Glosa: Průvodce pálením nejen na čarodějnice

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Při spalování v otevřeném ohni nenaplní definici odpadu pouze účelné spalování suchého neznečištěného ani jinak nekontaminovaného dřeva, kdy se takového dřeva osoba nezbavuje, ale účelně ho používá k uspokojování svých potřeb.“

Tak stručně a jasně praví metodické sdělení Odboru cirkulární ekonomiky a odpadů Ministerstva životního prostředí, se kterým by se měli seznámit všichni potenciální paliči. Nejen ve svém vlastním zájmu a nejen kvůli svátku čarodějnic.

Všichni si přejeme pálit a) bezpečně a b) v souladu s předpisy. S postojem předků, že při pálení rostlinného materiálu je hlavní to, aby ho doprovázel zkušeností vyztužený zdravý rozum a ohleduplnost, už nevystačíme.

Pálit legálně je čím dál větší věda. Nejen kvůli klimatu, ve kterém se výstrahy před lijáky (po kterých to čoudí a hrozí tak kolize s paragrafem 16 zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší) svižně střídají s výstrahami před suchem (a zdravý rozum nakopávají úřední vyhlášky: Nepalte!).

To není žádný paličský názor: zákony a metodické pokyny k životu potřebujeme. A co z nich, s přihlédnutím k pálení čarodějnic, zajímavého vyplývá?

Ze všeho nejdřív si musíme ujasnit, jestli dřevo, které hodláme spálit, není náhodou odpadem (viz první věta tohoto článku). Odpadem není v tom případě, že je naše pálení „účelné“. Ale tím účelem nesmí být to, že se dřeva zbavujeme.

Pálení musíme používat k „uspokojování svých potřeb“. Ale tou potřebou nesmí být pálení dříví s úmyslem, abychom tu jeho haldu zlikvidovali. V tom případě se totiž klacek stává ve smyslu zákona odpadem a nepatří na oheň, ale do kontejneru, sběrného dvora, štěpkovače, hnědé popelnice, tak jako zbytky travin, listí a podobně.

Tak rozumíme této pasáži metodického pokynu, která otázku motivace lidského chování a potřeb nahlíží z téměř filozofické perspektivy. Proč jednáme tak, jak jednáme? Jakými účelnými a bezúčelnými cestami bloudí naše vůle? Máme čisté svědomí?

Samo sebou je, že dřevo musí být proschlé a nenapuštěné nějakou chemikálií. Už tenhle předpoklad podle našeho názoru vylučuje, aby se čarodějnické vatry přiživovaly benzinem, jak se tu a tam přes varování od hasičů děje.

Specifický problém představuje figurína čarodějnice na vrcholu vatry. Bývá oblečená a všelijak vyfešákovaná. Někteří zodpovědní pořadatelé teď řeší, jestli se to smí, protože hadry zjevně spadají pod odpad, jehož pálení je zakázáno. Folklorními aspekty se ale metodické sdělení nezabývá. Zatím.

Zpět k motivu, proč ohníček děláme, protože to je jeden z klíčových parametrů. Zákonem povoleným „účelným spalováním“ se rozumí, že slouží například „k tepelné úpravě jídla, získání tepla, rekreačním účelům v podobě táborových ohňů, posezení s přáteli a rodinou nebo v rámci kulturních akcí“. Takže čarodějnice jsou určitě O.K. Ale pozor: za podmínky, že „množství spáleného dřeva odpovídá sledovanému účelu“. Neboli, poctivou čarodějnickou hranici nesmíte zapálit jen tak někdy v srpnu s vysvětlením, že si s kamarády opékáte buřty.

Stejně tak asi nemůžete u sotva poblikávajícího plamínku inspekci životního prostředí lhát, že jde o vatru nezávislosti. Množství dřeva tu opět neodpovídá účelu.

Jak správně posuzovat, jestli je váš motiv náležitý, napovídá v metodickém sdělení kouzelná věta: „V každém případě musí přínosnost spalování převážit nad pouhým zájmem na odstranění nadbytečného množství dřeva.“

Úřední dokument myslí i na detaily. Kupříkladu upozorňuje, že „v rozporu se zákonem je prosté pálení dřeva za účelem získání popela, který bude používán jako minerální hnojivo“. Tenhle motiv je chybný a nežádoucí. Na rozdíl od „využití popele získaného ze spalování dřeva k výše uvedeným akceptovatelným účelům (tepelná úprava jídla atd.)“, což si překládáme tak, že péct v popelu táboráku brambory zůstává plně v souladu se zákonem č. 201/2012 Sb.

Metodika MŽP se každopádně zdá být srozumitelnější než legendární rébus ohledně DPH na čepované pivo. Připomeňme si: šlo o to, kdy má být daň 10 procent (v hospodě, protože je „naplněna podstata restaurační služby“), a kdy 21 procent (u stánku, protože jde jen o „dodání zboží“). V praxi to ústilo do řady hybridních, stěží řešitelných situací, mezi kterými bylo zdanění piva ve džbánku ještě triviální. Naštěstí nehrozily takové následky jako v případě nesprávného pálení čarodějnic a jiného zbytkového rostlinného materiálu.