Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Rozsáhlý blackout ochromil Španělsko a Portugalsko, postihl desítky milionů lidí a vyvolal otázky o spolehlivosti sítí v éře zelené transformace. Od začátku se spekulovalo o možných příčinách, ale informací bylo pomálu.
Tento týden se ovšem objevily první závěry vyšetřování, které se jeho příčinami mělo zabývat. Svoji zprávu zveřejnila bezpečnostní rada španělské vlády (dostupná zde) i správce španělské sítě Red Eléctrica, který v zemi plní podobnou roli jako u nás ČEPS (odkaz zde).
A i když debaty kolem události a jejích příčin určitě nekončí už proto, že zveřejněno zatím nebylo zdaleka vše, už nyní mnohé nasvědčuje tomu, že najít a ukázat na jednoho konkrétního viníka půjde těžko.
Jak to tedy bylo
K události došlo v pondělí 28. dubna po poledni našeho času. Španělská síť v tu chvíli fungovala z většiny na obnovitelné zdroje – konkrétně z 82 procent, z toho 55 procent obstarávaly solární elektrárny.
V našich podmínkách je to nepředstavitelné, ve španělských nejde o nijak výjimečný stav. V podobném režimu běžela síť i v předcházejících dnech a týdnech. K blackoutu nedošlo, nicméně nastalo několik mimořádných událostí jako například odstavení rafinerie Repsol v Cartageně. Známky „stresu“ se tedy v síti občas objevovaly.
28. dubna o sobě problémy daly vědět už během dopoledne. Ten opravdu významný přišel ve 12:03, kdy se v síti objevil velký „výkyv“ (tzv. nucená oscilace). Společnost Red Eléctrica jeho původ s vysokou pravděpodobností připisuje jediné fotovoltaické elektrárně v provincii Badajoz. Vládní zpráva zdroj problémů nespecifikuje. O jakou elektrárnu šlo, a co byla přesně příčina problémů, zatím není jasné; zpráva mluví o interních potížích solární farmy.
Výkyv se ovšem záhy podařilo vyrovnat. Jinak řečeno, dispečeři zapojili připravené rezervy, které jsou pro podobné případy v síti připravené – a které jsou také za tuto připravenost placeny. Problém se podařilo ustát, jenže se na to vyčerpala část prostředků nachystaných k hašení případných (a ne nutně jen metaforických) „požárů“ podobného typu. Takže na řešení dalších potíží pak už síti, potažmo dispečerům, v rezervě nezbylo tolik.
Kaskáda, která skončila až katastrofickým blackoutem, se spustila ve 12:32 a 12:33. Síť se nebezpečně rozbíhala: ve vedeních po prakticky celé zemi začalo narůstat napětí – ještě stále zvýšené po předchozích událostech. Na jedné rozvodně se napětí během necelé minuty zvýšilo ze 413 kV na 428 kV.
Přesně v té chvíli se soustava začala hroutit. Takové zvýšení napětí je mimořádná událost a může způsobit poškození připojených zařízení, včetně samotných zdrojů elektřiny. Například solární elektrárny se staršími řídicími systémy proto mají v podstatě nakázáno, aby se při výrazném vybočení sítě z běžných „mantinelů“ od ní automaticky odpojily. Svou neřiditelností by totiž situaci mohly ještě zhoršit.
K odpojování slunečních elektráren - které přitom dodávaly většinu výkonu - došlo podle všech indicií i tentokrát. Navíc ne zcela spořádaně. Některé zdroje se odpojily ještě dřív, než by vlastně podle předpisů měly – tedy „opustily loď předčasně“ – ale v každém případě se z toho brzy stala mohutná lavina.
Během doslova řádově jednotek sekund – zhruba pěti – zmizelo ze sítě 15 gigawattů výkonu (rekordní okamžitá spotřeba v ČR byla 12,3 GW v roce 2021). To představovalo asi 60 % okamžité španělské spotřeby.
Hromadný exodus se už nepodařilo nijak zvládnout – jak jsme naznačili výše, dispečeři k tomu totiž už neměli dost „rezerv“. Jednou příčinou byly zřejmě zmíněné polední potíže, které část záloh vyčerpaly.
Vládní zpráva pak ovšem vidí i další příčinu v podcenění přípravy: provozovatel sítě si podle ní neobjednal – a tedy nezaplatil – dostatek záložních zdrojů dopředu, i když věděl, že situace bývá napjatá. Také upozorňuje, že když 27. dubna jedna ze záložních elektráren ohlásila, že nebude k dispozici, společnost Red Eléctrica si nezamluvila rezervu, která by tento výpadek mohla v případě potřeby nahradit.
Správce sítě se bránil tvrzením, že některé zdroje povolané ze zálohy nesplnily, co slíbily – údajně tedy v praxi nepodaly takové výkony, jaké na papíře slibovaly. „Neposlušných“ bylo podle Red Eléctrica dokonce vícero, a to mezi všemi typy zdrojů (některé nedodaly, co měly, jiné se odpojily dříve, než měly), a to všechno podle společnosti přispělo k tomu, že síť se stala nezvladatelnou.
Ať už za to může kdokoliv, ve 12:38 se Pyrenejský poloostrov automaticky odpojil od zbytku Evropy na vedeních do Francie – což je ochranný mechanismus, který má zabránit šíření podobné fatální poruchy dál do Evropy. V izolované a nestabilní síti pak došlo k úplnému kolapsu.
Následky byly okamžité, často dramatické a ještě častěji velmi drahé. Plná normalizace trvala téměř celý den, zhruba 23 hodin.
Varování pro všechny
Dramatická událost překvapila – a přitom by možná neměla. Varování jí totiž předcházelo více než dost. V únoru 2025, tedy jen dva měsíce před incidentem, mateřská společnost španělského provozovatele sítě Redeia ve své výroční zprávě (v PDF) upozorňovala na rizika spojená s vysokým podílem obnovitelných zdrojů bez dostatečných technických kapacit pro zvládání mimořádných událostí. Zpráva varovala, že to může vést k „vážným“ výpadkům výroby.
Proč jsou sítě s vysokým podílem „solárů“ a „větrníků“ jiné? Klíčovým pojmem je systémová setrvačnost. Představte si tradiční elektrárnu (uhelnou, jadernou, plynovou, vodní) jako těžký nákladní vlak. Když jede, má obrovskou setrvačnost – chvíli trvá, než zrychlí, ale také dlouho trvá, než zastaví.
Podobně velké rotující generátory v těchto elektrárnách svou hmotností a otáčením přirozeně stabilizují frekvenci sítě. Pokud dojde k náhlému výpadku (např. poruše vedení nebo jiné elektrárny), tato setrvačnost pomůže udržet systém v chodu, než stihnou zareagovat regulační mechanismy.
Obnovitelné zdroje jsou z velké části jiné. Většinou jsou k síti připojené přes elektronické měniče, tzv. střídače (týká se to i části větrných elektráren, především těch novějších). Jsou spíše jako lehká elektrická koloběžka – dokážou rychle reagovat, ale nemají vlastní významnou „hybnost“, která by systém podržela při velkém otřesu. Dodejme, že i tuto vlastnost lze do jisté míry dodat fotovoltaice vhodným hardwarem a softwarem, ale to rozhodně není standard.
V okamžiku blackoutu tvořily ve Španělsku solární a větrné zdroje dohromady drtivou část výroby. Naopak plynové elektrárny běžely na minimální výkon (pod 3 %) a „jádro“ dodávalo jen něco přes 11 %. Systém měl tedy sám od sebe velmi malou setrvačnost – bez asistence si nedokázal sám příliš pomoci. A právě v nedostatku vhodné pomoci, zdá se, byl hlavní problém.
Jak již bylo řečeno, pro Španělsko to nebyla úplně nová situace. Síť byla v podobném stavu v předcházejících týdnech opakovaně a několikrát se zřejmě větším potížím podařilo zabránit jen o vlásek. Skutečnost, že komise při vládě přičítá velkou část viny nezvládnutému řízení sítě, tedy není překvapivá. Stejně jako to, že správce sítě se brání tím, že okolnosti byly složité a těžko zvladatelné.
„Z mého pohledu se zdá, že šlo opravdu o několik věcí najednou: O nešťastnou souhru okolností a organizační a možná i dispečerské pochybení s tím, že velmi vysoká míra využívání OZE pro takové chyby, díky vyšší komplikovanosti svého provozování, vytváří zvýšený potenciál,“ říká Karel Noháč, odborník na provoz sítí z Elektrotechnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.
Podobně to vidí i analytik Jan Krčál z think-tanku Fakta o klimatu: „Vše nasvědčuje tomu, že ukázat prstem na jednoho konkrétního viníka bude nejspíše nemožné.“
Jinak řečeno, aby se taková událost mohla vůbec stát, muselo se sejít vícero faktorů a těžko říci, který z nich nakonec váhy převážil na stranu selhání systému.
Bolestivá zkušenost, která může pomoci
Blackout na Pyrenejském poloostrově ale rozhodně připomněl, že spolehlivé dodávky elektřiny nejsou samozřejmostí. Ono to tak bylo i v případě „klasických“ sítí založených na fosilních zdrojích. I ty se vyvíjely postupně a často právě díky analýze velkých poruch. Příkladem je velký blackout z roku 1965, který postihl 30 milionů lidí v USA a Kanadě.
Přechod k „nízkouhlíkové energetice“ s vysokým podílem obnovitelných zdrojů přitom představuje z technického hlediska mnohem náročnější úkol. Elektroenergetik Karel Noháč si pomáhá přirovnáním k soutěži, ve které musíte balancovat s kuličkou: „U klasických, točivých zdrojů kuličku nosíte v nějaké nádobě, která může mít v zásadě různý tvar, ale vždy je v ní nějaká prohlubeň, ve které se kulička přirozeně stabilně drží. U obnovitelných zdrojů ji musíte udržet na desce, nebo v některých případech s nadsázkou v podstatě na špičce jehly.“
Byť tedy technické možnosti jsou výrazně větší než v minulosti, zároveň dnes stojí před provozovateli přenosových a distribučních sítí v zemích, jako je Španělsko, výrazně obtížnější úkol.
Bolestivá španělská zkušenost to může pomoci zvládnout. „Může to vlastně být pozitivní, protože ukáže, jak důležité je dnes této otázce věnovat pozornost, a že pokud chceme mít síť s novými zdroji, musíme mít i novější systém jejího řízení a zajištění její bezpečnosti,“ míní odborník z plzeňské univerzity.
Jan Krčál se obává, že problémům se ani v budoucnu zcela nevyhneme. Připomíná, že v energetice se protíná spousta zájmů, vlivů a faktorů. Když v takové „džungli“ dochází ke změnám, je obtížné všechny dopady předpovědět či odhadnout a je tak třeba se učit za pochodu.
Ale to neznamená, že jde o úkol úplně nemožný: „Už v těchto prvních zprávách se objevují doporučení, co změnit, co vylepšit,“ říká Krčál. Žádná podobná vylepšení nebudou pochopitelně úplně zadarmo – bez práce to nepůjde, shodují se odborníci.
Další klíčovou otázkou bude, na kolik takové práce vlastně vyjdou. To bude další klíčová lekce, které bychom měli věnovat pozornost.
