Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po více než tři desetiletí stály Spojené státy na straně demokratické Ukrajiny - ať už šlo o podporu po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, během Oranžové revoluce v roce 2004, první ruské invaze na Krym v letech 2013–2014 nebo při obraně Ukrajiny po zahájení ruské plnohodnotné invaze v roce 2022.
S nástupem druhé vlády Donalda Trumpa se to však radikálně změnilo, upozorňuje pro Seznam Zprávy bývalý americký velvyslanec v Rusku a významný politický komentátor Michael McFaul.
Ve svém prvním prezidentském období Trump Ukrajině příliš pozornosti nevěnoval, přestože jeho administrativa byla první, která Kyjevu poskytla protitankové střely Javelin. Ve druhém období však přišel ostrý obrat.
Ještě před svým návratem do Bílého domu totiž Trump sebevědomě tvrdil, že by dokázal ukončit válku na Ukrajině, a to hned „první den“ svého druhého mandátu. V praxi však toto prohlášení v posledních měsících narazilo na několik zásadních překážek, jak ostatně přiznal sám americký prezident, když řekl, že mír do 24 hodin nebyl reálný.
„Byla to nadsázka, ale válka skončí,“ řekl Trump v pátek americkému časopisu Time. O týden dříve zase agentuře AFP tvrdil, že když to během volební kampaně sliboval, byl trochu sarkastický.
Přestože americký prezident a jeho nový tým skutečně navázali jednání s Moskvou i Kyjevem, McFaul upozorňuje, že se jejich přístup čím dál více odklání od snahy o zprostředkování míru a přiklání se k zájmům Vladimira Putina.
„Spojené státy pod Trumpovým vedením už nejednají jako čestný prostředník – ale spíš jako Putinovi spojenci,“ komentuje.
Stejného názoru je také finský novinář a expert na ruskou propagandu Pekka Kallioniemi, který pro Seznam Zprávy již dříve popsal, že je podle něj na čase, aby USA přiznaly, že se oficiálně postavily na stranu Ruska. „Je to tak jasné, jak jen to může být, tak proč to popírat?“ říká.
Trumpův přístup k Rusku je dlouhodobě mimořádně shovívavý, jak už od jeho nástupu do úřadu tvrdilo mnoho politologů a expertů na mezinárodní vztahy. V posledních dnech se však podle britského deníku The Telegraph něco změnilo, americký prezident údajně do určité míry prozřel.
Před pohřbem papeže Františka ve Vatikánu si v soukromí promluvil s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Poté na sociální síti Truth Social sepsal dlouhý příspěvek, v němž Putinovi vytkl neochotu jednat v dobré víře a pohrozil sankcemi proti ruské ekonomice.
„Poté, co Trump v posledních dnech lamentoval nad domnělou neochotou Zelenského k ústupkům, se zdá, že si opožděně uvědomuje, že na Vladimira Putina se nelze spolehnout jako na partnera pro jednání v dobré víře,“ komentuje situaci The Telegraph. Zda však jde o skutečnou změnu postoje, nebo pouze o strategický krok navenek, zůstává otázkou.
Je však pravdou, že na to Trumpa opakovaně upozorňovali někteří američtí spojenci. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski prezidenta varoval: Ještě předtím, než se pustí do dalších vyjednávání, by si Trumpův tým měl přinejmenším uvědomit, že Kreml si z jejich vstřícnosti dělá jen legraci. Trump ale dlouho k podobným varováním zůstával netečný.
Jen o několik dní později - poté, co se psalo o Trumpově „prozření“ - se americký prezident navíc během rozhovoru pro magazín The Atlantic z 28. dubna vyhnul přímé odpovědi na otázku, jestli USA budou nadále dodávat zbraně Ukrajině. „Byť to samo o sobě nebylo takovým překvapením, je patrné, že ho někdo zase přesvědčil o opaku, že ustupování diktátorovi přinese reálné výsledky,“ komentuje pro Seznam Zprávy ukrajinský analytik Taras Kuzio.
Dodává, že žádná oblast zahraniční politiky USA nepocítila změnu více než Ukrajina. Skutečné cíle Trumpovy administrativy podle Kuzia potvrdila už nedávná dočasná přerušení vojenské a zpravodajské spolupráce s USA – Trump chce Ukrajinu dotlačit k přijetí dohody s Kremlem, místo aby se naopak snažil donutit Rusko k ústupkům. „Tyto frustrace jen vyvrcholily výbuchem v Oválné pracovně 28. února mezi Zelenským a Trumpem,“ vysvětluje Kuzio.
Popisujeme schůzku v Oválné pracovně
Trump se v otázce války zatím choval nejednoznačně – některé dny útočil na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského jako na „diktátora“, aby vzápětí odsoudil Putina za pokračující raketové útoky na ukrajinská města. Na jednu stranu se setkává se Zelenským a veřejně kritizuje Moskvu, na druhou stranu jeho hlavní vyjednavač Witkoff vede intenzivní rozhovory s Putinem – bez přítomnosti dalších poradců.
Steve Witkoff
- Právník a developer, který se desítky let pohyboval na newyorském trhu, kde se seznámil i s Donaldem Trumpem.
- Diplomacii se v minulosti nikdy nevěnoval. Trump ho na začátku druhého prezidentského mandátu jmenoval zvláštním vyslancem pro Blízký východ.
- Už v posledních týdnech předchozí administrativy pomáhal týmu Joea Bidena dojednat příměří mezi Izraelem a palestinským teroristickým hnutím Hamás.
- I přes svůj titul se výrazně angažuje také v jednáních o příměří mezi Ukrajinou a Ruskem.
Se Stevem Witkoffem se Trump zná z newyorského realitního trhu, po nástupu do úřadu mu svěřil jednání o urovnání válek v Gaze i na Ukrajině.
Pokud jde ale o konkrétní výsledky, Trump nesplnil svůj slib ukončit válku do 24 hodin, a ani po několika měsících nenabídl jasnou cestu k míru.
„Trump použil hrozby proti Ukrajině a nabídky pro Kreml. Rusko proto nebylo pod tlakem a nadále si drží maximalistickou pozici, kterou má od jara 2022,“ říká Kuzio.
Spojené státy v Paříži minulý pátek Ukrajincům sice předložily návrh mírové dohody, ten však vyvolal obavy. Obsahuje totiž bezpečnostní záruky, ale ve velmi vágní podobě - dokument, který získali novináři agentury Reuters, neupřesňuje konkrétní detaily o tom, jaké závazky budou jednotlivé strany muset splnit, a zahrnuje také významné územní ústupky.
Německý ministr obrany Boris Pistorius v neděli varoval, že Ukrajina by rozhodně neměla na dohodu přistoupit. „Ukrajina ví, že skutečné příměří nebo mírová dohoda sice mohou zahrnovat územní ústupky, ale tyto ústupky rozhodně nebudou tak rozsáhlé, jak navrhuje Trump,“ dodal s tím, že Ukrajina mohla to, co je obsahem návrhu, získat už před rokem, protože se v podstatě jedná o kapitulaci.
Podle analytika a experta na Rusko a Ukrajinu Pavla Havlíčka se zároveň zřetelně rýsuje další trend: americká administrativa má zájem o širší normalizaci vztahů s Ruskem, což vyvolává nejen podráždění na Ukrajině, ale i mezi evropskými spojenci.
„Ačkoli Trumpův tým hovoří o tlaku na uzavření dohody, výsledky jsou smíšené, nečitelné a frustrující. Vyslaná ultimáta a hrozby odchodu z jednání jsou spíše známkou rostoucí nervozity než promyšlené strategie. Poslední dny tak jasně ukazují, jak málo se dá na americké postoje aktuálně spolehnout – a že sliby o rychlém míru zůstávají jen prázdnými hesly,“ říká pro Seznam Zprávy.
