Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslední průzkumy naznačují, že trpělivost americké veřejnosti s Donaldem Trumpem není nekonečná. The Economist/YouGov, New York Times a Pew se shodují, že zhruba 46 procent dotázaných prezidenta nadále podporuje, ale 52 procent s jeho výkonem spokojeno není. Voliči jsou nejvíc nespokojeni s jeho útoky na zdravotní pojištění a se snahami oslabit Kongres a soudy. Přichází tedy po dlouhé noci svítání?
Ne tak rychle, jak by si přáli jeho kritici. V řadách republikánů totiž Trump nadále nemá konkurenta, protože 87 procent je s jeho prací v Bílém domě spokojeno a pouze 11 procent má opačný názor. V jeho voličské základně je Trumpova pozice ještě silnější: s jeho dosavadním výkonem souhlasí plných 96 procent. Zdá se, že jim Trump slíbil příchod nové zlaté éry tak věrohodně, že zprávy o poklesu finančních trhů, růstu inflace nebo obchodní válce se zbytkem světa ignorují.
Jak se to mohlo stát? Na tuto otázku nabízím tři odpovědi.
Zaprvé měl Donald Trump štěstí v tom, že vstoupil do politiky v pravou chvíli. Právě v té době začaly tradiční noviny (New York Times, Washington Post), týdeníky (Time, Newsweek) a rozhlas (NPR) vyklízet pole. Důvod byl prostý: čtenáři, reklamy a finance hromadně migrovali k novým médiím. Původně veřejnost informovali novináři s vysokým profesionálním standardem: Walter Lippmann, Walter Cronkite či Bob Woodward. Teď ale hlasy odborníků zanikaly v kakofonii extremistů ochotných na Facebooku nebo Instagramu napsat cokoli. Jejich cílem nebylo pravdivě informovat, ale strhnout na sebe pozornost a rychle si vydělat.
V tradičním mediálním modelu byl Trump marginální osobou, o níž věděli jen v New Yorku, protože tamní bulvární noviny sledovaly jeho playboyský životní styl a bankroty. Prostřednictvím sociálních sítí ale získal publikum pro svou konspirační lež, že Barrack Obama se narodil v Africe, že byl občanem Indonésie a že je prý muslimského vyznání. To, že coby politický diletant dokázal zmanipulovat veřejné mínění a oslabit prezidenta Spojených států, získalo Trumpovi obdiv digitálních médií a na jejich křídlech se dostal až do Bílého domu.
Druhým klíčem k Trumpově úspěchu je jeho osobnost. Je třeba uznat, že když pánbu rozdával charisma, on šel dvakrát. Evidentně vyzařuje signály, na které pozitivně reagují masy fanoušků. Vidí v něm spasitele a jsou ochotni ho následovat. Když ho podporují miliardáři, je za tím racionální kalkul. Jeff Bezos, Bill Ackman či Mark Zuckerberg berou Trumpa jako nástroj k dosažení osobních cílů. Současného prezidenta ale volilo přes 77 milionů Američanů a mnozí z nich jsou nemajetní. Dali mu svůj hlas, protože je přesvědčil, že se o jejich těžkosti zajímá. Důvěřují mu a mají ho rádi.
A konečně třetím důvodem úspěchu Donalda Trumpa je, že na rozdíl od roku 2017 letos v lednu vstoupil do Bílého domu připraven. Od prvních hodin zahltil pozornost světa tak mistrně, že každý den mohl udělat dvě nebo tři věci, z nichž každá by dříve vedla k debatám ústavních právníků. Teď na to nebyl čas. Bílý dům vytvořil dezorientující chaos, v němž se nikdo nevyzná, takže Trump má volnou cestu k cíli, jímž je radikální posílení pravomoci prezidenta na úkor Kongresu a soudů.
V praxi to znamená, že když je naše pozornost upřena na slíbenou vojenskou okupaci Grónska, dozvídáme se, že invaze čeká též Panamu, kterou údajně ukradli Číňané, zatímco z Kanady prý bude díky ekonomickému tlaku 51. stát.
Mezitím je tu plán na turistické resorty a zábavní parky v Pásmu Gazy, kde zemřely desítky tisíc civilistů a stavět by bylo třeba na jejich hrobech. Ani tomu se nelze věnovat, protože Trump vyhnal Zelenského z Bílého domu bez oběda, na který ho pozval. To už ale běží celní války. Rychle se měnící čísla si nikdo nepamatuje a nepamatuje si je ani Donald Trump, který je sice slavnostně vyhlásí, pak je ale změní, pozastaví nebo odloží, podle okamžité nálady.
Pokud vás děsí možné důsledky světové obchodní války, nemáte možnost si případné dopady promyslet, protože maskované komando právě v Bostonu zatklo tureckou studentku s platným vízem. Končí v soukromém vězení v Louisianě, zatímco ti méně šťastní jsou v El Salvadoru, odkud není návratu. Dochází k propouštění federálních zaměstnanců, což je krok směrem k diktátorským pravomocem prezidenta.
Trump zároveň zastavuje finance na běžící lékařské projekty, které schválil Kongres. Stejně tak nakládá s vojenskou pomocí Ukrajině, kterou Bílý dům podle libosti ruší a obnovuje v rozporu s Ústavou. Zavírá federální instituce v oblasti školství, kultury a životního prostředí. Elon Musk e-mailem vyzývá zaměstnance v některých sekcích FBI a CIA, aby si našli jiná zaměstnání. Válka se světově proslulými univerzitami a zrušení víz pro zahraniční studenty už jen běží kdesi v pozadí. Je to chyba, protože takové kroky neodvratně zastaví růst americké vědy, která už teď ztrácí svou původní dominanci.
Výsledkem Trumpovy práce je, že po 80 letech je v rozkladu Severoatlantická aliance. Situace je o to vážnější, že v každé členské zemi jsou páté kolony místních Trumpů, pro něž není nepřítelem Moskva, ale Brusel a tzv. kulturní války. Děje se to v době, kdy Putin otevřeně hromadí letectvo a armádní divize k letní ofenzivě směrem na západ.
Dnešní Washington s Trumpem v Bílém domě připomíná Berlín v 90. letech 19. století. Na trůně německého císařství tehdy seděl nezkušený, ale sebevědomý Vilém II. Propustil kancléře Bismarcka, existující dohody nechal propadnout nebo je rovnou ignoroval a rovnováhu světové scény rozbíjel, jako by nešlo o nic vážného.
Postupně se vytvořila situace tak napjatá, že výstřely v Sarajevu vedly k válce, jejímž výsledkem byl konec Rakouska-Uherska, německého císařství, carského Ruska a Osmanské říše. Co se stalo během následujících dvaceti let mezi světovými válkami minulého století, není třeba připomínat.
