Lukašenko propouští vězně. „Součást Trumpovy hry o Ukrajinu,“ říká expert

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko pokračuje v propouštění politických vězňů. Poté, co se na konci června po pěti letech za mřížemi dostal na svobodu Sjarhej Cichanouski a dalších 13 režimu nepohodlných osob, omilostnil tento týden Lukašenko dalších 16 vězňů svědomí. Co ho k tomu přimělo a jaké cíle tím nejspíš sleduje, rozebíráme v podcastu 5:59.

Původně chtěl Cichanouski Lukašenka vyzvat na souboj v prezidentských volbách v roce 2020, běloruský režim ho ale ani nenechal kandidovat. Z vazby pak sledoval, jak ho ve volbách více než zdatně zastoupila jeho manželka Svjatlana, ale Lukašenko se tak jako tak prohlásil za vítěze voleb. Následné masové protesty násilně rozehnal a za mříže poslal stovky dalších kritiků režimu.

Teď některé z nich v čele s Cichanouským omilostnil. Předcházela tomu návštěva speciálního amerického zmocněnce pro Ukrajinu Keitha Kellogga v Minsku. Lukašenkův mluvčí pak potvrdil, že běloruský prezident vězně propustil na žádost amerického prezidenta Donalda Trumpa.

„Já si myslím, že za tím je pokus režimu Alexandra Lukašenka o dosažení jistého obchodu nebo ‚dealu‘ – jak rád říká prezident Donald Trump – právě s americkou administrativou,“ říká v podcastu 5:59 šéfredaktor ruské sekce Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) Jaroslav Šimov. „V podstatě je to součást Lukašenkovy zahraničněpolitické hry. Nevím, jak bude úspěšná, ale samozřejmě bych si to nevykládal jako nějaký projev zvláštního humanismu nebo něčeho podobného,“ dodává.

Záběry ze setkání Alexandra Lukašenka a Keitha Kellogga:

Vstřícným gestem by si běloruský režim podle Šimova mohl chtít například otevřít cestu ke zrušení sankcí, které byly v souvislosti s agresí proti Ukrajině uvaleny nejen na Rusko, ale i na Bělorusko, které s Ruskem tvoří specifický dvoustátní svaz a je na Moskvě v mnoha ohledech závislé.

„Pro běloruskou ekonomiku, která je samozřejmě menší a není tak odolná jako ta ruská, ty sankce možná hrají větší roli a mají větší negativní efekt než v případě Ruska. Například se jedná o vývoz hnojiv, jež dlouhá léta tvořila významnou součást běloruského vývozu do západních zemí,“ vysvětluje šéfredaktor Rádia Svoboda.

I když zmiňované nerovné postavení Běloruska vůči Rusku zužuje Lukašenkovi prostor pro samostatný postup, zcela mu jej neznemožňuje. „Jeden z nezávislých běloruských politických analytiků to popsal tak, že ‚Lukašenko je sice Putinovým vazalem, ale není jeho otrokem‘. Takže jistý prostor pro samostatné jednání tam je,“ popisuje Jaroslav Šimov.

Podle šéfredaktora ruské sekce RFE/RL si ale za tuto složitou situaci může Lukašenko víceméně sám. Ve svém proruském kurzu, který byl vytyčen už před dlouhými roky, ještě přitvrdil po roce 2020, kdy Běloruskem otřásaly masové protesty proti prezidentským volbám, jejichž údajně zfalšovaný výsledek odmítla uznat celá řada zemí včetně USA nebo Česka.

Letos v lednu se Lukašenko nechal do funkce prezidenta zvolit už posedmé v hlasování, které opět nenaplňovalo parametry plnohodnotných demokratických voleb a opozice je označila za podvod stejně jako ty v roce 2020.

Podle odhadů lidskoprávní organizace Vjasna zůstává v běloruských věznicích stále asi 1150 politických vězňů. Řada z nich byla potrestána za účast na povolebních protestech, jiní kvůli spolupráci s nezávislými médii nebo kvůli dalším věcem, které běloruské zákony kvalifikují jako protistátní činnost.

Výzvy lidskoprávních aktivistů a západních představitelů k osvobození těchto lidí, kteří se z pohledu demokratického světa nedopustili ničeho nezákonného, zůstávaly dlouho bez odezvy. „Moc to nezabralo. Ke konkrétním výsledkům vedl právě až ten pokus o ‚deal‘, o obchod, v tomto případě se Spojenými státy. Takže možná pokud tento kurz bude dodržován, naděje na propuštění dalších politických vězňů bude větší,“ usuzuje Jaroslav Šimov.

Podle něj by propuštění Sjarheje Cichanouského a 29 dalších běloruských vězňů svědomí mohlo být „součástí hry současné americké administrativy, která vsadila na nějaký pokus o dialog s Ruskem, potažmo Běloruskem coby blízkým spojencem Ruska“ ohledně urovnání konfliktu na Ukrajině. Stejně jako v letech 2014–2015 by se tak prý třeba Minsk mohl stát místem pro konání mírových jednání.

„Protože zatím veškeré Trumpovy pokusy o mír na Ukrajině vychází naprázdno. (…) Takže možná je to snaha o zapojení Běloruska do té větší politické hry jako dalšího činitele, sice ne tak významného, ale přece jen činitele, který by mohl sehrát jistou úlohu,“ domnívá se šéfredaktor ruské sekce Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda Jaroslav Šimov.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, co zažíval ve vězení bývalý novinářský kolega Jaroslava Šimova z RFE/RL Ihar Karněj, který se dostal na konci června na svobodu spolu se Sjarhejem Cichanouským a dalšími běloruskými politickými vězni. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.