Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Operu na motivy stejnojmenné tragédie Williama Shakespeara složil loni zesnulý německý skladatel v duchu expresionismu. Interpreti ji nastudovali v němčině, Národní divadlo novinku uvádí s českými a anglickými titulky. Orchestr a sbor Státní opery řídí německý dirigent Hermann Bäumer, režie se ujala ve Švýcarsku žijící pražská rodačka Barbora Horáková Joly. Nejbližší reprízy následují 12. a 17. června.
Podle mluvčí opery Petry Švecové zesiluje Reimannova hudba existenciální rozměr Shakespearova podobenství o lidské pošetilosti, rozkladu lidské bytosti i státu. Dílo vzniklo roku 1978 na objednávku Bavorské státní opery v Mnichově, od té doby se jako jedno z mála soudobých již stalo moderní klasikou, tvrdí pořadatelé.
Podle režisérky oba autoři skvěle vypozorovali a zachytili projevy rozkladu. „Chci vyzdvihnout téma stáří, úpadku a odpuštění. Věřím, že Lear zápasí s počínající demencí, kterou jsem se snažila v inscenaci zřetelně odhalit. Jeho chování nese stopy ztráty soudnosti, nečekaných výbuchů emocí a podivných gest, které dnes známe z neurologie,“ popisuje Barbora Horáková Joly.
Začátek příběhu umístila do paláce volně připomínajícího shakespearovské divadlo Globe. Prostor se však postupně rozpadá do takové míry, až už na konci kromě Leara nezbude nic – pouze člověk, jenž neví, zda stojí na jevišti, nebo v nemocnici. „Hra se ‚sype‘ už od začátku, protože Lear cítí, že mu docházejí síly, že mu začíná vypovídat mozek, a tak se rozhodne rozdělit království mezi své tři dcery, což ale nedává vůbec smysl,“ komentuje to režisérka.
Za hlavní scénu označuje dialog v divoké bouři, v níž „se dva blázni dotýkají tajemství deště, zrodu světa a podstaty bytí“ a kde Shakespeare připomíná, že svět je pouze divadlem bláznů. Horáková Joly mohla při zpracování látky částečně vycházet mimo jiné z osobní zkušenosti. Téma boje s demencí „znám bezprostředně ze života, v rodině jsme měli dva takové případy, které souvisely s touto nemocí“, uvedla v magazínu vydávaném Národním divadlem.
Reimannova hudba navazuje na Arnolda Schönberga, Antona Weberna či Albana Berga. Místy se valí, jindy ohlušuje, chvílemi šílí. Podle dirigenta Bäumera je to zvlášť patrné právě ve scéně s bouří. „Akordy obohacené o čtvrttóny podporují Learovo narůstající šílenství a jeho zoufalství hudebně uvádí téměř improvizované sólo na basovou flétnu. Reimannův hudební jazyk vytváří dramatický podtón, jemuž nelze uniknout, a to jak z hlediska brutality protagonistů, tak jejich naprosté izolace,“ přibližuje.
Pro představitele Leara, barytonistu Tómase Tómassona, se jedná o pražský debut. Roli už ale zpíval mnohokrát. „Miluji ji. Poprvé jsem v Learovi vystoupil roku 2009 v Berlíně a poté ve Frankfurtu, Budapešti, Mnichově,“ řekl Českému rozhlasu pěvec.
Podle něj režisérka Horáková Joly vnímá Learovo šílenství jako postupné, a tak se hrdinovy ubývající duševní kapacity odrážejí na fungování království. „Na začátku Lear rozděluje říši mezi tři dcery. A to se naprosto zvrhne. Postupná destrukce království jde ruku v ruce s destrukcí Learovy mysli. Takže to není šílenství pramenící z nějaké zlé povahy, spíš sledujeme postupný rozklad starého muže, který se hroutí zevnitř,“ dodává pěvec.
Role blázna se mimo jiné i díky svým hereckým kvalitám zhostila mezzospranistka Dagmar Pecková. „Má v sobě neuvěřitelný a velmi přirozený světohumor. Zkrátka se na tu roli hodí. Navíc když šaška ztvárňuje žena, dostane jinou tvář. A Lear má tak kolem sebe ještě další ženu,“ zdůvodnila režisérka.
Autor opery Aribert Reimann žil v letech 1936 až 2024, patřil k nejvýznamnějším německým poválečným komponistům. Režisérka inscenace Barbora Horáková Joly vystudovala zpěv ve švýcarské Basileji a operní režii v Mnichově. Výrazně na sebe upozornila začátkem roku inscenací Kouzelné flétny od Wolfganga Amadea Mozarta, kterou režírovala ve Vídeňské státní opeře.
Na české první scéně už uvedla Rigoletta od Giuseppa Verdiho, dvojici krátkých oper Sedm smrtelných hříchů od Kurta Weilla a Očekávání od Arnolda Schönberga či naposledy předloni Mozartovu Figarovu svatbu. Na jaře 2026 představí Barbora Horáková Joly opět ve Státní opeře novou inscenaci Dialogů karmelitek od Francise Poulence.
