Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Už jsem dorazil do Washingtonu a zítra se mám setkat s prezidentem Trumpem,“ napsal v noci na pondělí na síti X ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Do Bílého domu zavítá po necelých šesti měsících od schůzky v Oválné pracovně, jež neproběhla tak, jak si představoval.
Tentokrát by se měl se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem setkat po 19. hodině SELČ, přičemž následně by se mělo odehrát i jednání, k němuž se připojí i zástupci Evropy či šéf NATO.
„Rusko musí ukončit válku, kterou začalo. Doufám, že spojenými silami s Amerikou, s našimi evropskými přáteli, dotlačíme Rusko ke skutečnému míru,“ nastínil Zelenskyj plán ke konfliktu, který Vladimir Putin rozpoutal v únoru 2022.
Seznam Zprávy přinášejí odpovědi na hlavní otázky, jež se s pondělní schůzkou pojí.
Co se dá od jednání čekat?
Zatím se zdá, že jedním z hlavních témat budou bezpečností záruky pro Ukrajinu v případě uzavření míru.
Prezident Trump v příspěvku na své síti Truth Social uvedl, že Zelenskyj „může ukončit válku s Ruskem téměř okamžitě, pokud bude chtít“. Nemůže ale počítat s navrácením Krymu nebo vstupem Ukrajiny do NATO.
Zvláštní zmocněnec Steve Witkoff pak během rozhovoru pro stanici CNN slíbil - na základě pátečního summitu Trump-Putin v Anchorage - „průlomové“ bezpečnostní záruky pro Ukrajinu. Ty by mohly být modelovány na podle článku 5 smlouvy Severoatlantické aliance, zaručujícího společnou obranu každého z jednotlivých členů v případě napadení.
Článek 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámeny Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Dodal, že Rusové během pátečního jednání „udělali ústupky“ ohledně svých požadavků a mohlo by tak dojít k domluvě na „výměně území“. Šéf Kremlu měl ovšem výměnou za zmrazení fronty v současných pozicích požadovat stažení Ukrajinců z Doněcké oblasti.
Zelenskyj na oplátku ocenil „pozitivní signály“ z USA. Zdůraznil ale, že případná dohoda musí zajistit dostatečné záruky „trvalého míru“, aby se případné příměří nestalo jen „odrazovým můstkem pro nový útok“, tak jako po ruské anexi Krymu v roce 2014. Dohodě také podle něj musí předcházet zastavení zabíjení na východní Ukrajině a návrat dětí unesených z okupovaných území ruskou armádou.
Jeho požadavky podpořili i představitelé takzvané koalice ochotných, kteří ho ve Washingtonu doprovodí. V sobotním společném prohlášení trvali na to, že „Ukrajina musí dostat neotřesitelné bezpečnostní záruky, aby mohla efektivně bránit svoji suverenitu a územní integritu.“ V reakci na návrhy územních ústupků také zdůraznili, že jen Ukrajina „může dělat rozhodnutí o svém vlastním území“. „Mezinárodní hranice nelze měnit silou,“ uvedli.
Není ale vyloučeno, že Zelenskyj může být na schůzce s Trumpem tlačen právě k tomu, aby se vzdal části území výměnou za bezpečnostní záruky a zastavení bojů.
Je výměna území reálná?
Moskva kromě formálního uznání anexe Krymu z roku 2014 usiluje o připojení Luhanské a Doněcké oblasti. Na oplátku slibuje zastavit boje v jiných částech Ukrajiny. Není jasné, z jakého z okupovaných území by se naopak Rusové mohli stáhnout. Nejčastěji se mluví o Charkovské a Sumské oblasti.
Zelensky prozatím vždy postoupení ukrajinských území Rusku odmítal a zdůraznil, že to odporuje ústavě. Podle ní by totiž bylo možné jen po schválení v celostátním referendu. Jednání tak podle Zelenského musí „začít na tom, kde je bojová linie nyní“.
O „teritoriální otázce“ je pak možné „diskutovat jen mezi lídry Ukrajiny a Ruska na trilaterální úrovni“ zahrnující Ukrajinu, Rusko a Spojené státy. Podle průzkumu pro Kyjevský mezinárodní sociologický institut tento názor sdílí i většina ukrajinské veřejnosti. Proti postoupení jakékoli části ukrajinského území Rusku se zde ohradilo 78 % Ukrajinců.
Rusko v současnosti kontroluje asi pětinu ukrajinského teritoria, včetně většiny Luhanska a asi 70 % Doněcka.
Co Rusko kontroluje?
Co se (ne)dohodlo v Anchorage?
Páteční summit Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem ke konkrétní dohodě nevedl. Oba prezidenti sice jednání na Aljašce označili za „konstruktivní“, nedošlo však ani k dojednání dočasného příměří ani k vyplnění Trumpových dřívějších hrozeb o zavedení nových sankcí proti Rusku, pokud příměří odmítne.
„V pravděpodobně nejdůležitější části jednání shoda nebyla,“ nechal se slyšet americký prezident. Na své síti Truth Social však následně oznámil, že „nejlepší způsob, jak ukončit tu hroznou válku mezi Ruskem a Ukrajinou je snažit se přímo o mírovou dohodu, která by válku ukončila a ne jen dohodu na příměří“.
Právě jednání o poválečném uspořádání bez dočasného zastavení bojů je přitom dlouhodobě preferovaným řešením ruské strany.
Například bývalý ruský prezident a současný místopředseda Bezpečnostní rady Ruské federace Dmitrij Medveděv na telegramu páteční setkání chválil. Podle něj „dokázalo, že jednání jsou možná bez jakýchkoli vstupních podmínek.“
„Putin Trumpovi nic nedal, a přesto získal vše, co chtěl. Trumpa konečně přiměl naslouchat jeho požadavkům,“ hodnotil situaci pro deník The Guardian pod podmínkou anonymity jeden ze zástupců ruského diplomatického establishmentu.
Kdo Zelenského doprovodí a proč?
Představitelé takzvané koalice ochotných, včetně britského premiéra Keira Starmera, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona či německého kancléře Friedricha Merze.
Chybět nebude ani šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová či Trumpova oblíbenkyně, italská premiérka Giorgia Meloniová. Ta bývá podobně jako Trump často označována za představitelku identitářského, krajně pravicového populismu. Po ruské invazi v únoru 2022 ale jednoznačně podpořila evropskou pomoc Ukrajině.
V italském deníku Corriere della Sera nyní Meloniová zdůraznila, že „jen Ukrajina může jednat o podmínkách míru a svém vlastním teritoriu“. Vyjádřila zde také důvěru v pozitivní výsledek jednání s bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu: „Trump převzal italskou myšlenku bezpečnostních záruk inspirovaných článkem 5 NATO. Výchozím bodem návrhu je definice klauzule o kolektivní bezpečnosti, která Ukrajině umožní těžit z podpory všech jejích partnerů, včetně USA, kteří jsou připraveni zasáhnout v případě, že bude znovu napadena.“
Trumpa by měl pomoci obměkčit i finský prezident Alexandr Stubb, který s ním podle deníku Wall Street Journal umí velmi dobře jednat a má na něj vliv. Ostatně koncem března za ním nečekaně přiletěl na Floridu a hrál s ním golf. Vyzýval ho k tvrdšímu postupu vůči Rusku. O den později šéf Bílého domu poprvé řekl, že je Putinem zklamaný.
Obdobně umí s Trumpem jednat i další člen delegace, generální tajemník NATO Mark Rutte.
Snímek z květnového jednání koalice ochotných. Donald Tusk (vlevo) bude ve Washingtonu chybět.
Jak se vyvíjel vztah mezi Zelenským a Trumpem?
Vztahy jsou napjaté už od Trumpova prvního mandátu. Tehdy na Zelenského vyvíjel tlak ve věci vyšetřování Huntera Bidena, syna jeho tehdejšího protikandidáta, a to výměnou za vojenskou pomoc Ukrajině. Zveřejnění rozhovoru navíc v prosinci 2019 vedlo k hlasování o Trumpově impeachementu.
Po návratu do Bílého domu letos v lednu Trump Zelenského opakovaně kritizoval - připisoval mu vinu za ruskou válku, negativně se vyjadřoval k odložení voleb na válkou zmítané Ukrajině a Zelenského dokonce označil za „diktátora“.
Poslední únorový den ho pak při setkání v Oválné pracovně spolu s viceprezidentem J. D. Vancem před kamerami obvinili, že neprojevuje dostatečnou vděčnost za americkou podporu, nehledá diplomatické řešení konfliktu a „hazarduje s třetí světovou válkou“.
Vzájemné vztahy se částečně normalizovaly až po dubnové dohodě, která slibovala Američanům výměnou za vojenskou podporu podíl na projektech těžby ukrajinského nerostného bohatství.
