Studená válka 2.0. Čína vyslala skrze summit s Ruskem a dalšími jasný vzkaz

Středeční obří vojenskou přehlídku v centru Pekingu zhlédl spolu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem i jeho ruský protějšek Vladimir Putin nebo vůdce KLDR Kim Čong-un. Okázalé oslavy navázaly na summit Šanghajské organizace pro spolupráci, na kterém čínský prezident s dalšími 20 lídry vesměs ze zemí globálního Jihu deklarovali záměr nastolit nový světový řád bez dominance Západu. Jak daleko od takové změny globálního uspořádání jsme?

Armáda Čínské lidové republiky se na slavnostní vojenské přehlídce k 80. výročí konce druhé světové války prezentovala tak jako ještě nikdy. Shromážděným státníkům – a skrze odvysílané záběry i celému světu – předvedla krom tradiční dokonalé choreografie pochodujících zástupů i inovativní technologické novinky ze své výzbroje, mezikontinentální balistické rakety nebo průzkumné, útočné a podvodní drony.

Šlo o působivou ilustraci globálních ambicí Číny a její vize nového světového řádu zbaveného hegemonie Západu, jak o tom mluvil Si Ťin-pching na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) v Tchien-ťinu na přelomu minulého a tohoto týdne.

„Je to ukázka toho, že vůči Západu existuje alternativní blok, který funguje velmi dobře, spojuje různé kontinenty a nemusí poslouchat, co mu Západ říká. (…) Čína chce prokázat, že ten její model, který ona vždycky prezentuje jako ekonomický, vyhrává,“ shrnuje Filip Noubel, analytik týmu čínských projektů v Asociaci pro mezinárodní otázky a editor projektu Global Voices, to, co se v Číně od konce minulého týdne několik dní odehrávalo.

Velká pozornost se soustředila jak na přítomnost Vladimira Putina, tak na osobu severokorejského vůdce Kim Čong-una, který do zahraničí cestuje jen zřídkakdy. Vztahy jejich režimů se Západem jsou navíc podobně napjaté jako vztahy USA s Íránem, jehož prezident Masúd Pezeškján se na summitu ŠOS rovněž objevil. Podobně je na tom i běloruský prezident Alexandr Lukašenko, další z účastníků vrcholné schůzky.

Co ale z geopolitického hlediska dodalo summitu ŠOS výrazně na váze, byla osobní účast indického premiéra Naréndry Módího, který do Číny přijel poprvé po sedmi letech, a to nedlouho poté, co americký prezident Trump uvalil 50procentní cla na dovoz zboží z Indie.

Podle Noubela Indie hraje složitou diplomatickou hru. „Abychom pochopili zahraniční politiku Indie, je dobré přemýšlet o trojúhelníku Moskva–Dillí–Peking a samozřejmě vedle je i Amerika. (…) Indie se nachází ve skutečně nejednoduché situaci, kde si nemůže moc vybírat, a tak se Módí ukáže v Pekingu i v Moskvě, ale zároveň udržuje pevné vztahy s regionem Indo-Pacifiku,“ odkazuje se analytik i na nutnost Dillí zohledňovat rivalitu se sousedním Pákistánem.

Středeční vojenské přehlídky v Pekingu se každopádně indický premiér nezúčastnil.

Noubel navíc upozorňuje, že hospodářská spolupráce východních mocností pod taktovkou Pekingu je navíc snadnější než ta politická: „Já si myslím, že ekonomicky jsou schopní, ale politicky ne. Amerika neztratila úplně všechnu sílu.“

Analytik každopádně nepřeceňuje sílu obrazů, kde si Vladimir Putin a Si Ťin-pching stojí věrně po boku a obdařují se vzájemně úsměvy. Strategické partnerství Moskvy a Pekingu má podle něj jasné limity.

„Myslím si, že ty rusko-čínské vztahy nejsou tak ideální, jak nám chtějí říct. (…) Existuje tam tlak nacionalistických sil (na obou stranách) a nedůvěra,“ říká expert a připomíná nedávno uniklý dokument ruských tajných služeb, které své čínské protějšky označily za největší nebezpečí pro Rusko.

Skutečnost, že největší část Ruska – Sibiř – je jen velmi řídce zalidněna a čínský vliv včetně toho populačního je tam stále citelnější, tuto tendenci podle experta jen posiluje. Za další důkaz nedůvěry pak považuje odmítnutí nabídky Číny, že Rusku zajistí podobně efektivní způsob kontroly internetu, jakým sama disponuje.

Přesto Noubel nepochybuje, že změna světového řádu, o které Čína i Rusko opakovaně mluví, už probíhá. „Já si myslím, že tu dneska máme studenou válku 2.0. Dost často se odehrává hybridní formou. To člověk pocítí, když se třeba nachází na Tchaj-wanu, který zažívá permanentní kybernetické útoky a čelí plné síle čínské propagandy,“ odvolává se Filip Noubel na vlastní zkušenost z Tchaj-wanu, kde v posledních letech strávil hodně času.

„Západ se určitě musí probudit z iluze, že neexistuje atraktivní alternativa, a musí pochopit, že země globálního Jihu mají na výběr, a to právě ze strany bloku, kde jsou Čína a Rusko, tedy nedemokratické státy, kde nefunguje právní řád, zato však slibují ekonomickou prosperitu a setrvání politických elit u moci delší dobu,“ říká expert z Asociace pro mezinárodní otázky.

V podcastu 5:59 také uslyšíte o tom, jak obyvatelé Tchaj-wanu žijí s vědomím hrozící čínské agrese nebo v čem by podle analytika měl být Západ důslednější, pokud chce efektivněji čelit probíhajícím snahám o změnu světového řádu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.