celkový odhad ekonomických dopadů změny klimatu od Climate Policy Initiative vyčíslil náklady změny klimatu do konce století na více než trilion dolarů – a to při udržení hranice 1,5 stupně. Při nečinnosti mohou náklady vystoupat na 2,3 trilionu.

Pro vykreslení dramatické diskuse o Pařížské dohodě přitom nemusíme chodit do Brazílie. Europoslanci u řečnického pultu ve čtvrtek horlivě bojovali za snížení či udržení klimatických cílů pro rok 2040. Nakonec se dohodli na kompromisní variantě, kdy 85 procent emisí musí Unie jako celek snížit a z posledních pěti se mohou členské státy „vykoupit“ skrze mezinárodní uhlíkové kredity. Ty získají skrze investice do zelených technologií ve třetích zemích.

„Hlasovala jsem pro, protože považuji stanovení mezicíle do roku 2040 za velmi důležité. Už jsme se zavázali, že do roku 2050 chceme dosáhnout klimatické neutrality. Abychom toho reálně dosáhli, musíme mít jasně daný milník pro rok 2040. Pomáhá to investorům, posiluje to konkurenceschopnost našeho průmyslu, energetickou nezávislost i stabilitu cen. Přijímám také princip 85 % domácího snížení a možnost využití až 5 % takzvaných mezinárodních kreditů,“ říká česká europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti).

S trochou nadsázky lze říct, že každý posun v diskusi o tématu interpretují političtí oponenti buď jako likvidaci planety, nebo jako likvidaci evropských podnikatelů.

Podle listopadového reportu Evropské komise klesly emise sedmadvacítky v roce 2024 o 2,5 procenta. Na druhou stranu je Evropa stále závislá na dodávkách čistých technologií, jako jsou baterie do elektromobilů či solární panely z Číny. Ta své klimatické závazky zatím neplní, ačkoliv i to se může změnit. Náznaky zde jsou.

Asijská země například starý kontinent předbíhá v elektrifikaci. Zatímco u nás se pohybuje kolem 24 procent, Peking hlásí 33. Příčinou rozdílu podle Křenka je, že Evropa o dekádu zaspala příležitosti tohoto sektoru.

„Než jsme si uvědomili, že do čistých technologií musíme investovat, Peking už to udělal a zhruba o deset let Evropu předběhl. Ve stejném čase, kdy Čína lila peníze do čistých technologií, procházeli jsme finanční a dluhovou krizí. Teď se to snažíme dohnat,“ vysvětluje.

Podle emisní databáze EU jménem Edgar jsou největšími znečišťovateli světa Čína, Spojené státy, Indie, EU, Rusko a Indonésie. Společně vypouští do vzduchu přes 60 procent emisí skleníkových plynů. Mezi nimi zvýšily v roce 2024 Čína, Indie, Rusko a Indonésie své emise ve srovnání s rokem 2023.

Hlavní příčinou růstu skleníkových plynů jsou podle Edgar emise fosilního CO2 v Číně, Indii a dalších rozvíjejících se ekonomikách. Peking ale Západ válcuje v elektrifikaci vlastního území.

„Čína staví více solárních a větrných elektráren než zbytek světa dohromady. Instalovaný výkon větru a solárů se za poslední tři roky více něž zdvojnásobil z 635GW v roce 2022 na 1408GW v roce 2024. To je obrovské tempo. V minulém roce vyráběli z větru a slunce 18% elektřiny. Ten exponenciální nárůst ještě nějakou dobu pravděpodobně udrží, výrobní kapacity na to mají. Elektřina se v Číně minulý rok podílela na 33 procentech konečné spotřeby energie a podíl rose zhruba o jeden procentní bod za rok,“ komentuje trend Přibyla.

Asijská velmoc se ve výše uvedených datech počítá jako rozvíjející se země, ale z hlediska ekonomické síly i technologického rozvoje to podle Křenka dávno neplatí. Peking tuto pozici využívá ve chvíli, kdy se mu to diplomaticky hodí.

Celkový trend země vidí ale experti pozitivně. Čína podle nich dosáhne vrcholu svého znečištění v roce 2025. Prezident Si Ťin-pching poprvé prohlásil, že země se zavazuje snížit emise do roku 2035 o 7 až 10 procent. Jenže podle modelů musí celkem velmoc snížit skleníkové plyny zhruba o 30 procent, aby se svět zvládl splnit misi Pařížské dohody.

Celou světovou diskusí o změně klimatu se dlouhodobě nese křivda severu vůči jihu. Bohaté státy globálního severu zbohatly díky industrializaci. Tím pádem mají na svědomí více znečištění, než země chudého Globálního jihu. Na ten ale dopadají důsledky oteplování více než na sever a současně nemá peníze na přechod do bezemisní budoucnosti.

„Horní strana planety“ tak dluží podle aktivistů 196 bilionů dolarů té „dolní“, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Toto bolestné zřejmě na účet chudých států Afriky či jižní Ameriky nikdy nepřijde. Přesto je sebereflexe severu částečně vidět skrze fondy pomáhající rozvojovým zemím.

Jedním z nástrojů nápravy křivdy bohatých chudým je Klimatický fond OSN. Spojené státy do něj vložily dvě miliardy dolarů a slíbily další čtyři. Jenže pak přišel zpátky do Bílého domu Donald Trump, slib zrušil a klimatický fond přišel v přepočtu o 100 miliard korun.

USA také plánovaly oficiálně snížit své skleníkové plyny do roku 2035 o 61-66 procent oproti úrovni roku 2005. Jenže Trump po převzetí funkce od Pařížské dohody odstoupil. Dokonce šlo o jeden z prvních zákonů, který podepsal po příchodu do Bílého domu. Pozice Spojených států vůči klimatické politice se tak poslední roky mění striktně podle toho, jestli úřaduje republikán, nebo demokrat.

„Americkým prezidentům do hlavy nevidím. Ale mají to nějaké komplikované. První dohodu o snižování emisí, tzv. Kyótský protokol, sice za Billa Clintona podepsaly, ale vláda G.W.Bushe jej pak odmítla ratifikovat. Podobně Pařížskou dohodu nejdříve USA podepsaly, ale Trump od ní v roce 2016 odstoupil, Joe Biden k ní pak zase přistoupil a Trump teď zase odstupuje. Jedním z důvodů může být, že USA jsou největším producentem ropy na světě a jejich ropné firmy se svého byznysu nechtějí vzdát,“ komentuje Přibyla.

Klimatický vlak ovšem kromě černých pasažérů veze i nadějné cestující. Indie cíle podle Edgaru v tuto chvíli neplní, ale je na dobré cestě jich časem dosáhnout. Země chce být bez skleníkových plynů do roku 2070. Dílčí cíl si Nové Dillí nastavilo na rok 2030, kdy plánuje snížit skleníkové plyny o 45 % oproti úrovni z roku 2005. Součástí plánů země je také zalesňování.

„Jedním z klimatických cílů Indie je postavit 500GW v obnovitelných zdrojích do roku 2030 - a vypadá to, že tento cíl splní s předstihem. Indie je ale velmi chudá země, která potřebuje dosáhnout alespoň základní prosperity svých obyvatel - proto má závazek uhlíkové neutrality až na rok 2070 a její emise skleníkových plynů budou nějakou dobu narůstat,“ říká Přibyla.