Za Grónsko Evropané bojovat nepůjdou, říká analytik

Dokázala by se Evropa při zajišťování vlastní bezpečnosti úplně obejít bez Spojených států? Dříve spíše teoretickou otázku dostal do popředí návrat Donalda Trumpa na globální scénu. Reálné možnosti a schopnosti starého kontinentu rozebíráme s editorem pro obranné záležitosti britského týdeníku The Economist Shashankem Joshim.

V době, kdy vazba mezi oběma břehy Atlantiku prožívá zatěžkávací zkoušku v podobě prezidentství Donalda Trumpa, jiný důležitý vztah kontinentální Evropy právě zaznamenal podstatnou vzpruhu. Alespoň by se tak mohlo zdát z prohlášení britského premiéra Keira Starmera a zástupců Evropské unie poté, co v pondělí uzavřeli nové dohody o posílení spolupráce v řadě oblastí, od rybolovu až po bezpečnost a obranu.

„Velkou Británii a Evropskou unii spojuje přesvědčení, že sdílíme zásadní odpovědnost za bezpečnost Evropy,“ prohlásil v Londýně šéf Evropské rady António Costa. A předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na společné tiskové konferenci například uvedla, že EU a ostrovní monarchie „stojí na globální scéně bok po boku“.

Za velmi důležitou - a to minimálně pro Británii - označuje dohodu o bezpečnostní spolupráci také editor britského týdeníku The Economist Shashank Joshi, který se obranným záležitostem dlouhodobě věnuje. V rozhovoru pro podcast 5:59 vysvětluje, že dohoda je podstatná mimo jiné z toho důvodu, že prolamuje „skoro deset let trvající pocity nedůvěry, nepřátelství a určitého odcizení“.

Jenže i když se na ose mezi Evropskou unií a Londýnem třeba skutečně blýská na lepší pobrexitové časy a užší spolupráci, palčivou otázkou zůstává už zmíněné napětí mezi evropskou částí NATO a Spojenými státy, které dlouhá desetiletí plnily roli garanta bezpečnosti na kontinentu. Obstála by Evropa sama o sobě, pokud by Trump skutečně rozhodl o zásadním přehodnocení amerických závazků?

„Evropa se dokáže bránit sama. Je to bohatý, velký kontinent, který dalece přečísluje svého hlavního protivníka, je ekonomicky mnohem silnější a může se opřít o dvě jaderné mocnosti: Británii a Francii,“ zdůrazňuje Joshi, který v neposlední řadě poukazuje také na úroveň a technologickou vyspělost evropských armád. Do rovnice ale na druhou stranu přidává i další faktory - finanční a časovou náročnost evropské bezpečnostní emancipace.

V tu chvíli starý kontinent podle Joshiho naráží na ten vůbec nejsložitější aspekt: „(Spočívá v tom) jaký psychologický posun budou muset Evropané podstoupit, aby dokázali například převzít plnou zodpovědnost za svou schopnost jaderného odstrašení, a aby to dokázali sladit na politické úrovni, když nebudou mít za zády Spojené státy.“ Američané totiž schopnosti evropských armád mnohdy značně převyšují, ať už jde o získávání zpravodajských informací nebo třeba systémy včasné výstrahy.

Problémy, se kterými by se Evropa musela vypořádat v případě odchodu Spojených států ze scény, pak z pohledu editora týdeníku The Economist ilustrují i diskuze, jestli by evropské státy byly schopné vyslat vojenské síly na Ukrajinu v rámci „koalice ochotných“ coby součást budoucích bezpečnostních záruk poskytnutých Kyjevu.

Zástupci koalice ochotných jednali 10. května přímo v Kyjevě

Zatím je podle Shashanka Joshiho zjevné, že i samotní političtí lídři mají pochybnosti, jestli je v evropských silách nasadit nějaký takový kontingent bez americké podpory. „Ukazuje to, jak moc se obáváme důsledků zapletení se do války s Ruskem bez Ameriky. A žádné množství munice, raket nebo tanků nemůže nahradit sebedůvěru a jistotu, s níž dokážete jít do jakékoliv situace s tím, že to zvládnete sami,“ podotýká novinář.

Neznamená to ale, že by peníze nehrály důležitou roli pro schopnost Evropy zajišťovat svou vlastní bezpečnost. Joshi považuje za „naprosto nezbytné“, že především velké a středně velké členské státy NATO budou muset na obranu vynakládat více než tři procenta svého HDP, pokud má být Aliance schopná plnit své vlastní regionální obranné plány vytvořené v posledních několika letech.

Scénáře odchodu Spojených států ze Severoatlantické aliance sice mohou pro evropskou bezpečnost působit zlověstně, otázkou ale samozřejmě zůstává, nakolik jsou skutečně ve hře. Shashank Joshi je zatím stále za pravděpodobné nepokládá.

Navíc třeba pro Británii by alianční exit v podání USA nemusel nutně znamenat konec bezpečnostní spolupráce mezi Londýnem a Washingtonem. Joshi uvádí, že britská závislost na Spojených státech - např. v oblasti sdílení zpravodajských informací nebo provozování jaderného arzenálu - je tak velká, že by zřejmě pokračovala až do chvíle, kdy by se pověstný „zvláštní vztah“ mezi oběma zeměmi neproměnil až do podoby aktivního nepřátelství.

Role Spojených států v NATO by se podle Joshiho „rozplynula“ i v případě jiného krajního vývoje - silového řešení v Grónsku, které by podle opakovaných vyjádření Donalda Trumpa z posledních měsíců měly Spojené státy převzít. Což odmítá nejen grónská vláda, ale také Dánsko, jehož je největší ostrov světa autonomní součástí.

Americká „hrozba“ přitom nemusí mít jen podobu vojenského napadení, kdy se navíc podle Joshiho nedá předpokládat, že by Evropané za Grónsko „šli bojovat“. Obranný editor britského týdeníku se obává méně přímého scénáře - třeba takového, kdy by Trump v rozporu s platnými smlouvami prohlásil tamní americkou vojenskou základnu za výsostné území Spojených států.

„To by byla invaze. Ale přijde snad někdo na barikády a pokusí se jménem Dánska základnu vyrvat z americké nadvlády? Ne, samozřejmě, že ne. Evropa by se ale ocitla v obrovské krizi a definovalo by to budoucnost evropské bezpečnosti,“ dodává Shashank Joshi.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč by podle novináře z týdeníku The Economist byl problém nahradit NATO úplně novou aliancí nebo proč považuje až za druhořadou prioritu potřebu investovat do rozvoje evropského jaderného arzenálu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.