Mražená pizza věští recesi. Až přijde sem, Češi koupí lahváče, říká ekonom

Ve Spojených státech stoupl prodej mražené pizzy. Zkušenosti z historie ukazují, že to obvykle značí příchod recese. V Česku může jako podobný indikátor sloužit nákup lahvového piva, říká ekonom Dominik Stroukal.

Zatímco oficiální ekonomické ukazatele jako HDP nebo inflace reagují na dění s určitým zpožděním, existuje celá řada neoficiálních, často až bizarních indikátorů, které se snaží předpovědět blížící se hospodářské problémy s větším předstihem. Některé z nich – jako prodeje mražené pizzy, rtěnek nebo spodního prádla – si už vysloužily své místo v populárním ekonomickém folkloru.

Jak ale říká ekonom Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity Praha, má to své opodstatnění: „Ve chvíli, kdy chudneš, tak začneš kupovat věci, kterým říkáme podřadné statky. Mražená pizza je typicky podřadný statek – čím jsi chudší, tím si ho kupuješ víc,“ uvedl v podcastu Ve vatě.

Zkušenosti z minulosti, například z velké finanční krize nebo z pandemie, naznačují, že rostoucí prodej levného jídla či kosmetiky koreluje s poklesem ekonomické aktivity. „Viděli jsme to v roce 2009, ale to už jsme věděli, že jsme v krizi. Takže kdyby ten ukazatel přišel dřív, třeba v roce 2007, bylo by to mnohem zajímavější,“ říká ekonom.

Dalším z populárních ukazatelů je tzv. „lipstick index“ – hypotéza, podle které se v době ekonomické nejistoty zvyšuje prodej rtěnek. Stroukal vysvětluje: „Když je na trhu práce těsno, ženy více investují do svého vzhledu.“ Rtěnka je levnější než nový outfit, ale pořád výrazná změna. Takže dává smysl, že její prodej v předkrizových dobách roste.

I muži mění své nákupní chování, když se blíží recese. Slavný „index spodního prádla“, jehož autorství je přisuzováno někdejšímu šéfovi americké centrální banky Alanu Greenspanovi, tvrdí, že muži v krizi omezí nákupy nových trenýrek. „Je to věc, kterou nikdo nevidí, takže na ní můžeš šetřit, aniž by sis zhoršil šance třeba u pohovoru,“ uvažuje Stroukal.

K humorným, ale zároveň až strašidelně přesným ukazatelům patří i „skyscraper index“.  Britský ekonom Andrew Lawrence říká, že jakmile se dostavuje nová nejvyšší budova světa, bezprostředně hrozí vypuknutí další ekonomické krize. Historie dává teorii za pravdu.

Krize přišla po dokončení Singer Building v roce 1907, s Empire State Building v roce 1929 dorazila dokonce velká deprese. Po dokončení newyorských „dvojčat“ v roce 1973 tu byla velká ropná krize, po Petronas Towers (1997) nakráčela mohutná krize do Asie.

Dubajská Burdž Chalífa má „na svědomí“ spuštění americké hypoteční krize. Aktuálně je ve výstavbě Jeddah Tower v Saúdské Arábii, která má mít jako vůbec první na světě kilometr do výšky. Nad termínem jejího dokončení ale visí otazník.

„Ukázalo se, že v době levných peněz firmy investují do velkých projektů – a ty často vrcholí před krizí. Burdž Chalífa byla typickým případem – nedostavěla se kvůli recesi a musela se přejmenovat, když peníze došly.“

Ekonomové ale samozřejmě primárně sledují serióznější data, z nichž se dá předpovědět další vývoj ekonomiky. Typicky průzkumy spotřebitelské a podnikatelské důvěry, jak se firmy zásobují nebo objem objednávek kartonových krabic. „To už je reálný předstihový ukazatel. Pokud budeme mít strach, že bude špatně, firmy nenakoupí tolik zboží – a tím pádem nebude potřeba ani tolik kartonu,“ říká Stroukal.

V Česku může sloužit jako indikátor třeba pivo. Když v ekonomice přituhuje, lidé pijí logicky méně dražšího čepovaného, ale více lahvového piva, připomíná Stroukal. „Pozorovali jsme třeba, že v roce 1996 je vidět krásný zub, kdy jsme vyměnili hospody za doma, za lahvové pivo. Skoky tam byly i v letech 2009 až 2010.“

I nejlepší ukazatele ale v předpovědi největších krizí selhávají. „S výjimkou rozhovorů s nákupními manažery je mezi signály z ekonomiky a realitou obrovské zpoždění. Když se podíváme zpětně, třeba do roku 2005, říkáme si, proč si nikdo nevšiml, že roste nezaměstnanost. Ale tehdy to nevypadalo tak zřetelně jako dneska,“ vzpomíná ekonom.

Podle Stroukala je většina recesí pomalá, plíživá – a o to nebezpečnější: „Je to jako u leteckých katastrof. Někdo možná ví, že je povolený jeden šroubek, ale když se pokazí 17 věcí zároveň, spadne letadlo. Chytit tu souhru, která způsobí kolaps, je extrémně těžké,“ řekl v podcastu Ve vatě.

Ekonom také upozorňuje, že přehnaný optimismus bývá rizikem sám o sobě. „Když všechno jede, stavíme mrakodrapy, kupujeme drahé věci a máme pocit, že nic nemůže spadnout. Ale právě v tu chvíli bychom měli být na pozoru.“

Aktuální výhled ekonomiky tak není dramatický, ale ani růžový. Z kombinace dat a předstihových indikátorů vyplývá, že světová ekonomika zpomaluje, nikoliv kolabuje. A Česko v tom jede s ní. „Nečekáme pád ze skály, ale trochu klouzavý sestup,“ shrnuje Stroukal. Stagflace se zatím nekoná, stejně tak ale nepřichází žádné rychlé oživení.

Co to znamená pro běžné investory? „V nejistých časech má větší smysl diverzifikovat nejen napříč aktivy, ale i geograficky. A čím dál častěji slýchám, že lidé si raději sáhnou na nižší likviditu výměnou za stabilnější výnos,“ říká ekonom. Zároveň upozorňuje, že klasický investiční model 60 : 40 – tedy 60 procent akcií a 40 procent dluhopisů – se bude muset adaptovat na nový svět s vyššími sazbami a volatilnějším geopolitickým prostředím.

Dlouhodobě největší hrozbu ale nevidí v jednotlivých černých labutích, jakou byla třeba pandemie, ale v postupném přenastavování základních pravidel globální ekonomiky. „Když začneme pochybovat o jistotách jako americké dluhopisy nebo absolutní bezpečí dolaru, je to podobné, jako když znejistí zemědělci kvůli skvrnám na slunci,“ upozorňuje ekonom. Ale zatím zůstává v klidu. „Nejsme v recesi. Jen bychom si asi měli zvyknout na svět, kde růst už není samozřejmost.“