Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Americký náměstek ministra obrany Elbridge Colby nařídil prověřit zásoby munice Pentagonu. Revize odhalila pokles zásob dělostřelecké munice, protileteckých střel a přesné munice.
Trumpova administrativa se proto rozhodla omezit další dodávky zbraní a munice Ukrajině s cílem upřednostnit obnovu vlastních zásob a připravit americké ozbrojené síly na potenciální konflikty s jinými globálními soupeři.
Omezení však přichází v citlivém momentu, kdy Ukrajina zoufale potřebuje moderní systémy protivzdušné obrany, aby čelila stále intenzivnějším útokům ruských raket a bezpilotních prostředků na města. Výpadky v zásobování by mohly omezit schopnost Kyjeva ochránit civilisty i kritickou infrastrukturu.
„Kyjev a další velká města jsou závislá na systémech jako Patriot, a pokud by jich bylo výrazně méně, zvyšuje se pravděpodobnost úspěšnějších ruských úderů,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy bezpečnostní analytik Jan Ludvík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Trumpova vláda pozastavila dodávky munice na Ukrajinu. Jaký můžeme očekávat dopad na obrannou strategii a schopnosti Ukrajiny, v čem vidíte největší riziko?
Z toho, co víme – a informace jsou zatím kusé, bylo zastaveno jen určité množství pomoci, která už byla dříve schválena prezidentem Joem Bidenem. Většina té pomoci už ale odešla. Jde zhruba o tisíce dělostřeleckých granátů, stovky řízených střel. To znamená, že nejde o úplně velký objem.
Ukrajině samozřejmě bude chybět každý kus, protože situace na bojišti je obtížná. Ale samo o sobě to ještě není rozhodující zlom.
Podle americké televize NBC má být ale pomoc, která je už na cestě, nejen pozastavena, ale dokonce vrácena zpět. Hovoří se o desítkách raket pro systémy protivzdušné obrany Patriot a 250 raketách pro raketomety HIMARS. V ukrajinské bezpečnostní komunitě to vyvolává paniku.
Nejde o zlehčování, ale když se podíváme na čísla, 1000 dělostřeleckých granátů nebo 250 raket do HIMARS, to je množství, které se dá na frontě spotřebovat klidně během jednoho dne.
U HIMARS je navíc otázka, kolik těch systémů Ukrajincům vůbec ještě zůstalo ve službě. Ale obecně platí, že tohle množství munice samo o sobě není zásadní zlom.
Závažnější je to gesto: že se pomoc nejen pozastavuje, ale i stahuje zpět. To je silný signál. Naznačuje to, že se americká podpora může skutečně přerušit, a to i do budoucna.
.
Takže spíš bude problém z dlouhodobého hlediska…
Ano. Je potřeba říct, že Trump nenechal schválit žádnou další pomoc Ukrajině. A je velkou otázkou, jestli nějakou pomoc vůbec schválí a za jakých podmínek. Může se stát, že by požadoval, aby ji například kompletně financovala Evropa.
Situace je ale složitější. Na jedné straně vidíme určitou paniku v ukrajinské komunitě – jednak kvůli Trumpovu dřívějšímu ne zrovna přátelskému postoji vůči Ukrajině, ale taky kvůli objektivní realitě. A ta je taková, že munice chybí, a to napříč spektrem.
Obzvlášť výrazný je nedostatek prostředků protivzdušné obrany. Ty se v posledních měsících nespotřebovávaly jen na Ukrajině, ale i při íránských útocích na Izrael nebo při odrážení útoků Húthíů na Blízkém východě. Takže se skutečně vystřílelo velké množství zásob.
A pak je tu ještě strategický pohled Pentagonu. Klíčovou postavou je zde Elbridge Colby, který dlouhodobě razí názor, že hlavním geopolitickým protivníkem USA je Čína. Podle něj bude hlavní bojiště případného konfliktu v Tchajwanském průlivu, a tomu by mělo odpovídat i rozdělení amerických zdrojů. V tomto kontextu je Ukrajina vnímána spíše jako sekundární, periferní problém.
Na druhou stranu ale stojí za připomenutí, že zodpovědnost za Ukrajinu si převzal sám Trump, když opakovaně prohlašoval, že „válku na Ukrajině ukončí během jednoho dne“. Nevypadá tak teď trochu hloupě, když se té odpovědnosti zbavuje?
Podle informací, které zaznívají zevnitř, se to celé jeví jako důsledek právě dokončeného zhodnocení stavu amerických zásob. Otázkou ale zůstává, nakolik je to opravdu jen o stavu zásob. Myslím, že jsme někde mezi dvěma postoji: „situace je vážná, ale ještě si to můžeme dovolit“ a „situace je vážná natolik, že už si další výdaje dovolit nemůžeme.“
V těchto nejasnostech hraje roli i pohled lidí, kteří budou klíčoví v Trumpově administrativě. Ti často říkají – nevíme, jak bude vypadat potenciální konflikt s Čínou, takže musíme být opatrní. A zároveň - Ukrajinci k nám nebyli zrovna vstřícní, když jsme byli v opozici, tak proč bychom kvůli nim měli riskovat vlastní strategické zájmy?
Myslím, že třeba právě u Colbyho je motivací tohle: on sám neví, kolik může Amerika reálně obětovat, a zvažuje, jestli má riskovat kvůli Ukrajině, nebo si šetřit síly na něco většího.
Zatímco předchozí administrativa se rozhodovala tak, že „Ukrajina je pro nás strategicky důležitá, tak ještě něco pošleme“, ti noví už to vnímají spíš ve smyslu: „Je to sice důležité, ale ne dost na to, abychom obětovali kapacity potřebné jinde.“
Ale není porážka Ruska ve společném zájmu Evropy a USA? Přeci jen nepředstavuje aktivní hrozbu zdaleka jen pro Ukrajinu.
Trump vnímá Rusko jako sekundární hrozbu. Nemyslím si, že hlavní motivací je například snaha udržet dobré vztahy mezi Trumpem a Putinem. Tady podle mě opravdu nejde o nějaký osobní vztah nebo sympatie. Z toho, co je známo, vyplývá, že iniciativa přichází z Pentagonu – konkrétně z toho mocenského centra, které dlouhodobě prosazuje tzv. pivot to Asia. Tedy strategii, že se Spojené státy musí soustředit především na soupeření s Čínou. Z jejich pohledu je Rusko druhořadý problém.
A pokud má někdo nést hlavní odpovědnost za podporu Ukrajiny, tak podle nich by to měla být Evropa, Spojené státy se mají soustředit jinam.
Jak moc je pozastavení munice výhra pro Rusko?
Co se týče Ruska, tak Moskva samozřejmě reagovala radostně. Ale ne proto, že by se konkrétní zadržený balík pomoci (např. několik stovek raket, tisíc granátů) sám o sobě dramaticky promítl do situace na bojišti.
Z ruského pohledu je klíčové to, že začíná převládat určitý narativ – že Ukrajina už se nemůže spoléhat na pravidelnou a masivní podporu USA. A to je pro Kreml skutečný strategický úspěch. Zvlášť pokud se ukáže, že Spojené státy nejen nechtějí, ale ani už kapacitně nemohou některé typy zbraní (například protivzdušné systémy jako Patriot) dodávat v potřebném množství.
Pokud ta pomoc nebude dál plynout, existuje podle vás riziko, že Ukrajina bude nucena kvůli nedostatku dodávek ze Spojených států změnit své operační plány? A existují nějaká opatření, která může přijmout, aby ty negativní dopady minimalizovala?
Myslím, že Ukrajina už taková opatření přijímá. Ta západní pomoc dlouhodobě klesá a Ukrajinci na to reagují, šetří municí, upravují způsob boje. Vidíme to i na tom, že větší procento ruských útoků dnes proráží ukrajinskou protivzdušnou obranu.
Situace se tedy dál zhoršuje, i když ne dramaticky naráz. Spíš se ztenčuje obranná linie – a těžko říct, kdy už se ten systém začne hroutit. Na druhou stranu kombinace technologií a strategické výhody obrany Ukrajině stále umožňuje ten ruský postup zpomalovat, i s omezenými zdroji.
Jak moc se může situace zkomplikovat s nedostatečnou protivzdušnou obranou?
Poměrně výrazně. Pokud bude protivzdušná obrana dál slábnout, poroste množství ruských raket a dronů, které zasáhnou své cíle – energetickou infrastrukturu, velitelská centra, sklady i civilní objekty. To znamená nejen větší škody, ale i větší tlak na civilní obyvatelstvo, morálku a fungování státu.
Kyjev a další velká města jsou závislá na systémech jako Patriot, a pokud by jich bylo výrazně méně, zvyšuje se pravděpodobnost úspěšnějších ruských úderů. Ne nutně v podobě pozemní ofenzivy na hlavní město, ale jako destabilizační prvek, který má donutit Ukrajinu ke kompromisům.
