Hlavní obsah

Kreml už píše scénář dalšího Putinova triumfu

Anna Hrdinová
redaktorka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Asatur Yesayants, Shutterstock.com

Ruský prezident Vladimir Putin na snímku z října 2019 z Jerevanu.

Reklama

ANALÝZA. Rusko čekají v březnu prezidentské volby. Ačkoliv Vladimir Putin dosud neohlásil kandidaturu, už se čile pracuje na tom, aby v čele země stál i dalších šest let.

Článek

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vlekoucí se válka na Ukrajině, pochod Vagnerovy skupiny na Moskvu a západní sankce komplikující život Rusů. Za poslední měsíce ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi mohla podrazit nohy řada událostí.

Průzkumy mu nicméně i nadále přisuzují velkou podporu Rusů a s blížícími se prezidentskými volbami se nezdá, že by něco mohlo narušit všeobecně předpokládaný scénář: tedy, že v čele Ruska bude i po dalších šest let stát muž, který rozpoutal dobyvačnou a krvavou válku na Ukrajině.

Putin sice kandidaturu sám ještě neoznámil, média i analytici ale očekávají, že k tomu dojde během nadcházejících několika týdnů. Nasvědčují tomu i prohlášení z prezidentova okolí. Na otázku, jaký vůdce by měl nahradit ruského prezidenta Putina, odpověděl jeho dlouholetý mluvčí Dmitrij Peskov na začátku října rychle a jednoduše: „Stejný.“

Půjde o první volby od změny ruské ústavy, která fakticky umožnila kandidovat Putinovi už potřetí po sobě, celkově se pak bude o funkci ucházet už popáté. Že tomu tak skutečně bude, napovídají i další signály: ulice větších ruských měst už začínají plnit akce oslavující Putinův režim a také plánovaný státní rozpočet počítá – mimo horentní náklady na další válčení na Ukrajině – i s předvolebními „dárky“.

Jedna z nejdražších kampaní

Na první pohled se nemusí jednat o nic výjimečného, v Rusku se nepředpokládá, že by se volby uskutečnily demokraticky a dopadly jinak, než se očekává. I přesto ale mohou vést k určité zdrženlivosti Kremlu a snaze získat si (již tak vysokou) přízeň obyvatelstva.

„Zdá se, že prezidentské volby v Rusku v roce 2024 budou jednou z nejrušnějších a nejdražších kampaní prezidenta Vladimira Putina za jeho znovuzvolení v historii. Hlasování proběhne na pozadí řady akcí, včetně obrovské výstavy představující úspěchy Putinovy éry, několikaměsíční vlastenecké soutěže a festivalu mládeže,“ přiblížil kampaň v článku pro Carnegie Endowment ruský nezávislý novinář Andrej Pertsev.

Snahy o vytvoření novodobých Potěmkinových vesnic praktikuje Kreml při každých volbách. Vzhledem k probíhající válce a především skutečnosti, že armáda při dobývání Ukrajiny ani vzdáleně nedosáhla vytyčených cílů, ale tentokrát hrají ještě o něco významnější roli.

„Spíše než se získáním podpory pro Putina má nicméně Kreml problém přimět občany volit,“ myslí si politolog a rusista Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Mezi Rusy se totiž objevuje otázka: „Proč bychom k urnám chodili, když víme, že Putin znovu vyhraje bez ohledu na možné protikandidáty?“

Rozhovor o stavu ruské společnosti

„V elitách nejsou žádné trhliny. Naopak myslím, že se elity kolem Putina konsolidovaly, takže nevidím žádné známky politické nestability,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Žanna Němcovová. Stabilní je podle ní i ruská ekonomika.

Tento postoj se ovšem Kremlu nehodí. Volby totiž režimu slouží zároveň k utužení podpory, a to se pochopitelně dělá lépe s plnými volebními místnostmi.

„Nemůžete mít prázdné volební místnosti a říkat, že Vladimir Putin získal 80 procent při osmdesátiprocentní účasti. Vypadalo by to špatně. Kreml sice částečně zavedl i elektronické hlasování, které jim v těchto čachrech bude pomáhat, ale nezachrání to úplně všechno,“ vysvětluje Svoboda.

Úkol: potlačit protestní hlasy

Přes vše výše popsané ovšem volby mohou pro Kreml představovat i potenciální problém. Ačkoliv je průběh a především výsledek předem nalinkovaný, politický systém bývá v tomto období zranitelnější než jindy. Například na konci roku 2011 zaplnily náměstí Moskvy a dalších velkých ruských měst desetitisíce Rusů, kteří protestovali proti parlamentním volbám, jež považovali za zmanipulované.

A tomu Putin více než kdy jindy potřebuje zabránit. Režim se tak na pozadí války snaží působit co nejvíce stabilně a schopně.

Jak dobře si ovšem uvědomuje, že ani to nemusí spolehlivě fungovat, nejlépe dokládají zprávy těch mála nezávislých ruských médií, která ještě v zemi dokáží přežívat a která minulý týden informovala, že Kreml žádá ruské regionální úředníky, aby se maximálně snažili umlčet demonstrace, jichž se účastní příbuzní mužů mobilizovaných do bojů na Ukrajině.

Kreml také nedávno uspořádal pro představitele regionálních volebních komisí a vicegubernátory seminář o hlavních problémech, které by mohly destabilizovat situaci v Rusku, a narušit tak hladký průběh předvolební kampaně.

„Jsou to válečné volby. Přestože se Rusko snaží dělat, že žádná válka neprobíhá a jde o jakousi speciální vojenskou operaci, která cíleně ničí jen některé jednotlivce, tak reálně je to válka proti sousední zemi, která je vedena s jediným cílem – získat území. To může vytvářet tlak na to, aby ruská armáda získala před volbami nějaká území a zaznamenala nějaký úspěch,“ upozorňuje Svoboda.

Mezi Rusy navíc podpora války postupně přece jen upadá.

Koho Kreml postaví proti vítězi?

O prezidentské křeslo v Kremlu bude usilovat navzdory předvídatelným výsledků více osobností, včetně zástupců dvou politických stran – Komunistické a Liberálně demokratické strany Ruska, která je navzdory svému názvu spíš krajně pravicovou a populistickou formací.

Zástupci obou stran působili jako příhodní protikandidáti už během předchozích Putinových kampaní.

Za „nejnadějnějšího“ protikandidáta průzkumy zatím označují lídra komunistů Gennadije Zjuganova. Pro již 79letého kandidáta nejde o nic nového, post hlavy státu se snažil získat už několikrát a v roce 2012 dostal dokonce 18 procent hlasů. V nadcházejících volbách na takový výsledek dosáhne ale jen těžko. Popularita stárnoucího politika totiž podle dat Levady konstantně klesá a jeho nynější podpora se pohybuje kolem tří procent.

Dalším prezidentským kandidátem, který se postaví proti Putinovi, má být 55letý Leonid Sluckij, předseda Liberálně demokratické strany Ruska. Výrazně známější šéf politické formace Vladimir Žirinovskij loni zemřel a mladší politik ho nahradil. Jenže ani ten v nejmenším nevybočuje z role blízkého spojence Kremlu.

V celé volební rovnici tak zbývá vyřešit už jen poslední neznámou. Očekává se totiž, že se do klání zapojí ještě jedno významné jméno.

„Kreml bude vybírat nějakého protikandidáta z té tzv. opozice, který by nějakým způsobem mohl plnit tu funkci, řekněme, té osoby, na které se bude ukazovat: tady máme demokracii, dokonce i liberální kandidát může kandidovat, ale lidi ho nechtějí,“ vysvětluje Svoboda s tím, že nyní bude zajímavé sledovat, koho si Kreml jako tohoto pěšáka zvolí.

Hovoří se například o někdejším šéfredaktorovi liberální stanice Echo Moskvy Alexeji Venediktovi nebo prozápadním politikovi Grigorim Javlinském.

Právě s tímto opozičníkem se dokonce Putin na konci října tajně uprostřed noci sešel přímo v Kremlu. Schůzka dvou znesvářených politiků okamžitě vyvolala spekulace, že by mohlo jít o pokus Putina přemluvit Javlinského ke kandidatuře. Ostatně by to nebylo poprvé, co by se zakladatel opoziční strany Jabloko o prezidentskou funkci ucházel. Naposledy získal asi procento hlasů.

Foto: limipix, Shutterstock.com

Grigorij Javlinskij na demonstraci připomínající památku Borise Němcova, 24. února 2019 v Moskvě.

Jeho strana ale odmítla, že by kandidatura byla předmětem diskuze. „Grigorij Javlinskij dal v minulosti opakovaně veřejně najevo, že by zvážil možnost zúčastnit se prezidentských voleb, pokud by občané z vlastní iniciativy shromáždili aspoň 10 milionů podpisů pod jeho nominaci,“ napsalo Jabloko, které má zastoupení pouze na několika regionálních postech.

Možní kandidáti se ale ozývají z úplně druhé strany politického spektra. Na začátku minulého týdne ohlásil svůj záměr kandidovat bývalý velitel proruských separatistů na ukrajinském Donbasu Igor Girkin. Toho loni nizozemský soud v nepřítomnosti odsoudil na doživotí kvůli podílu na vraždě 298 lidí na palubě malajsijského letadla sestřeleného v létě 2014 nad východní Ukrajinou.

Kdo bude do volebního klání vpuštěn, ovšem závisí ve výsledku jen na Kremlu, který bude podle serveru Meduza zohledňovat ještě jedno kritérium – věk kandidáta. 

„Ten člověk nesmí být moc mladý, protože pokud by mu bylo řekněme okolo čtyřicítky, tak vynikne ostře kontrast mezi ním a Vladimirem Putinem, kterému je 71. A to by pro něj nevypadalo vůbec dobře,“ upozorňuje Svoboda.

Rusové navíc obecně možnosti mít prezidenta sedmdesátníka nejsou nakloněni, jak ukázal průzkum ruského nezávislého sociologického centra Russian Field. V případě Putina ale tvoří výjimku a ani pár let za důchodovým věkem většině Rusů v dalších šesti letech jeho vlády nevadí.

Reklama

Doporučované