Hladový z Gondomaru. Jak se zesnulý Jota proštípal do útoku Liverpoolu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Do fotbalového Liverpoolu, který zrovna vyhrál Premier League i Ligu mistrů, přišel s tuze těžkým úkolem. Sotva ta výzva mohla být monstróznější a troufalejší: prosadit se do sestavy přes hvězdné útočné trio Mohamed Salah, Sadio Mané a Roberto Firmino. Jednu z nejlepších útočných formací, proti které neexistovala dostatečně účinná obrana.

„Byl jsem tam proto, abych vyzval útočnou trojici, aby se neradovala, že jsem náhradníkem. Hraní s těmi nejlepšími vás dělá lepšími, takže jsem věděl, že se i já zlepším a to mi pomůže dostat se do týmu,“ vyprávěl Diogo Jota v rozhovoru pro Sky Sports.

Bylo potřeba chytit rychle šanci, jakmile od trenéra Jürgena Kloppa přijde. A to se portugalském reprezentantovi povedlo náramně. Jota skóroval osm minut po svém debutu za Liverpool proti Arsenalu. Jasně naznačil, že nebude do počtu. „Od chvíle, kdy jsem tu příležitost dostal, jsem ji už nikdy nezmeškal. Myslím, že když jsme mladí, vždycky věříme. Ale já jsem asi nevěřil, že se můžu dostat do Liverpoolu. Prostě jsem šanci den za dnem využíval,“ líčil.

Hezké období po přestupu z Wolverhamptonu ještě umocnil první reprezentační gól za Portugalsko dva týdny poté. Takhle vypadá fotbalové nebe, kusy štěstí, které si zasloužíte za všechnu píli a práci.

Rodák z Porta nepatřil k nejlepším ve svém ročníku. Byl vděčný rodičům, že platí klubové příspěvky, aby ještě v šestnácti mohl kopat za malý místní tým Gondomar. Teprve když přestoupil do Pacos, začal dostávat nějaké peníze. „Měl jsem pár spoluhráčů, kteří šli do Porta nebo Benfiky. I já tam měl testy, ale nikdy jsem nezůstal. Byl jsem jeden z lepších, ale nikdy ne nejlepší,“ vzpomínal pro Sky Sports. „V mládí, když jsem vyrůstal, jsem nikdy nehrál za velké týmy.“

Jenže když nejste ten nejlepší a máte touhu být mezi nimi, pocítíte hladovost, která vás žene v momentě, kdy druzí odpočívají. „Tenhle hlad mě provází odjakživa,“ podotkl.

Až v Portu ochutnal vrcholovou úroveň milované hry. Přestoupil do Atlética Madrid, ale za dva roky tam neodehrál ani jeden zápas. Místo toho šel hrát do Championship, druhé nejvyšší anglické soutěže, za Wolves. Což je vážně náročná liga, ostrá, přímočará, pro technické Portugalce opravdová zkouška obětování mimo komfortní zónu. „Někdy stačí udělat jeden krok zpět,“ ověřil si Jota správnost rozhodnutí, jež vedlo až do slavného Liverpoolu. V tu chvíli nejlepšího týmu planety.

I tam jeho přímočará hra začala fungovat. Rychle se stal oblíbencem fanoušků Liverpoolu. „Vždycky jsem přímočarý. Taková je hra. Cílem je vstřelit gól. Jsem tam od toho, abych dával góly,“ prohlásil.

Snad jeho největší devízou bylo, že ty góly uměl dávat oběma nohama. Nepoznali byste, která je jeho slabší a silnější. A to pořád ani na absolutně nejvyšší úrovni není samozřejmostí. Je to výhoda v mnoha ohledech, nejen při zakončení. Soupeři musí být neustále na špičkách, nemohou předvídat, do jaké strany udělá kličku, nebo odkud vypálí. „Nepovažuji se za nejlepšího driblera. Ale pokud nevědí, na kterou nohu půjdu, usnadňuje mi to život,“ pronesl.

Levou nohu vybrousil k dokonalosti jako kluk v Gondomaru. V rozestavení 4-3-3 nastupoval v záloze jako osmička zleva. „Takže jsem vždycky používal levou nohu, protože to bylo nutné. Mám pocit, že některé věci dělám lépe levou nohou,“ usmíval se.

Klopp tak Jotu začal využívat v Liverpoolu v různých rolích - z krajních pozic nebo na hrotu. Jeho role v týmu pak ještě zesílila po odchodech Firmina a Maného. „Cílem je bojovat o každou trofej,“ říkal. Sám chtěl zase posouvat své limity. Hladovost mu zůstala. „Pro mě osobně je cíl snažit se vstřelit více gólů než loni. Být lepší. Zdolat věci, které jsem předtím nezdolal. Dosáhnout svého vrcholu. Vím, že můžu být stále mnohem lepší. To je to, co mě nutí dávat každý den víc.“

Tvrdil, že nejtěžší není dosáhnout vrcholu, ale zůstat na něm. „Ta fráze dává velký smysl. Je to nejtěžší část, protože vždycky máte lidi, kteří se tam chtějí dostat poprvé. Nikdy jim nemůžete dovolit mít větší vůli než vy.“

Jota, jenž kromě své rodiny a fotbalu miloval i hraní hry FIFA, v níž vyhrával turnaje, ví, o čem vyprávěl. Nezapomene, jaká výzva ho čekala po příchodu na Anfield Road v roce 2020. Za Liverpool odehrál 182 zápasů. V minulé sezoně vstřelil šest gólů a přispěl k titulu v Premier League. Za portugalskou reprezentaci, se kterou dvakrát vyhrál Ligu národů, si připsal 49 zápasů a vstřelil 14 branek. Fanoušci na něj nezapomenou.

Nejen oni, celý fotbalový svět truchlí. Vlajka Liverpoolu na Anfieldu visí na půl žerdi.

Při autonehodě ve čtvrtek po půlnoci nedaleko Zamory na severozápadě Španělska zahynul. Útočníkovi úřadujícího anglického mistra bylo 28 let. Ve voze zahynul i jeho o dva roky mladší bratr André, rovněž profesionální fotbalista druholigového portugalského klubu Penafiel. Podle serveru BBC jejich Lamborghini při předjíždění jiného auta praskla pneumatika, vyletělo ze silnice a po nárazu začalo hořet.

Jota zemřel týden poté, co se oženil s dlouholetou partnerkou Rute Cardosovou, s níž měl tři děti.

„Tohle je chvíle, kdy se trápím! Musí existovat nějaký vyšší účel! Ale já to nevidím! Zlomilo mi srdce, když jsem slyšel o úmrtí Dioga a jeho bratra Andrého,“ napsal Klopp na instagramu. „Diogo byl nejen fantastický hráč, ale také skvělý přítel, milující a starostlivý manžel a otec. Budeš nám moc chybět. Všechny mé modlitby, myšlenky a síla patří Rute, dětem, rodině, přátelům a všem, kteří je měli rádi. Odpočívej v pokoji - s láskou.“

Rve to srdce.

Obdobně jako loňská tragická smrt amerických hokejistů, sourozenců Johnnyho a Matthewa Gaudreauových. Bratři se den před svatbou své sestry v Salemu vydali na projížďku na kolech. Srazil je opilý řidič.