Cítím se furt jako mladej bizonek, ale už neřádím, říká agent Ujfaluši

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vybaví si svérázné přijetí v prvním týmu fotbalové Olomouce od mazáka Jiřího Vaďury: „Ujfaluši? Co to máš za příjmení? To jsi Maďar? Doufám, že nehraješ levého beka!“

Tomáš Ujfaluši jen poslušně zavrtěl hlavou.

Nebo si vzpomene na první zápas v Brně, kde si vzal špatné obutí, klouzal, naháněl střelce Cupáka a trenér Karel Brückner, když dokouřil cigaretku, pak mládenci vyčinil zostra, sprostě, přímo k věci. „Až jsem z něj měl strach.“

Tohle všechno chlapce z Rýmařova formovalo pro velký fotbal a skvostnou kariéru. Však komu se poštěstí nosit kapitánskou pásku v Hamburku, Fiorentině, Atlétiku Madrid, Galatasarayi Istanbul nebo i v národním týmu?

Zahrál si na mistrovství světa, oslnil na Euru 2004 parádními mači pod stratégem Brücknerem, jenž dobře věděl, proč na Ujfalušiho sází vždy a všude – v Olomouci, v jednadvacítce i v áčkové reprezentaci. Že je to lídr, co neuhne, dobře rozehrává a je na něj spoleh uprostřed či na pravém kraji obrany. Vítěz Evropské ligy.

V mobilu má kontakty na Manciniho, Forlána, Vieriho, Taffarela a další fotbalové šampiony. Těší se jejich respektu.

Už dávno nenosí dlouhé vlasy v typické čelence, má 47 let a užívá si roli táty i hráčského agenta. Vzpomínky na Olomouc a Fiorentinu se mu teď mísí do jedné, neboť se Sigmou jako slavný odchovanec vyrazil na její zápas v Konferenční lize ve Florencii, kde strávil čtyři roky a je tam za ikonu. Také o tom vypráví v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak vás naplňuje práce hráčského agenta?

Skvěle, baví mě. Je to časově náročné, jezdíte všude možně, ale máte to navnímané za celý fotbalový život. Snažím se to vracet mladým hráčům i v komunikaci s rodiči. Je to příjemné. I když v Česku je agentů strašně moc.

Byl jste v Galatasarayi Istanbul, kde jste měl dělat sportovního manažera. Tuhle roli vám kdysi v Olomouci předpovídal Jiří Kubíček, díky vaší inteligenci, talentu na jazyky, máte VIP kontakty. Láká vás ještě šéfování v klubu? V Sigmě se uvolní post sportovního manažera po Ladislavu Minářovi…

Ne, to je náročná pozice. Lidi tam sedí od rána do večera, jsou spojeni s klubem, jsou ve stresu, nemají moc času. Když si děláte svůj skauting, jezdíte na fotbaly, tak si to pořád můžete dělat podle sebe. Zavoláme si, kdo jde na jaký zápas. A taky už stárneme. Táhne mi na padesát. Jsem velice spokojen s prací, kterou vykonávám.

Jak vaši agentskou práci mění nástup miliardářů do fotbalových klubů v lize?

Točí se tam podstatně větší peníze. Doufám, že to bude mít pozitivní vliv na celou ligu, že se kluby budou dostávat do hlavních fází pohárů standardně.

I Olomouc má nového, štědrého majitele.

Hodnotit by se to mělo až po sezoně. Nový majitel chce dostat Sigmu na pohárové příčky. Sigmě zápasy v Evropě prospějí, bude hrát více utkání. Doufám, že to posune i fanoušky. Je to něco nového. Nemáte tolik prostoru na tréninky, jedete zápasový rytmus. Bude to náročné. Kluci si ale budou duely v Konferenční lize užívat. Potřebují se s tím sžít.

Vaše generace musela dělat postupné krůčky, aby si sáhla na zajímavé peníze. Teď na ně dosáhnou i hráči v lize podstatně dříve. Je to motivující, nebo demotivující pro jejich vývoj?

Za nás to bylo jiné. Ligu jsme hrávali od osmnácti. Je potřeba si uvědomit, že prakticky nebyli zahraniční hráči, kterých je teď v lize mnoho. Odchovanci to mají kolikrát velice těžké, aby se prosadili.

Jak se vám líbí úroveň české ligy?

Jsou úžasné zápasy i průměrné. Bylo to tak i za nás. Jde o to, abychom dělali body v evropských soutěžích. Tam je to srovnání s elitou Evropy.

V boji o titul Sparta zatopí Slavii?

Bude to vyrovnané. Líbí se mi Jablonec, který hraje druhým rokem výborný fotbal. Věřím, že Plzeň se vrátí zpátky mezi top trojku. Bude to podobné jako každý rok.

Jste v agentuře, která zastupuje také žádaného trenéra Karviné Martina Hyského. Půjde do Plzně?

O ničem nevím!

Vyhovuje vám být ve stínu, v klidu, nebýt tolik na očích jako váš někdejší spoluhráč z národního týmu Pavel Nedvěd? Co říkáte na to, že je generálním manažerem reprezentace?

Má spoustu zkušeností, které může předat. Byl ve vedení Juventusu, pravá ruka prezidenta. Hrát už bohužel nemůže, i když by se nám hodil.

Jaký dojem máte z výkonů reprezentace, z nahnuté pozice trenéra Ivana Haška před mačem s Chorvaty?

Máme kvalitní tým, ale trošku tápe. Je potřeba to dobře naladit, sladit hráče, aby si vyhověli. Pořád jsme druzí. Holt jsme dostali spoustu gólů v Chorvatsku. Máme je teď doma, můžeme to odčinit. Nebude jednoduché jim dát pět gólů, ale cíl je postoupit.

Přes baráž.

Musíme to zvládnout, my také postoupili na mistrovství světa v Německu 2006 přes baráž.

Jste s vaší silnou partou z Eura 2004 v kontaktu?

Vídáváme se na hokejích. Když mám čas, jdu si zahrát. Je tam Karel Poborský, Milan Baroš, Jan Koller. Je nás tam relativně dost.

Z Karla Poborského je televizní expert na Premier League.

Sleduju ho a je dobrej!

Euro 2004 jste prožívali mezi zápasy i na golfu. Zlaté časy?

Věděli jsme, že jsme silní. Naši beci byli pořád vpředu, ať to byl Martin Jiránek, Zdeněk Grygera, nebo Marek Jankulovski. My tam měli Tomáše Galáska, náš štít, co nám obráncům pomohl. Nikdy nebyl až tak doceněný, jak by měl být.

Dochází vám, že už je to 21 let?

To je neskutečný! Budu mít padesát a já se cítím furt jako mladej bizonek.

Ale už jste vyklidněný, distingovaný, zmoudřelý.

To je jasný. Už neřádím, jak jsem řádil. Už na to nemám věk. Ani nemám už co řádit. Vždyť jsem řádil jako ďábel.

Do Fiorentiny jste přestupoval z Hamburku právě po vydařeném mistrovství Evropy v Portugalsku. Prý se tehdy kolem vás motaly i největší italské kluby Juventus a milánští Inter i AC. Jak jste se s agentem Pavlem Paskou rozhodovali?

S konkrétní nabídkou se zase tolik klubů neozvalo. Juventus přišel až později. Mně se Fiorentina prostě líbila. Byl jsem obránce, pro které byla Serie A vážně snem, chtěl jsem si nastudovat jejich taktickou část. Imponovala mi. Byť Fiorentina tehdy postupovala ze Serie B, když sestoupili kvůli majiteli Vittoriovi Cecchi Gorimu ohledně těch věcí, co tam dělal…

Výstřední politik a filmový producent dovedl nejen sebe, ale také Fiorentinu k bankrotu po 76 letech existence. A k pádu až do čtvrté ligy.

Ale když jsem přicházel já, už tam chodili dobří hráči. Klub se z toho dostal. Byl jsem tam s Giorgiem Chiellinim, který hostoval z Juventusu. Byl tam nynější trenér Chelsea Enzo Maresca, můj kamarád. Můžu jmenovat další výborné fotbalisty – Nakatu, Jörgensena, Oboda. Velice perspektivní mužstvo. Zachraňovali jsme se až v posledním kole, tým ale měl sílu. Nad nabídkou Fiorentiny jsem neváhal.

Tolik jste toužil po Serii A, nebo životu v Toskánsku?

Po Serii A! V Německu jsem byl čtyři roky, to bylo fantastické. Hamburk – krásné město. Nepřemýšlel jsem nad tím, že je to ve Florencii. Věděl jsem, že tam hráli Luboš Kubík s Tomášem Řepkou, ale nevolal jsem jim. I tak jsem věděl, že město má kouzlo, že není až tak moc velké. A že to bude z pohledu fanoušků náročné, neboť chtějí hrát Evropu. V podstatě jsem se nerozmýšlel.

To vás v Hamburku přitom zvolili kapitánem, o kterého nechtěli přijít.

Postavení jsem tam měl výborné, ale byl to posun. Něco jsem tam odkopal, zahrál si proti skvělým soupeřům, dostali jsme se do Evropy, i když ne nějak daleko. Hamburk byla má první zkušenost se zahraničním fotbalem, naučil jsem se jazyk. Vždycky jsem byl toho mínění, že za tu krátkou fotbalovou kariéru jsem chtěl projít co nejvíc zemí. Tehdy nastal čas jít do Itálie, což bylo fantastické.

Hamburku jste za sebe doporučil dalšího olomouckého odchovance Davida Rozehnala, toho času v Bruggách?

Jo, David byl taky pod panem Paskou. Nakonec si v Hamburku zahrál později.

Do Itálie jste šel v šestadvaceti, v nejlepších letech a ve formě z Eura. Nebyl důvod pochybovat, zda další přesun zvládnete?

Věřil jsem si, že jsem na tom dobře kondičně a vlastně po všech stránkách. Ale tam jsem zjistil, že se v Itálii maká ještě víc než v Bundeslize. Když jsem tam přestupoval, měl jsem 73 kilo. Během šesti měsíců jsem stoupl na 79 kilo, hodně se posilovalo i běhalo. Bylo to opravdu náročné. Ale fyzicky jsem byl připravený úplně parádně. Kondičáci nás kontrolovali i během tréninku. Když jsme se cítili unavení, hned nám brali krev, kontrolovali laktát, aby náhodou nedošlo ke zranění. Dávali na nás bacha.

Program byl náročný?

První roky jsme nehráli poháry, takže zase tak moc ne. Až potom, když jsme došli v Poháru UEFA do semifinále, vypadli jsme s Rangers na penalty. Bobo Vieri tehdy uklouzl a nedal. Dostali jsme se daleko a bylo to úžasné. Fanoušci s námi jezdili, jsou skvělí, byl to zážitek.

Jací jsou tifosi fialek?

Vášniví, prožívají to a je jich hodně. Hráli jsme dobrý fotbal, reagovali na nás pozitivně. Byť je stadion starší, má své kouzlo. Teď se právě předělává. Spravuje se tribuna Curva Fiesole, ta fanouškovská. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Mají fantastické tréninkové centrum, jedno z nejlepších v Evropě. Jak je Florencie menší město, tak fanoušky potkáváte velice často. Jsou všude. Pokud se vám daří, tak je to fajn.

Mohl jste si vyjít v klidu na kafe? S vaším účesem s čelenkou vás museli poznávat na každém kroku.

Poznávali mě pořád, prohodili jsme pár slov, ale když mě viděli s rodinou, dali mi klid. Popřáli mi, ať vyhrajeme další zápas. Jak jsem změnil účes, už mě tolik nepoznávají.

S rodinou jste byli ve Florencii spokojeni?

Nádherné město, bydlel jsem v centru, ale hodně času jsem tam trávil sám. Všude jsem došel pěšky, jen na tréninky jsem jezdil autem. Káviček a barečků je tam opravdu hodně. Stejně jako vynikajících restaurací. V jakékoli tratorii si dáte dobré jídlo a fantastické víno. Mám to tam nachozené, že to znám nazpaměť. Pozdravím kamaráda, ale budu se držet s týmem a fanoušky.

Fiorentině šéfoval tehdy zámožný podnikatel Diego Della Valle, přední světový obuvník. Vy jste byl sběratelem luxusních bot, dostal jste pár krabic na přivítanou?

Přiznám se, že Della Valleho jsme vídávali jen sem tam. Spíš jsme byli v kontaktu s jeho mladším bratrem. Doteď je fanouškem Fiorentiny. Ale i s Diegem jsme se potkali. Na boty ovšem nedošlo, dostávali jsme jen slevy. Byly to spíš pohodlné boty. Od té doby, co přišel nový prezident klubu, šla Fiorentina hodně nahoru. Della Valle nechtěl investovat tak moc, teď je to na nejlepší cestě.

Poznal jste, že krajané Kubík s Řepkou zanechali v klubu dobrou pověst, že otevřeli dveře pro další Čechy?

Určitě. Říkali, že byli s nimi spokojení. Bylo to pak jednodušší, protože klub měl zkušenosti s českými hráči, mohl se na ně spolehnout. Pak ještě přišel Hable, Mazuch a potom Barák. Stopu jsme tam zanechali docela velkou.

Vy největší. Kapitánská páska, čtyři sezony, 149 zápasů, což je nejvíc ze všech klubů, kde jste působil. A fanoušci Fiorentiny vás zvolili do nejlepší sestavy všech dob.

Cítil jsem se tam fantasticky. Dokonce jsem jednu dobu i uvažoval, že bych prodloužil smlouvu, protože se mi tam líbilo. Ale teď už můžu říct, že jsem byl naštvaný, protože mi nabídli špatné prodloužení.

Podmínky nevylepšili tak, jak jste si představoval?

Ano. Řekl jsem jim, že tohle nepodepíšu. Nebylo to dobré. Na druhou stranu jsem tím pádem měl po vypršení čtyřletého kontraktu volnou cestu do Atlétika Madrid.

Další skvostná štace.

Mohl jsem vyhrát Evropskou ligu, Superpohár, zahrát si španělskou ligu proti top hráčům. Ale tehdy jsem si fakt dokázal představit, že ve Fiorentině zůstanu. Líbilo se mi, že za mnou přišel trenér Cesare Prandelli a říkal mi, ať jsem v klidu, i když jsem neprodloužil, že chtěl, abych zůstal, že nemusím mít strach, že by mě nestavěl. Povídal mi: Když budeš hrát tak, jak hraješ, budeš hrát pořád. Je mi jedno, jestli to končí za týden. To jsou pěkné věci, které vám v hlavě zůstanou.

Vracíte se do Florencie?

Pořád. Naposledy jsem tam byl před dvěma měsíci.

Ale podnikání jste v Toskánsku už pustil, měl jste tam restauraci a vinařství.

Třináct let kousek od Florencie v Carmignanu. Už jsem se toho zbavil, protože restauratérství jsou velké starosti. Už tam jezdím jen za kamarády a na fotbaly.

Jak tipujete, že si proti Fiorentině povede Olomouc?

Pro mě docela překvapivě nemá Fiorentina vůbec formu. Nehrají dobře, nevyhrávají. Těžký soupeř, zkušený, ale bez formy. Toho se dá využít. Mají nové nákupy. Nic, co byste řekl wow! Relativně mladé kluky. Koupili beka z Brightonu, ale čekal jsem víc od Gudmundssona, dokáže být fakt výborný. Kean má také svoje věci.

Ale kvůli trestu nesmí hrát.

Minulý rok také tápali v lize, v Evropě to však zase dotáhli daleko, až do semifinále Konferenční ligy. Stoprocentně si budou chtít udobřit lidi Evropou, budou do toho šlapat. Jsem zvědavý, jak na ně nastoupí Sigmička. Musí být důrazná v obraně, nedělat chyby. Bude to zážitek. Fandím Sigmě Olomouc, kde jsem fotbalově vyrůstal. Těším se na to, až se podívám, jak bude bojovat s mým exmančaftem. Dobrým výsledkem by byla remízka 1:1.