„Nebýval to agresivní svátek zbraní.“ Jak Putinův režim změnil tvář 9. května

V Moskvě jako každý rok na 9. května chystají okázalou vojenskou přehlídku s projevem prezidenta Vladimira Putina. Některá fakta o roli Sovětského svazu ve druhé světové válce ale nejspíš nezazní, jednostranná interpretace událostí se totiž během let stala součástí politické identity Ruska. Proč je odkaz vítězství ve druhé světové válce pro Rusko i po 80 letech tak důležitý?

Slovní přestřelka mezi Donaldem Trumpem a představiteli ruského režimu o tom, kdo má větší zásluhy na vítězství Spojenců ve druhé světové válce, předznamenala letošní kulaté výročí konce nejničivějšího vojenského konfliktu v dějinách lidstva.

Zatímco dříve se mezi čestnými hosty na Rudém náměstí pravidelně objevovali i západní představitelé, ruská agrese proti Ukrajině tomu učinila přítrž a k cestě do Moskvy se letos chystá jen slovenský premiér Robert Fico. I tak se dá ale očekávat, že Rusové oslavy pojmou ve velkém.

„V Rusku se ‚Velikaja poběda‘ – to velké vítězství ve válce, která se tam nenazývá druhá světová, ale Velká vlastenecká – stala především ve 21. století jakousi páteří politické identity režimu (Vladimira Putina),“ vysvětluje v rozhovoru pro podcast 5:59 rusista a vědecký pracovník Institutu východoevropských studií na Curyšské univerzitě Tomáš Glanc.

„A kdybych měl v té metafoře pokračovat: Takovou mízou v té páteři je obrovské množství ne-li lží, tak manipulací, kdy se účast Rudé armády – která samozřejmě byla masivní a historici se zpracováním této záležitosti zabývají už 80 let – označuje za spásu celého lidstva,“ dodává odborník.

Moskva tak podle něj redukuje oficiální výklad celosvětového konfliktu na střet sovětské Rudé armády s armádou nacistického Německa. Potlačuje mimo jiné celou dimenzi holokaustu a nenechá podrobit kritickému zkoumání ani to, jakým způsobem válku vedl tehdejší sovětský vůdce Josif Stalin.

„Uvidíme velmi nákladnou agresivní přehlídku, prezentaci strojů na zabíjení lidí přímo na Rudém náměstí. A uslyšíme o vítězství, kde se samozřejmě nebude mluvit o tom, že Sovětský svaz byl v letech 1939 až 1941 spojencem nacistického Německa,“ předpovídá Glanc, co se bude 9. května odehrávat v Moskvě.

Současný režim si zkrátka vybírá, o jakých událostech mluvit bude a o jakých ne. Cenzuru pak podtrhl i zákonem, který podle Glance „zakazuje srovnávat stalinistický Sovětský svaz s národně socialistickým Německem“. Pokud by se někdo takové – byť třeba i argumentačně podložené – komparace dopustil, hrozí mu perzekuce a věznění.

Glanc zároveň podotýká, že Rusko nemá problém ve jménu vyprávění ruského heroického mýtu o velkém vítězství zamlčovat i zločiny, kterých se Stalinův režim dopouštěl na vlastním obyvatelstvu.

„Sovětský režim uvěznil po válce v gulagu na čtvrt milionu vlastních vojáků jenom proto, že se dostali do zajetí a že poznali život v západní Evropě,“ uvádí expert jeden z příkladů sovětské válečné reality, který je dnes oficiálními místy úmyslně ignorován.

Ještě v druhé polovině 20. století se tak 9. květen, tedy Den vítězství, slavil podle Glance jako „tichá panychida (smuteční slavnost nebo tryzna) za zemřelé“. „Nebyl to agresivní svátek zbraní a mytizovaného hrdinství, nýbrž spíš tichá vzpomínka na tu tragédii, která se skutečně dotkla v sovětské společnosti téměř všech,“ říká rusista a vědecký pracovník Institutu východoevropských studií na Curyšské univerzitě.

Teprve na přelomu tisíciletí se podle něj začalo pojetí oslav měnit. Postupně se z něj stala opulentní přehlídka, která se vyznačuje konfrontační rétorikou a agresivitou a která odkaz druhé světové války unáší ve jménu potřeb režimu.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak se po nástupu Vladimira Putina k moci začaly oslavy konce druhé světové války proměňovat a jakou dynamiku jim dodalo napadení Ukrajiny. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.