Článek
Výskyt viru v odpadních vodách v Hamburku je prvním takovým případem v Evropě od roku 2010. Zda se virus rozšíří z Německa i do České republiky, není zcela vyloučeno. Epidemiolog Roman Prymula ale uklidňuje, že riziko nákazy by díky vysoké proočkovanosti bylo velmi malé.
Robert Koch Institute (RKI) a německé ministerstvo zdravotnictví kvůli nálezu zřídily expertní pracovní skupinu pro kontrolu infekcí a budou provádět další odběry vzorků. Podle RKI nález naznačuje, že vir byl vylučován alespoň jednou osobou, která se v době odběru vody nacházela v Hamburku.
Genetická analýza ukázala, že virus je příbuzný kmeni pocházejícímu z Afghánistánu. „Zhoršení podmínek celosvětově vede k tomu, že v lokalitách, kde se virus objevuje, se bohužel nadále šíří,“ říká k tomu Prymula. Poslední případ infekce divokým poliovirem typu 1 s výskytem v Německu byl zaznamenán v roce 1990, poslední importované případy v roce 1992.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) může poliovirus snadno proniknout i do zemí, kde se obrna nevyskytuje, a rychle se šířit mezi neočkovanou populací. „Pokud se nepodaří dětskou obrnu vymýtit, hrozí celosvětový opětovný výskyt této choroby,“ uvedla WHO v dubnu 2025. Většina zemí Evropské unie má ale proočkovanost vyšší než 90 procent.
Vysoká proočkovanost v Česku
Podle předsedy České vakcinologické společnosti Romana Chlíbka je proočkovanost proti dětské obrně velmi vysoká i v tuzemsku. „Děti dostávají čtyři dávky očkování během svého dětství, což odpovídá doporučení WHO na čtyři až pět dávek za celý život. Riziko šíření obrny u nás je zcela minimální,“ vysvětluje Chlíbek.
Hexavakcína, která se v Česku povinně podává, chrání nejen proti dětské obrně, ale i proti dalším nemocem, a její účinnost je vysoká. Děti dostávají první dávku již ve věku dvou měsíců a poslední kolem desátého roku života. Údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky do roku 2022 uvádějí proočkovanost v průměru okolo 93 procent.
„Myslím si, že proočkovanost je vysoká, takže u nás rozhodně nehrozí šíření obrny a nejsou ani náznaky, že by se mohla objevit,“ dodává Chlíbek.
Dospělým cestovatelům mířícím do oblastí s endemickým výskytem polioviru – tedy do Afghánistánu a Pákistánu – se doporučuje přeočkování, protože imunita z dětství nevydrží celý život. „Pro neočkované osoby však riziko existuje vždy. Virus se může objevit i v odpadních vodách a kontakt s nakaženou osobou nelze zcela vyloučit,“ upozorňuje Chlíbek.
Před několika lety se virus vyskytoval i mimo Afghánistán a Pákistán – v environmentálních vzorcích v Íránu (2019) a v potvrzených případech v Malawi (2021) a Mozambiku (2022). Vzhledem k tomu, že dětská obrna nebyla celosvětově zcela vymýcena, riziko zavlečení viru do Evropy existuje.
Většina lidí, kteří se nakazí, nemá žádné příznaky – virus se přesto šíří dál, nejčastěji přes kontaminované ruce, vodu nebo potraviny. Jen malá část nakažených má vážné potíže, kdy může dojít k ochabnutí svalů nebo problémům s dýcháním. Vysoce nakažlivý vir ale může být i smrtelný. Nejúčinnější ochranou je stále očkování, léčba dosud neexistuje.
Dětská obrna
Přenosná dětská obrna (poliomyelitida) je vysoce nakažlivé virové onemocnění nervového systému, které postihuje zejména míchu a může vést k celoživotnímu ochrnutí nebo smrti. Před zahájením očkování u nás onemocněly poliomyelitidou stovky dětí, desítky zemřely.
Obvykle postihuje děti do pěti let. Virus se šíří hlavně kvůli znečištěné vodě, může napadnout centrální nervový systém a vést i k úmrtí, pokud zasáhne svaly dýchacího systému. Obrně lze předejít očkováním. Onemocnět však může kdokoli v jakémkoli věku, kdo není očkován.
Problém v Československu
Dětská obrna byla v Československu závažným onemocněním. Z dat Státního zdravotního ústavu (SZÚ) vychází, že mezi lety 1919–1960 bylo evidováno 15 277 případů, z toho 1 525 úmrtí. Poslední velký výskyt onemocnění byl zaznamenán v roce 1959, kdy onemocnělo 131 lidí a 11 zemřelo.
Celoplošný očkovací program proti dětské obrně byl zahájen v první polovině 60. let a tuto nemoc zcela vymýtil. Od druhé poloviny roku 1960 již nebyl na našem území zaznamenán žádný domácí případ. Podle SZÚ tak Československo mohlo jako první země na světě deklarovat vymýcení obrny.
„Může to být memento, abychom nepodceňovali očkování proti dětské obrně. Je to onemocnění, které se doposud nepodařilo úplně vymýtit a vzhledem k migraci obyvatelstva je to stále aktuální věc,“ říká virolog Libor Grubhoffer k aktuálnímu německému případu. „Byli jsme jedni z prvních, kteří vymýtili dětskou obrnu, přesto to ale nemůžeme brát na lehkou váhu,“ dodává.
