Hlas z Černého Mostu: To není místo pro život, to je životní styl

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Neustále se tu shlukují feťáci. V okolí je nepořádek, neuklízí se tu, celkově to tu není k životu.“ Tak se dá ve zkratce shrnout několikaminutový monolog, kterým obyvatelka ulice Mansfeldova líčí scenérii Černého Mostu, kousek od výstupu z metra. Bydlí nad místní večerkou asi dvacet let a má za to, že situace je neúnosná, a přidává několik historek o potyčkách na nechvalně známé ulici.

Právě stížnostmi místních obyvatel se zastřešovalo vedení pražského magistrátu, když před dvěma lety měnilo pravidla pro udělování městských bytů. Zatímco Platforma pro sociální bydlení pořádala před magistrátem demonstraci a vinila vedení města, že chce de facto zničit sociální bydlení v Praze, náměstkyně primátora pro oblast sociálních věcí Alexandra Udženija (ODS) vysvětlovala, že její plán není „asociální“ a že chce jen chránit občany, kteří si stěžují v městských bytech na hluk.

Zhruba polovinu ze svých sedmi tisíc bytů vlastní pražská radnice tady, na Černém Mostě. Za minulého vedení radnice (Piráti) město zastavilo masivní privatizaci bytového fondu a rozhodlo se podpořit sociální bydlení. Po celém městě tak podle radního Adama Zábránského (Piráti) rozdělilo 450 sociálních bytů. Zhruba 90 tady na Černém Mostě, z toho jednotky bytů pro bývalé bezdomovce. Další byty se tu pak rozdělovaly pro preferované profese, handicapované a seniory. Zhruba padesát bytů získaly neziskové organizace v rámci programu Zaměstnanost+ pro lidi s duševním onemocněním, mladé bezdomovce a bývalé vězně.

Podle lidí, kteří si stěžují na podmínky na Černém Mostě, mohou právě Piráti za všechny problémy, které teď lokalita má, protože sem nastěhovali „samé sociálně slabé, cikány, bezdomovce“. Narativ, který tu hojně zaznívá i z úst starosty Městské části Praha 14 Jiřího Zajace (ODS), který se netají tím, že by nejraději všechny městské byty zprivatizoval.

„To si neumíte představit, jaký je tady život. Máme tady v jednom kuse nablito, po ulicích se tu toulají polonazí lidé, asi duševně nemocní, feťáci. Bydlím a podnikám tady dvacet let, dřív to byla lepší čtvrť, pro právníky, lékaře. Teď? Hrůza,“ říká jedna z místních podnikatelek, která si nepřeje zveřejnit své jméno a říká, že se tu bojí.

Jakmile naši debatu zaslechnou její zákazníci, strhne se lavina stížností, jak se situace v lokalitě horší, že se bojí potmě vystupovat z metra. Když se ptám, jestli se jim tu přihodil nějaký incident, všichni odvětí, že ne. Je ale zřejmé, že se zkrátka bojí.

Frustraci naplno projeví další podnikatelka, která má v lokalitě svůj obchod jednadvacet let. „Špatně se nám tady žije. Lidi jsou tady úplně jiní, samí Romové. Počkejte, něco vám ukážu,“ odběhne si pro telefon a následně mi pouští videa místních teenagerů, kteří se hlasitě baví na ulici. Jakmile zaznamenají, že je tajně natáčí, tykají jí a nadávají. Že možná reagovali na její natáčení, si do souvislosti nedává. „Ale poslední rok je to lepší,“ nakonec říká.

Kousek odtud má svoji kancelář nezisková organizace RomPraha, která v místě provozuje komunitní centrum, převážně pro Romy. Ostatně, komunitní život je tady na Černém Mostě bohatý, působí tu hned několik neziskových organizací, které se zaměřují i na děti a mladistvé.

RomPraha na Černém Mostě dělala i terénní práci. Letos na ni ale nedostala od Magistrátu peníze. „Nepřijde mi, že by se tu situace zhoršovala. Ale lidé tu teď hodně řeší vysoké nedoplatky za energie. Nejsou to přitom nájemníci, kteří by neplatili zálohy nebo nájem,“ říká sociální pracovnice, která si nepřála zveřejnit své jméno.

„Velké problémy tady jsou. Nastěhovali sem hodně sociálně slabých. A do toho tady žijí normální lidi. Přitom oni nemají šanci dosáhnout na takové nájemné a energie, a pak se dostávají do dalších problémů. Celé se to jen zhoršuje,“ říká sociální pracovnice, Romka, která v lokalitě také působí. Ani ona nechtěla zveřejnit své jméno.

Když obcházím ulice Černého Mostu, jen namátkou narazím na tři rodiny, které mi vyprávějí stejný příběh: vysoké zálohy a nájem se v bytech blíží ke třiceti tisícům korun za měsíc. Všechny tu žijí déle než deset let.

Nedaleko metra Černý Most bydlí také paní Vlasta, která je pěstounkou svých tří vnoučat. Přestože zaplatila na zálohách za minulý rok 90 tisíc za rok, přišel jí nedoplatek 31 tisíc korun. V domě, kde ji hledám, mluvím s několika nájemníky. Někteří měli nedoplatky a jako viníka označují právě paní Vlastu. Další nájemníci si stěžují, že má v bytě nepořádek a měla i štěnice. A že u ní bydlí víc lidí.

Když náhodně zvoním na byt Vlasty, hned mě zve dál. V bytě má perfektně uklizeno. Její další vnučce se nedávno narodily dvojčata. „Teď je jen hlídám, ti tady nebydlí,“ tvrdí Vlasta. Ukazuje mi všechna vyúčtování a přiznává, že si zálohy nenavyšovala, protože se rozváděla a v bytě ubylo nájemníků. Myslela si, že to bude stačit.

„Už jsem ten nedoplatek zaplatila, ale nevím, jak to bude dál,“ říká Vlasta. Její spotřeba vody je na počet osob jen lehce nadprůměrná. Magistrát kvůli nedoplatkům rozhodl o navýšení záloh. Vlasta má nyní zaplatit měsíčně 13 tisíc korun, k tomu nájem 12 tisíc a ještě platbu za elektřinu. Celkem přibližně 27 tisíc korun.

O pár bloků dál v ulici Kpt. Stránského bydlí ve dvoučlenné domácnosti Marie, která je stejně jako většina obyvatel tohoto paneláku na vozíku. „Vždycky, když přijde vyúčtování, sejdeme se na chodbě a porovnáme si ho, je to takový kolorit,“ směje se Marie. Nestěžuje si, přišel ji mírný přeplatek, zálohy má nízké, za služby platí 40 tisíc za rok, oproti Vlastě je to rozdíl 50 tisíc korun.

Když spolu mluvíme, jak se jí žije na Černém Mostě, říká: „Black Bridge? To není místo pro život, to je životní styl. Lidi jsou tu rasisti a mají spoustu předsudků vůči Romům. My je tu máme na patře a nemám s nimi problém. Když byli hlučnější, prostě jsem tam šla a požádala je, jestli se mohou ztišit,“ říká Marie.

Myslí si, že se Romové snaží a uvědomují si, že je většinová společnost považuje za hlučné. „Když tady měla jedna romská rodina před domem sešlost, jedna žena se mě ve výtahu skoro až se strachem ptala, jestli nejsou moc hlučnější. Oni si uvědomují, že to na někoho může být moc,“ říká Marie.

Při pohledu na policejní data není patrné, že by Praha 14 byla místem se zvýšenou kriminalitou. Spíš naopak. Z celkového počtu 140 tisíc spáchaných činů za rok 2025 v Praze připadá na Prahu 14 tři a půl tisíce skutků. Pravda, dva tisíce z nich se odehrály jen na Černém Mostě. Ale když porovnáme Prahu 14 s Prahou 9, která je podobná rozlohou i počtem obyvatel, Praha 14 má poloviční počet spáchaných činů. I při pohledu na minulé roky najdeme konstantní číslo: kolem 4 500 spáchaných skutků.

Nespokojenost, kterou někteří v lokalitě vyjadřují, má částečně oporu v datech. Městská část Prahy 14 si dělá pravidelné průzkumy spokojenosti svých obyvatel. Je ale zjevné, že se v čase příliš nemění. Průzkum, který se konal v roce 2015, 2018 a naposledy v roce 2021, ukazuje, že spokojeno je tu 70 procent obyvatel, což je v porovnání s jinými městy stále méně. Nicméně je tu patrný nárůst od roku 2015, kdy bylo se životem na Praze 14 spokojeno 67 % lidí. Při bližším prozkoumání je patrné, že lidé se tu cítí o něco méně bezpečně než v letech 2015 a 2018.

Starosta Městské části Praha 14 Jiří Zajac (ODS) vidí také hlavní viníky v bývalém vedení radnice, které sem podle něj umístilo příliš sociálně slabých. „Zavedli podle mého zvrácená pravidla přidělování bytů. Spustili tabulky, podle kterých čím déle jste na ulici, tím spíš dostanete byt a čím víc máte dětí s co nejvíce muži, tím spíš dostanete byt,“ říká Zajac.

Radní Adam Zábranský (Piráti), který je považován za hlavního architekta sociálního bydlení v Praze, to odmítá. „Sociálně slabí bydleli na Černém Mostě už dávno před naším působením. Přidělili jsme tu zhruba 90 sociálních bytů za celé volební období, z nichž jen několik byli bývalí bezdomovci. Všichni ti lidé měli navíc podporu sociálních pracovníků, měli jsme dluhové poradce, s těmi lidmi se pracovalo,“ říká Zábranský.

Jeho slova potvrzuje i jeden ze zakladatelů Platformy pro sociální bydlení Jan Snopek, který dříve působil na magistrátu jako jeden z poradců. „Romové se na Černý Most začali stěhovat po pražských povodních v roce 2001 z Karlína. Když jsme později analyzovali stížnosti, které se tu objevovaly, zjistili jsme, že někdy nešlo vůbec o nájemníky z magistrátních bytů,“ říká Snopek.

Přiznává ale, že v polovině funkčního období vzali Piráti „zpátečku“ a do lokality Černý Most už neumisťovali sociálně slabé a z avizovaných maximálně 20 % v jednom domě se drželi 10 %. „S těmi lidmi se ale stále pracovalo, konflikty se dařilo řešit a argumenty, že tu narůstá stížností, a proto se musejí zpřísnit pravidla pro sociální byty, byly zavádějící,“ říká Snopek.

Pravidla pro udělování městských sociálních bytů se mění. Po čtyřech letech nájemníci nebudou mít nárok na snížené nájemné. Radnice očekává, že se zvednou za tu dobu ze dna.

Jenže problém podle Snopka je, že na Černém Mostě bydlí v sociálních bytech velmi často lidé, kteří mají současně zdravotní problémy, jsou v insolvenci nebo jsou invalidé, a nedá se tedy očekávat, že se jejich situace může nějak výrazně zlepšit. To jsou ostatně i případy lidí, které popsaly Seznam Zprávy.

Radní Prahy 14 Aneta Hejrovská (ANO), která teď řeší situaci asi třiceti rodin s nedoplatky, bydlí kousek od výstupu z metra Černý Most. Narodila se tu a žije už třicet let. Tvrdí, že na odlišnost je v této lokalitě zvyklá. „Vyrostla jsem tu, takže já se na tyto lidi nedívám s předsudky. Někteří jsou hlučnější, ale tak co? Já zkrátka nikoho nesoudím,“ říká Hejrovská.