Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jedná se o žalozpěv za milovanou ženu, který napsal básník Miloš Doležal a předloni za něj získal hlavní cenu Magnesia Litera pro knihu roku. Žena známého spisovatele a rozhlasového redaktora Jana Doležalová-Franková žila v letech 1967 až 2021, dlouho vedla Dismanův rozhlasový dětský soubor.
Divadelní adaptace sbírky, která reflektuje její náhlé úmrtí, má ve Viole premiéru 29. a 30. května, nejbližší reprízy následují 17. a 20. června. Jenovéfa Boková inscenaci obohatí hrou na housle. Hudbu složil Jan P. Muchow. Režie se ujala Beata Parkanová, známá jako autorka filmů Chvilky nebo Světýlka.
Podle ní novinka vypráví o pocitech člověka, který přišel o blízkou bytost. „Je o nevratném a zásadním životním zlomu, ale i o cestě ke smíření a přijetí. A také o naději, že náš vztah s milovanými lidmi jejich odchodem nekončí, ale proměňuje se,“ uvažuje Parkanová.
Jenovéfa Boková ztvární Janu, ztracenou a znovu nalezenou milovanou ženu. „Poezii mám hodně ráda, mí oblíbení autoři jsou třeba Jacques Prévert nebo Václav Hrabě. I verše Miloše Doležala jsou nádherné,“ zmiňuje.
Milujícího manžela pak hraje David Matásek, který knihu Jana bude brzy sbírat lipový květ označuje za „neokázalou, hodně osobní a obecně platnou výpověď“, jak říká. „Divákům tu předestřeme jednu soukromou tragédii. Ale ne smutně, protože vždycky existuje cesta ven,“ vzkazuje.
Viola sídlí na pražské Národní třídě. „Je známá jako nejmenší divadlo v Praze s velkými hereckými osobnostmi, které publiku nabízí tituly postavené na poutavém spojení slova a hudby. Diváci i herci sem chodí rádi, protože tu společně zažívají večery v atmosféře porozumění a blízkosti,“ říká herečka Klára Cibulková, která je od loňska ředitelkou této komorní scény. „Platit to bude určitě i o chystané novince. Ta podle mě vypráví nejen o naší konečnosti, ale i o přírodě, světle, vůních a dalších každodenních zázracích vyrůstajících z naší lásky, víry a naděje,“ dodává.
Divadlo poslední tři roky vedla Lenka Plavcová. Pod Cibulkovou by se jeho dramaturgie měla navrátit k hudebním pořadům a většímu zastoupení nedramatických textů, jako jsou beletrie či právě poezie. Cibulková ve Viole dříve účinkovala v inscenacích Vděk, Skorpios na obzoru, Hugo Haas či Adina Mandlová.
V divadle coby herečka působila od roku 2020, navštěvovala ho však už během studií na DAMU. „Už tehdy jsem si zamilovala nezaměnitelnou intimitu mezi jevištěm a hledištěm, a především možnost soustředit se na práci herců se slovem, jeho citlivé propojení s hudbou a tak dále,“ uvedla vloni Cibulková. Dramaturgii chce vést ve třech směrech: komorní dramatické texty, nedramatické texty a hudební pořady.
Viola začínala v 60. letech minulého století pod názvem Poetická vinárna Viola. Od roku 1965 až do začátku 90. let stál v jejím čele literární historik Vladimír Justl. Ještě před invazí vojsk Varšavské smlouvy se tu začali zabydlovat přední umělci slova i hudby a členové Národního divadla zde recitovali verše. Zněla tu například poezie jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta v době, kdy nemohl publikovat.
V 90. letech se Viola začala měnit v komorní scénu a uváděla různé dramatické útvary od divadelních koláží po světové dramatické bestsellery. To vedlo ke změně názvu na současné Divadlo Viola.
