Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Novináři papouškují reklamní slogan „papež svatořečil prvního mileniála“. Papouškují, jako před nedávnem papouškovali reklamní slogan jedné výrobkyně románů „ona to psala deset let!“. Srovnání reklamy na svatého s reklamou na taky-prý-duchovní knihu se vnucovalo v minulých dnech, kdy se v médiích vedle sebe objevovaly zprávy o novém svatém a o nové knize, v níž známý americký „odhalovatel tajemství“ prý zase odhalil nějaká nová tajemství, tentokrát v Praze, ó jaká prý pocta pro Prahu.
A soudě dle médií, lidé masově kupují i „kupují“ nového svatého i nová literárně-ezoterická mystéria. Komerčním literárním ezoterikem škoda ztrácet čas. Vyplatí se však věnovat čas analýze nového vatikánského produktu. Vypovídá totiž nejen o Vatikánu, nýbrž i o současné duchovní mentalitě.
Nuže, svatořečen byl italsko-anglický chlapec Carlo Acutis, který zemřel v patnácti letech. Chceme-li, „teenager“; chceme-li, podle popkulturních estetických kategorií, „twink“ – a nebo také: vlastně ještě dítě. Už několik let se vedla na podporu jeho svatořečení mohutná reklamní kampaň. V Římě začaly být v kostelích umisťovány jeho obrazy i sádrové sochy v nadživotní velikosti. Centrem jeho kultu se pak stalo Assisi, ač s ním neměl za života nic společného; snad že tam už poutníci proudí tak jako tak, za svatým Františkem.
V assiském kostele Santuario della Spogliazione, připomínajícím jednu veskrze „neposlušnou“ epizodu ze života svatého Františka, totiž jeho zřeknutí se vlastní fyzické rodiny a veřejný protestní striptýz (to je to „spogliazione“, „svlečení“), je umístěno tělo nového svatořečence: Skoro-ještě-dítě leží s voskovou maskou na obličeji, v džínách a teniskách. Džíny a tenisky, to jsou jeho atributy, tak jako svatý Vavřinec má rošt či svatá Kateřina kolo. A lidé vskutku přicházejí a modlí se u jeho skleněné rakve. Mladé dívky především.
Sádrová socha Carla Acutise v nadživotní velikosti, kostel v římské čtvrti Garbatella.
Jistě není pochyb, že dotyčný byl upřímně zbožný chlapec. Že umřel v patnácti letech, muselo být strašné pro něj i pro jeho blízké. Stejně tak ale není pochyb, že celý ten mohutně fedrovaný kult a to neobvykle rychlé svatořečení je výsledkem propagandistického kalkulu: Vymyslíme něco „pro ty mladý“! Svatý ajťák! Svatý v džínách a teniskách! Svatý kudrnatý twink! Sexy svatý! Pop svatý!
Francouzský spisovatel Roger Peyrefitte vylíčil v románu Klíče svatého Petra (1955, česky 1960), této geniální satiře na Vatikán, svatořečení fiktivního „svatého twinka“, kterého si jeden vlivný vatikánský páter úplně vymyslel: Kdesi našel fotografii neznámého mladého chlapce – a ta se mu zalíbila –, a tak si k ní dofabuloval celý životopis zbožného a dojemně předčasně umírajícího teenagera – a toho pak skutečně protlačil až ke svatořečení. Jen se v oněch letech ještě nepoužívalo termínů „teenager“ a „twink“ a džíny ani počítače ještě nebyly. Jinak ale tato literární groteska o půl století dříve předpověděla kult, jehož vzedmutí jsme svědky.
Džíny a počítače a twinčí vizáž, to je nové. Ale obsah – ono sdělení, které se skrze popkulturní stylizaci tlačí -, to je veskrze „staré“, ba přesněji: ultrakonzervativní.
Svatý teenager trávil svoje skorodětské roky tím, že „sbíral“ a na internetu vystavoval „eucharistické zázraky“, tedy příběhy o tom, jak prý hostie začala krvácet. Tento typ příběhů byl populární v pozdním středověku (nepříliš daleko od Assisi leží Bolsena, kde prý se cosi takového stalo „husitsky“ smýšlejícímu českému knězi); pak se zvolna zdvořile odsouval do zapomenutí, podobně jako jiné excesy pozdně středověké zbožnosti; ale na vlně wojtylovsko-ratzingerovského konzervatismu se stal znovu populárním.
Když pak dotyčný nešťastný chlapec onemocněl, prý „obětoval svoje utrpení za papeže Ratzingera“ – kterýžto kult „zástupného utrpení“ je dalším projevem tohoto staronového ultrakonzervatismu a který v mnoha případech vedl ne ke statečnému snášení utrpení (když už je není možné zmírnit), nýbrž k jeho „spásonosnému“ více-či-méně dobrovolnému zvětšování, až po sebepoškozování.
Více o svatořečení Carla Acutise:
V teenagerovských letech bývají mladí lidé radikální. Někteří „vlevo“, někteří „vpravo“ a vůbec do všemožných stran duchovních a politických. Kdyby byl onen milý chlapec, šířící po internetu ultrakonzervativní katolicismus, býval nedostal smrtelnou nemoc – kdo může říci, kam by se býval vyvíjel dále? Třeba by vytrval na této dráze, třeba by se vydal někam úplně jinam a občas mávl rukou nad svými dávnými teenagerovskými excesy. Jenže on bohužel zemřel.
Projekt „svatý twink“ není jen cílené propagandistické spojení popkulturního povrchu a ultrakonzervativního obsahu. Je to i lidský hyenismus. Je to i zneužívání dětí. A že tento produkt vskutku část mladé generace oslovuje – to je právě svědectvím o oné mentalitě jednoduchých návodů a masových kampaní, která se šíří společností napříč. Útěchou jest, že mladá generace není žádná jednolitá masa; a že leckteří v ní hledají pro sebe podnětnější a autentičtější vzory. Ano, i skutečné svaté našeho času.
