Politický konflikt v Česku a na Slovensku: podobný půdorys, zásadní rozdíly

Koalice Roberta Fica na Slovensku zaznamenala úspěch, v jaký už možná nedoufal ani samotný premiér. K prosazení ústavních změn nakonec dopomohli i někteří opoziční poslanci. K čemu má Ficovi budování „hráze proti progresivismu“ sloužit? Ptáme se slovenského experta.

Ostré výroky, které následovaly po rozhodnutí slovenského parlamentu pozměnit tamní ústavu, snad mohou sloužit jako doklad toho, jak rozdílné interpretace a emoce tento krok vyvolal. Zatímco premiér a šéf strany Směr Robert Fico minulý pátek mluvil o „nejlepší odpovědi na rozpad západních společností“, lídr nejsilnějšího opozičního hnutí Progresivní Slovensko Michal Šimečka varoval, že dochází ke „zpochybnění našeho místa v Evropě“. A třeba ředitel slovenské pobočky neziskové organizace Amnesty International Rado Sloboda prohlásil, že jde o „další temný den pro Slovensko“ a změnu s „nedozírnými následky“.

Prosazení úprav základního zákona – včetně svrchovanosti v otázkách národní identity nebo zakotvení toho, že země uznává jen biologicky dané pohlaví muže a ženy – přitom dost možná překvapilo i některé vládní politiky. Příliš se totiž nečekalo, že by se ve 150členné Národní radě opravdu našlo 90 hlasů potřebných pro změnu ústavy.

Nakonec to ale umožnil názorový obrat dvojice opozičních politiků. Jejich domovské Hnutí Slovensko, vedené bývalým premiérem Igorem Matovičem, tento týden v úterý oznámilo, že jednoho z nich, poslance Rastislava Krátkeho, vyloučí ze svých řad. Už krátce po pátečním hlasování se přitom proti Matovičovi a jeho hnutí razantně vymezil opoziční lídr Šimečka s tím, že schválením ústavních změn pro něj padají jakékoliv úvahy o možné budoucí spolupráci s Matovičovou stranou.

„Do určité míry nastal jakýsi vnitřní boj v opozici, která si jako horký brambor přehazuje odpovědnost za to, kdo za schválení ústavní novely může,“ přibližuje v podcastu 5:59 dění na Slovensku z posledních dní sociolog Dominik Želinský ze Slovenské akademie věd. Co tedy vypadalo jako blížící se Ficova porážka, skončilo v podstatě opačným scénářem. Premiér dokonce s odkazem na jeden ze svých dřívějších výroků prohlásil budování „hráze proti progresivismu“ za splněné.

Zároveň je ale i na samotném Slovensku otázkou, co všechno ústavní změny přinesou v praxi. Zatímco některé jsou poměrně přímočaré – například zakotvení možnosti adopce dětí jen manželskými páry nebo zákaz tzv. náhradního mateřství –, nad interpretací jiných se podle Želinského mnohdy neshodují ani ústavní právníci. Na možnou kolizi s evropským právem poukazují zejména v již zmíněné otázce slovenské svrchovanosti v kulturně-etických otázkách.

Jinou veličinou je pak také postoj veřejnosti. Slovenský sociolog podotýká, že i na základě některých průzkumů je patrné, že řada lidí – a to nejen na Slovensku – se ztotožňuje s tezemi typu, že existují pouze dvě pohlaví nebo že adopce má být umožněna jen manželským párům. „Vidí v tom nějaký typ boje proti adopci ze strany queer párů. Ale samozřejmě už nevidí, že to omezuje také přístup k adopci pro nesezdané heterosexuální páry. A že to může i ztížit přístup dětí do adoptivních rodin, s čímž by asi velká část společnosti nemusela souhlasit,“ podotýká Dominik Želinský.

Když už politici prosazují podobně výrazné změny, je namístě snažit se pochopit, s jakým záměrem to vlastně dělají. Podle Želinského je však v tu chvíli nutné nezůstávat jen na Slovensku, ale vnímat tamní dění v kontextu širšího globálního vývoje politiky, který dnes charakterizuje střet mezi konzervatismem a liberalismem.

„A v posledním desetiletí se takovou vlajkovou lodí tohoto souboje stalo postavení queer lidí a transgender osob nebo výchova dětí – asi i proto, že třeba těm konzervativnějším silám to umožňuje velmi konkrétně ukázat na nějaký rozpad kategorií, které pro většinu lidí formovaly podstatnou část žitého světa,“ říká expert.

Při návratu zpět do čistě slovenských reálií pak do hry z pohledu Dominika Želinského vstupuje další faktor – stav veřejných rozpočtů, na což vláda Roberta Fica reaguje nepopulárními opatřeními. Minulou středu tak slovenský parlament schválil už třetí konsolidační balíček, který kromě jiného zahrnuje zvýšení odvodů nebo daní. A poslanci posvětili i dočasné či trvalé zrušení pracovního volna o dalších třech svátcích. Některá tato opatření pravidelně kritizuje opozice i odboráři.

Pro Roberta Fica, který se vždy prezentoval jako politik na straně pracujících, to znamená problém. „Musí konsolidovat, ale nezvládá to komunikačně ani technokraticky. To jediné, co je schopný udělat – svým způsobem celkem logicky –, je vynést do popředí otázky kulturních válek a kulturního zápasu mezi nějakým konzervatismem a progresivním, respektive liberálním pohledem na svět,“ podotýká sociolog s tím, že z progresivismu se následně stává „vyprázdněný strašák“, který slouží k překrytí socioekonomických problémů země.

V neposlední řadě ale podle Želinského hraje v prosazení ústavních změn roli i snaha o „geopolitický suverenismus“, kterým se ve vztahu k Evropské unii Ficova vláda vyznačuje.

Základní rysy konfliktu, kde politicky zápolí liberální tábor s tím konzervativním nebo také stoupenci proevropského směřování se suverenisty a nacionalisty, jsou navíc z pohledu slovenského odborníka v lecčem platné i pro Česko. Zároveň ale vidí i některé podstatné odlišnosti.

„Myslím, že česká společnost je tím konfliktem o něco méně rozervaná. (…) A zásadním rozdílem je podle mého také institucionální základna – například že Slovensko nemá Senát,“ říká Dominik Želinský s odkazem na fakt, že snahám měnit ústavu stojí ve slovenském parlamentu v cestě méně překážek než ve dvoukomorovém systému v Česku.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jaké manévrování mohlo podle Dominika Želinského přispět k tomu, že vládní tábor nakonec našel podporu opozičních poslanců. Nebo také proč se z pohledu slovenského sociologa zdá, že míra polarizace tamní společnosti zvolna zeslabuje. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.