Emoce, velké plány a pět titulů. Deset let Jaroslava Tvrdíka ve fotbale

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Září, 2015. Fotbalisté Slavie se lopotně snaží v Edenu porazit Mladou Boleslav. Škoda, Piták, Souček a spol. narážejí na odpor, až díky vlastní brance soupeře jdou po hodině do vedení, ale neudrží ho. Remíze 1:1 přihlíží 6151 věrných diváků, mezi nimi i Jaroslav Tvrdík. Poprvé jako člen vedení klubu, kam se dostal coby evropský zástupce čínské firmy CEFC, nového majoritního vlastníka Slavie.

Sešívaní zakončí ligový ročník na pátém místě. Fungují s rozpočtem kolem 230 milionů korun, se kterým ještě těžko mohou konkurovat mistrovské Plzni, natož pak Spartě.

Fanoušci úhlavního rivala se slávistům vysmívají. Předhazují jim politické neúspěchy někdejšího ministra obrany Tvrdíka: pohřbení Českých aerolinií, přezdívku LuftJarda i známý snímek zachycující, jak jej během kampaně ČSSD na Smíchově trefují nespokojení voliči vajíčky.

To se sice děje v rámci tradiční řevnivosti dále, jen se za deset let od Tvrdíkova nástupu výrazně změnily kulisy.

Slavia za jeho éry vyhrála pět titulů, čtyřikrát byla druhá. Podruhé za posledních pět let vyhlíží hlavní fázi Ligy mistrů a do Edenu přijede Barcelona či Arsenal. Stadion bývá pravidelně vyprodaný, zájem fanoušků o permanentní vstupenky je mimořádný a rozpočet na sezonu přesahuje miliardu.

Z bývalého politika je jeden z nejmocnějších mužů českého fotbalu a jeho zákulisní pozice stále sílí. „Co se vlivu týče, řadím před něj už jen Adolfa Šádka z Plzně,“ říká Seznam Zprávám zkušený člověk z tuzemské fotbalové branže.

Čím to, že se bývalý politik tak našel ve fotbalovém světě?

Seznam Zprávy se na Tvrdíkovy schopnosti, vlastnosti, klady i zápory ptaly lidí z fotbalového prostředí; funkcionářů, agentů, expertů. Někteří mluvili jen pod příslibem anonymity, neboť vnímají jeho vliv, případně si nechtějí pokazit budoucí vztahy či obchody.

„Když se podíváme na celou kariéru Jaroslava Tvrdíka, vidíme stejné rysy - umí se zakousnout, je emotivní a poněkud megalomanský,“ shrne dlouholetý politický reportér Seznam Zpráv Václav Dolejší, spoluautor podcastu Vlevo dole a fanoušek Slavie. „Stejné vlastnosti mu ale teď ve fotbale fungují. Má tah na branku. Přesvědčovací talent. Umí nadchnout lidi pro svou vizi.“

Tvrdík na žádost SZ o rozhovor nereagoval, následně neodpověděl ani na zaslané otázky. Nedávno se však za hektickou desetiletkou ve Slavii ohlédl v podcastu Livesport Daily. Připomenul, že nastupoval s Jiřím Šimáněm do klubu, který byl tři dny od konkurzu a měl 280 milionů korun dluhů.

„Neměl stadion, neměl vůbec nic. Dneska je to přední český fotbalový klub, účastník základní skupiny Ligy mistrů, podruhé za moji éru. Pět prvních míst. Klub má silného vlastníka,“ zmínil zásadní přítomnost Pavla Tykače, jehož přivedl. „V řadě oblastí je Slavia lídrem, vyprodáváme každý zápas. Byť tam byly překážky, kterým bych se rád vyhnul a spoustu věcí jsem se učil, doufám, že klub dělá fanouškům radost. To byl účel mého působení.“

Zkušenosti z ČSSD, tvrdá vyjednávání, boj o moc či zákulisní dohody náramně využívá také ve fotbalovém prostředí, které je sice drsné, ale v kontextu vrcholové politiky ničím, co by mělo Tvrdíka zaskočit.

„Především je to hráč, co se nebojí riskovat a vsadit vše na jednu kartu,“ vypíchne zdroj SZ, který má blízko ke Slavii. „Můžeme se hodiny bavit o jeho vlastnostech, jaký je, není, ale ve fotbale jste buď úspěšný, nebo neúspěšný. A Jaroslav Tvrdík je sakra úspěšný. Výsledky přebíjí všechno.“

Jak to udělal? Předně je potřeba odlišit Tvrdíka v době s čínskými investory v zádech, kdy měl spoustu další práce, a po konci ve skupině Citic Europe Holding. Najednou se mohl zaměřit vyloženě na vedení Slavie a jeho vliv ve fotbale začal růst.

Lidé z jeho okolí popisují, jak se v původně cizím světě profesionálního sportu vyvíjel. Jak se poučil z každého transferu, z porážek i vítězství. Ale i to, že se chtěl zavděčit fanouškům podobně jako dříve voličům.

„Tvrdíkovy kroky byly výrazně píárové. I proto šel na Twitter. Například byl ovlivňován webovou stránkou Slávistické noviny. Když tam napsali, že by tento hráč měl přijít, řešil to,“ líčí s úsměvem zdroj SZ. „Lidem kolem to komplikovalo práci. Zabývali se něčím, čím by se normálně nezabývali. Tvrdík je výrazný mikromanažer, velmi emotivní člověk. Hodně věcí bylo řízeno pocity.“

K smíchu však lidem z branže nebyl. Ve fotbale totiž platí, že když dokážete získat peníze, vybudujete si i respekt. „Byl jsem vůči němu optimista. Dovedl přinést peníze. Kdy máte ve fotbale úspěch? Když má klub dobrý rozpočet,“ dodává další z lidí, kteří mají vhled do zákulisí.

Rozpočet se postupně navyšoval a díky tomu Tvrdík v létě 2017 odsouhlasil i příchod portugalské hvězdy Dannyho. „Chtěl ho, ať to stojí, co to stojí. A reputačně to Slavii pomohlo,“ líčí hráčský agent.

V klubu rostly platy, zvětšilo se skautingové i analytické oddělení, marketing.

Když však čínská štědrost skončila, byl klub nucen dorovnávat rozpočet dřívějšími transfery hráčů do zahraničí, než by sám chtěl. Tvrdík začal shánět nového majitele. Oslovil „uhlobarona“ Pavla Tykače.

„Říkal, že čínské firmy nemohou do sportovního klubu vložit peníze, kdyby se dostal do potíží. A jestli bych o tom nepřemýšlel. Já mu na to za pár dní řekl: Pojďme to zkusit. Moc jsem si od toho nesliboval, obchod byl zpočátku hlavně jeho zásluha,“ popsal loni pro Seznam Zprávy Tykač.

Byznysmen, jenž se v posledních 20 letech věnuje energetice, si pořídil klub za zhruba dvě miliardy korun. Započala tak nová éra Slavie.

S Tykačem získala potřebnou stabilitu. Za sto milionů si pořídila klíčového útočníka Tomáše Chorého z Plzně, vyplatilo se jí to titulem a přímým postupem do Ligy mistrů. Překonala miliardovou hranici rozpočtu na sezonu, na které byla naposledy v silných letech bývalého čínského vlastníka CEFC.

Součástí dohody s Pavlem Tykačem je i to, že majitel nebude investovat do provozu klubu. „Může se stát, že když se klub soustředí na sportovní cíle, tak jednou za tři roky se dostaneme do provozní ztráty, se kterou nám vypomůže, ale základní očekávání majitele je, že klub bude v kladných číslech. Na nule nebo v zisku,“ řekl Tvrdík v podcastu Livesport Daily.

Práce ve Slavii jej pohltila. V Edenu bývá sedmapadesátiletý předseda i poté, co překonal rakovinu, do večerních hodin. „Za těch deset let se mi stal klub rodinou. Je to místo, kde děti a vnoučka potkám víc než doma. Žiju tím. Dokonce jsem opustil i jiná povolání proto, abych se mohl plně věnovat klubu. Tu práci miluju,“ vyznal se. Rodinný vztah ke Slavii podtrhla svatba jeho dcery s brankářem Ondřejem Kolářem.

Tvrdík se soustředí nyní primárně na chod klubu, pořád má klíčové slovo při transferech. A ty se Slavii za poslední dva roky daří.

Ofenzivní levý bek Malick Diouf přišel do Edenu v lednu 2024 za 2,7 milionu eur, aby letos v létě přestoupil do Premier League za téměř desetinásobek. West Ham zaplatil 22 milionů eur (542 milionů korun) a další čtyři miliony (99 milionů korun) může pražský klub inkasovat v bonusech. Do nejlepší ligy světa poslala Slavia i brankáře Antonína Kinského a navázala tak na dřívější prodeje reprezentantů Tomáše Součka a Vladimíra Coufala.

Jen za poslední dva roky utržila téměř tři miliardy, když k přestupům připočteme i vysílací práva, výdělky z evropských pohárů a pravidelně vyprodaný Eden. Šest tisícovek diváků je už jen vzpomínkou na Tvrdíkovy začátky.

„Prodeje, které udělali od příchodu Pavla Tykače, jsou majstrštyk. Neuvěřitelné kolik vydělali na hráčích. Celé sportovní vedení od Jirky Bílka po další lidi ve skautingu odvádí neskutečnou práci,“ zdůrazňuje Jan Rajnoch, bývalý reprezentant a expert stanice Oneplay Sport.

Tvrdík transfery musí posvětit, ale nehraje si na někoho, kdo má fotbalové oko. Dá na sportovní vedení v čele s trenérem Jindřichem Trpišovským.

„Přivedl do klubu peníze a kvalitu. Za dob Jaroslava Tvrdíka je na Slavii plno každý zápas, má výborný realizační tým, který drží. Nemá vůbec důvod měnit trenéra. Každým rokem Slavia pro fanoušky ukazuje doma velmi dobrou hru, řekl bych koncert,“ doplňuje Martin Vaniak, brankářská legenda Slavie a expert Nova Sport. „Myslím, že Slavia výsluní jen tak neopustí.“

Tvrdík dlouho spojence ve fotbalovém zákulisí neměl, to šlo postupně, přirozeně. Přivedl společnost CEFC jako sponzora také k české reprezentaci, což mu otevíralo další dveře.

Na sociální síti Twitter, nyní známé jako X, se stal pro fotbalovou komunitu v Česku fenoménem, který nechává nahlédnout sledující za oponu. Občas propálil sestavu, jindy si protiřečil, pouštěl se do diskuzí s anonymy, ale také nastavoval důležitá témata. Především cenu vysílacích práv v lize. Významně z toho profituje celý český fotbal.

Tvrdík vytrvale upozorňoval, že cena za vysílací práva v lize je oproti srovnatelným zemím výrazně podhodnocená. Tendr na zájemce o ně neprobíhal. STES, obchodní společnost fotbalové asociace, nebo později Ligová fotbalová asociace jen prodlužovaly spolupráci s Pragosportem. Slávistický boss to tvrdě kritizoval. Obrátil se i na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

A najednou to šlo. Do klubů za televizní práva přiteklo téměř půl miliardy, třikrát tolik než v minulosti.

Reputačně klubu uškodila aféra z roku 2019 s někdejším místopředsedou asociace Romanem Berbrem, vládcem rozhodčích odsouzeným za korupci. Etická komise vyšetřovala Slavii i jeho bývalého sportovního ředitele Jana Nezmara. Tématem byl finiš mistrovské sezony kvůli podezření z ovlivnění zápasu s Olomoucí.

„A také kvůli podezření na ovlivnění celé soutěže, kterého se týkal tolik diskutovaný peněžní obnos ve výši jednoho milionu, který měl mít slíbený Roman Berbr za titul Slavie,“ vysvětlil tehdy právník Jan Eisenreich, předseda etické komise FAČR.

Ta nakonec klub loni očistila. Poněkud v tichosti v zapadlém dokumentu, podle něhož se zastavuje probíhající disciplinární řízení s pražskou Slavií a jejím bývalým sportovním ředitelem Janem Nezmarem. Týden předtím zrušila odvolací komise fotbalové asociace i desetiměsíční trest pro slávistického sportovního ředitele Jiřího Bílka, kterého etická komise vinila z narušení regulérnosti třetí ligy v září 2019.

Stará kauza vyplula znovu napovrch letos v květnu před volbou předsedy FAČR, kdy deník Sport zveřejnil policejní přepis komunikace mezi Berbrem a Tvrdíkem. Slavia získala v červnu 2020 titul a Berbr blahopřál Tvrdíkovi. „Vše platí, věřte mi,“ odpovídá Tvrdík s tím, že si moc váží podpory a nabízí pozvání na oběd či večeři.

Že přepis vyšel na veřejnost zrovna před volbami, jistě nebyla náhoda. Tvrdíkova Slavia s plzeňským bossem Adolfem Šádkem v nové koalici podporovali zvolení Davida Trundy. Sparta zase Rudolfa Blažka. Jaroslav Tvrdík to později Sportu „vrátil“ při zrušení akreditací (viz box).

Trundovo zvolení podtrhlo Tvrdíkovu sílu v zákulisí. Mimochodem, právě Trundu, který byl generálním ředitelem Slavie, po příchodu společnosti CITIC z funkce odvolal.

Ale to už je dějepis. Tvrdíkův přesvědčovací talent zjevně pořád funguje.

A jeho vliv prorůstá fotbalem dál. Podle některých kritiků až příliš. „STES, reprezentace a další úseky jsou pod plnou kontrolou Jaroslava Tvrdíka a jeho lidí. Vyhrávají zájmy této skupiny,“ říká zkušený funkcionář a vyjadřuje obavy, že se situace vymkne kontrole a bude fotbalu na škodu.

Jinému čelnému představiteli ligového klubu, se kterým SZ hovořily, se zase nelíbí, jak Slavia ve velkém kupuje hráče a úzce spolupracuje s Karvinou a Pardubicemi: „Nevadí mi, že si jako velký klub dopřává několik chodů, ale že při tom mlaská.“

Tvrdík zajistil fanouškům Slavie hody. Říká se, že po nich přichází půst.

První dekáda slávistického bosse byla velmi úspěšná. Jaký bude start té druhé?