Nevyužité matky. Kdyby pracovaly, Česko by „vydělalo“ až 10 miliard

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Našlo se potencionálních deset miliard pro státní rozpočet.

Peníze by mohly pomoci například k financování policie a hasičského sboru, kterým už loni chyběly na provoz zhruba dvě miliardy. Nebo by suma mohla částečně vyřešit problém s nedostatkem peněz na nepedagogické pracovníky na školách, kde se hledá zhruba 10,5 miliardy.

Bohužel reálně by stát musel vyřešit pořádně zamotaný problém: usnadnit pečujícím rodičům malých dětí – převážně matkám – přechod z rodičovské dovolené do práce. A tedy rozproudit nabídku částečných úvazků a zároveň zajistit dostupnou a flexibilní péči o malé děti.

Deset miliard, které státní kase unikají, představuje potencionální daně a odvody od matek malých dětí. Část chce pracovat více a část nepracuje, i když by chtěla.

Konkrétně okolo 150 tisíc matek dětí do čtyř let v Česku pracuje, ale kdyby měly příležitost, chtěly by pracovat víc. Nyní jsou zaměstnané v průměru 17 hodin týdně, ale preferovaly by 21 hodin.

Dalších 210 tisíc matek nepracuje vůbec, přestože by měly zájem si přivydělat alespoň 12 hodin týdně.

Reálně by tak stát na první skupině získal v součtu na zdravotním a sociálním pojištění a dani z příjmu 1,231 miliardy korun. Od matek, které by začaly pracovat, pak dalších 9,1 miliardy.

Za výpočtem stojí ekonomka Klára Kalíšková, která ho zpracovala v rámci briefu pro Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu při CERGE-EI. „Přišlo mi, že to vyšlo jako docela velká částka,“ říká s odkazem na to, že z příjmu pro stát odpočítala přivýdělky na dohody.

„Ukazuje se, že z pohledu rozpočtových dopadů není až tak zásadní hodinová mzda pracujících matek, ale to, jestli žena přesáhla hranici deseti tisíc korun měsíčně, nebo ne. U menšího úvazku jde spíše o práci na dohody a tím pádem z hlediska rozpočtu to vlastně není zajímavé. Odvádí se minimální daně, do deseti tisíc korun máte slevu na poplatníka a neplatíte prakticky nic,“ popisuje ekonomka.

Hranice pro odvody se zároveň od letošního roku zvedla na 11 500 korun, když je stanovená jako čtvrtina průměrné mzdy.

Kalíšková zároveň varuje před zkratkovitými řešeními. Pokud by se je stát nějakou formou snažil přinutit platit plné sociální a zdravotní a daně, rázem může návrat do práce pro matky malých dětí přestávat dávat z pohledu rozpočtu domácnosti smysl.

„V poslední době inklinujeme k uzavírání cest, kterými se lidé vyhýbají placení daní, ale když je uzavřeme úplně, tak lidi můžeme z trhu práce vyhnat. Protože jste v situaci, kdy máte vysoké vstupní náklady jako jsou soukromé školky, a když budete platit plnou palbu daní a odvodů, tak si můžete vypočítat, že se to nevyplatí. Úlevy mají opodstatnění,“ konstatuje ekonomka.

Na identifikování a odstraňování bariér, které překáží matkám v návratu na trh práce, se zaměřuje společnost Mumdoo. Její zakladatelky se potýkaly s tím, že skloubit mateřství a práci je v Česku složitá věda.

„Nemohu si hledat práci, dokud nemám dítě ve školce, ale i když už se mi ho podaří do nějaké školky dostat, nechci, nebo nemohu jít na plný úvazek, a tak hledám práci,“ zmiňuje Lucie Bášová z Mumdoo, že v praxi se matky malých dětí potýkají s oběma problémy naráz.

Rozmotání situace vnímá jako první krok k rozšíření nabídek zkrácených úvazků. „Jakmile bude práce, která bude zvládnutelná v rozsahu čtvrtinového až polovičního úvazku, uvidíme ohromný dopad – rodiče, ale i jiné demografické skupiny po takových úvazcích skočí,“ míní Bášová a dodává, že jakmile budou rodiče vědět, že mají šanci si najít slušnou práci, začne vznikat tlak na kapacity školek a zřízení dětských skupin.

Zároveň ale říká, že pokud nebudou předškolní kapacity, tak ani čtvrtinový úvazek není zvládnutelný. Na pomoc prarodičů se totiž podle průzkumu Mumdoo nemůže spolehnout plných 57 procent rodičů.

Čerstvá data o nezaměstnanosti v České republice od úřadu práce ovšem odhalují i další úskalí.

Platí, že nezaměstnaných žen je více než mužů. Konkrétně v dubnu bylo zaevidováno bezmála 170 tisíc žen jako uchazeček o práci. Mužů bylo necelých 150 tisíc.

Ženy mají také tendenci se častěji propadat do dlouhodobé nezaměstnanosti – jde o lidi, kteří zůstávají v evidenci úřadu práce rok a déle. Dlouhodobě nezaměstnaných žen je aktuálně přes 57 tisíc, mužů o 11 tisíc méně.

Ještě podrobnější data o nezaměstnanosti, která kombinují pohlaví, délku v evidenci a věk, pak ukazují, že největší nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti ženy zažívají právě ve věku, který navazuje na průměrný věk mateřství v Česku.

Nejvíce dlouhodobě nezaměstnaných žen přibývá ve věkové skupině 30 až 34 let. Průměrný věk matek při narození prvního dítěte se přitom pohybuje těsně pod 29 lety. S připočtením mateřské a rodičovské, která dříve mohla být až čtyřletá, se matky dostávají právě do tohoto věkového pásma.

Klára Kalíšková tento nepříjemný dopad potvrzuje. Mimo jiné její dřívější práce ukázala, že do dlouhodobé nezaměstnanosti se propadají jak ženy, které zůstávají delší období s dětmi doma, ale překvapivě i ty, které se snažily vracet do práce před třetími narozeninami dítěte.

„Předpokládáme, že ženy mají ochrannou dobu. Ale data nám ukázala, že to tak není,“ říká ekonomka s tím, že se v rámci sociologických studií dopátrala s kolegyní k tomu, že v praxi zaměstnavatelé dokázali i s těmito ženami rozvazovat pracovní poměr.

Dopočítaných deset miliard korun ročně pro státní rozpočet je ovšem podle dalšího ekonoma a společenského vědce Robina Maialeha potřeba brát s rezervou. V dubnu se účastnil konference Matky a otcové vítáni, kde byla prezentovaná myšlenka, že pokud by se rodičovská spojila s mateřskou a zkrátila na rok a půl, státu by to přineslo až 35 miliard korun.

„Výpočet je však zatížen předpoklady, které je nutné zohlednit při interpretaci výsledků. Jde především o skutečnost, že by daný rodič, nejčastěji matka, našla onu ideální práci v požadovaném místě a rozsahu,“ říká Maialeh.

Zmiňuje přitom specifika české ekonomiky. „Například máme nejvyšší podíl zpracovatelského průmyslu a směnných provozů v EU a k tomu ještě nízké pracovní příjmy. To vše omezuje podíl částečných úvazků v Česku,“ dodává ekonom.

Zmiňuje, že vedle příjmů na straně státu je také nutné otevřít otázku výdajů. „Ty spočívají například v posílení kapacit zařízení předškolní péče, související infrastruktury apod. A nejen kvůli velkým regionálním rozdílům by to samozřejmě nebylo zadarmo,“ podotýká Maialeh.

Klára Kalíšková potvrzuje, že náklady pro stát jsou „nenulové“, ovšem vrací se k tomu, že zároveň ani není jasné, jestli je hlavní bariérou nedostatek zkrácených úvazků, nebo nedostatečná kapacita péče o předškolní děti.

Ministerstvo práce a sociálních věci pro Seznam Zprávy popsalo, že problematiku návratů rodičů do zaměstnání vnímá jako zásadní.

„Považujeme jej za klíčový moment z hlediska udržení pracovních návyků, kariérního rozvoje i ekonomické stability rodin. Brzký návrat do pracovního procesu má zároveň širší význam – pomáhá řešit nedostatek pracovníků a přispívá k fungování ekonomiky i veřejných rozpočtů,“ říká mluvčí ministerstva Jakub Augusta.

A zdůrazňuje, že během aktuálního volebního období byla zavedená řada opatření, která mají pomoci sladit rodinný a pracovní život. Například od února 2023 platí pětiprocentní sleva na sociální pojištění pro zaměstnavatele, kteří nabízejí částečné úvazky. Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) přitom na konci dubna veřejně připustil, že jeho resort si zpracovává analýzu, jak dál se slevou pracovat a jestli ji nezvýšit.

Podle ministra díky zvýhodnění zkrácených úvazků získalo práci zhruba 20 tisíc lidí, kteří byli před rokem bez práce.

Augusta zároveň poznamenává, že v rámci takzvané flexi novely zákoníku práce se odstranila zákonná překážka, kvůli které rodiče na rodičovské nemohli u svého zaměstnavatele vykonávat stejnou práci na dohodu.

Ministerstvo také usiluje o rozšíření kapacit péče o předškolní děti. Konkrétně vypisují dotační výzvy na vznik a provoz dětských skupin a v rámci novely o dětských skupinách zavádí sousedské dětské skupiny. Bude tak možné v domácím prostředí pečovat až o čtyři děti.

Stejně tak ministerstvo práce prosadilo povinnost obcí zajistit podmínky pro péči o děti starší tří let.