Zemřel norský král Harald V. Pro lásku byl ochotný ohrozit monarchii

Ve věku 89 let zemřel norský král Harald V., v současnosti nejstarší monarcha Evropy. Oznámil to norský královský palác s tím, že zesnul v pátek v 6:35 ráno v národní nemocnici v Oslu.

Krále už delší dobu sužovaly zdravotní problémy, přesto abdikaci dlouhodobě odmítal.

Harald se stal králem před více než pětatřiceti lety, v roce 1991. Nástupem na trůn v Norsku ukončil několik staletí dlouhé období vlády „cizích“ králů. Od roku 1387 tam panovali králové švédského a dánského původu, což byl případ i Haraldova otce, oblíbeného krále Olafa V.

Podobně jako již zesnulý britský princ Philip, jeho vzdálený příbuzný a manžel britské královny Alžběty II., patřilo mezi velké vášně norského krále plachtění. Závodů se poprvé účastnil ve svých deseti letech.

Později dokonce reprezentoval Norsko na třech olympijských hrách, konkrétně v Tokiu, Mexiku a Mnichově. Účastnil se i světových mistrovství, ze kterých se svým týmem přivezl bronz, stříbro i zlato. Ještě v 79 letech se zúčastnil závodu Sira Cup na jezeře Ontario v Torontu, kde jeho tým skončil na druhém místě.

Král tak zůstával aktivní v podstatě do konce života, v 85 letech stále pravidelně trénoval a zúčastnil se i svého posledního mistrovství světa v Ženevě.

„Bylo velmi pěkné a zábavné se opět zúčastnit, ale bylo to asi naposledy. Možná se budu plavit v Norsku. Pokud někdo bude potřebovat někoho, proti komu by mohl trénovat, pomohu mu, ale pochybuji, že ještě někdy vyrazím do zahraničí,“ oznámil svůj konec v soutěžích norské televizní stanici NRK v roce 2022.

Když se Harald do něčeho skutečně zamiloval, šel si za tím. Platilo to i v případě žen. Harald si totiž nevybral urozenou dámu, nýbrž „obyčejnou“ švadlenu. K nelibosti jeho otce Olafa, který si po boku následníka trůnu představoval šlechtičnu.

Harald se ale se Sonjou Haraldsenovou scházel celých devět let a nakonec dal otci ultimátum. Údajně mu řekl, že pokud mu nedovolí se oženit se Sonjou, neožení se vůbec.

To by ale mohlo znamenat zánik dynastie Glücksburgů, protože jeho sestry v té době nesměly usednout na trůn. Ztráta dědice se tehdejšímu králi líbila ještě méně než neurozená snacha, svatbu tedy povolil.

Samotný obřad pak proběhl 29. srpna 1968 v katedrále v Oslu. Se Sonjou měl Harald dvě děti – korunního prince Haakona Magnuse, který po svém otci usedne na trůn, a princeznu Märthu Louise.

Podobně jako jeho otec byl i král Harald oblíbený u veřejnosti. Často ukazoval svou lidskou tvář a narozdíl od jiných panovníků občas poskytl i rozhovor médiím, což například členové britské královské rodiny dělají jen zřídka.

Průchod svému smyslu pro humor a pro načasování ukázal například, když si v roce 2015 přebíral čestný doktorát na jedné z amerických univerzit.

„Když jsme s královnou před dvaceti lety navštívili (tuto univerzitu), získala tu čestný titul, o čemž mě opakovaně informovala. Jsem proto vyloženě hrdý na to, že i já jsem získal čestný doktorát. Konečně si jsme s královnou rovni – alespoň ve vašem kampusu,“ žertoval v taláru za smíchu posluchačů.

Norům se pokoušel dodávat sílu i v těžkých dobách, například po teroristickém útoku krajně pravicového nacionalisty v roce 2011 nebo při pandemii covidu-19. „Jsme v tom společně a společně překonáme cokoliv,“ povzbuzoval Nory na začátku koronavirové krize.

Harald coby král vystupoval apoliticky, přesto ale veřejnost některé jeho názory dobře znala. Jeho podporu mohli pocítit například LGBT+ lidé.

„Norové jsou dívky, které milují dívky. Chlapci, kteří milují chlapce. A dívky a chlapci, kteří se milují navzájem. Norové věří v Boha, v Alláha, ve všechno a na nic,“ prohlásil v projevu, který v Norsku vyvolal velkou pozitivní odezvu.

A dlouhodobě podporoval i jiné menšiny. „Domov je tam, kde je naše srdce,“ řekl v roce 2016 k migrační krizi, která i v tradičně liberálním Norsku vyvolala u části společnosti protipřistěhovalecké nálady.

Ostatně Harald měl zkušenost s nuceným opuštěním vlasti. Dva a půl roku po jeho narození v Evropě propukla druhá světová válka a německá invaze do Norska v dubnu 1940 donutila Haraldovu matku, korunní princeznu Märthu, aby spolu s malým princem a jeho dvěma staršími sestrami uprchla z Osla do Švédska.

Obávali se o bezpečí, ale Haraldův otec Olaf tehdy stejně jako jeho dědeček, král Haakon VII., ještě nějaký čas zůstali v Norsku, než odešli do britského exilu.

Ze Švédska se Harald a jeho rodina přestěhovali do Anglie, která ve válce nezaujímala – narozdíl od Švédska – neutrální postoj. Odtud pak v srpnu 1940 celá rodina odjela do Spojených států, kde Harald strávil několik let svého dětství, což se projevovalo i na jeho přízvuku.

Do Norska se královská rodina vrátila až v roce 1945. Až tehdy - v osmi letech - poprvé nastoupil do norské školy, předtím už měl zkušenosti se vzděláváním v USA.