Článek
Během krvavých protestů stála - obklopená novináři - na náměstí Altamíra v centru Caracasu.
Jedna z šéfek venezuelské opozice María Corina Machadová měla za to, že se právě hroutí diktátorský režim socialistického vůdce Nicoláse Madura. Psal se rok 2017 a město zažívalo masivní protivládní demonstrace.
Uprostřed věty ji přerušil rachot stovek motocyklů. K hloučku se řítili ozbrojení gardisté a demonstraci rozprášili. Corina Machadová naskočila na svůj vlastní motocykl a uprchla. Maduro tuto rebelii potlačil, na ulicích zůstalo nejméně 140 mrtvých.
Machadová se na politickou scénu navzdory nebezpečí neustále vrací. Exil odmítá, ve své vlastní zemi je ale často na útěku. Zpráva, že v pátek obdržela Nobelu cenu míru, se k ní donesla do tajné skrýše, kde se skrývá ze strachu před zatčením.
„Když se k moci dostanou autoritářské režimy, je zásadní ocenit odvážné obránce svobody, kteří se vzepřou a kladou odpor,“ uvedla komise po zveřejnění své volby.
Už přes rok v úkrytu
María Corina Machadová je jednou z posledních hlavních tváří opozice, která v zemi zůstává. Většina opozičníků žije v exilu, případně přijala roli politiků, kteří s režimem „koexistují“ - jsou členy parlamentu pod dominantní kontrolou vládních socialistů.
María Corina se skrývá už přes rok, od ohlášení výsledků prezidentských voleb z loňského léta. Většina pozorovatelů a západních zemí má za to, že Nicolás Maduro volby ukradl. Jeho opoziční rival - Edmundo González Urritia - měl vůdce porazit o dobrých sedm milionů hlasů.
Kdo je María Corina Machadová
Osmapadesátiletá politička pochází z významné rodiny ocelářského obchodníka. Na caracaské Katolické univerzitě Andrése Bella vystudovala průmyslové inženýrství. Později získala magisterský titul v oboru financí. V roce 2009 strávila rok na americké univerzitě Yale v rámci stipendia pro globální lídry.
Mezi lety 2011 až 2014 byla poslankyní, než ji dominantní socialisté z parlamentu nechali vyhodit. Už tehdy jí Nicolás Maduro pohrozil vězením. Během svého mandátu vstoupila do povědomí Venezuelanů, když se přímo v parlamentu postavila Hugo Chávezovi a zkritizovala jeho autokratický systém vlády. Chávez jí tehdy odpověděl, že mu nestojí za diskuzi, protože „orel neloví mouchy“.
Volební komise složená ze socialistů ale, jak se předpokládalo, za vítěze označila Madura. Ten vzápětí Gonzálezovi a Machadové pohrozil vězením za to, že v ulicích „rozpoutali“ údajné násilné protesty.
Edmundo González, diplomat v důchodu, dnes žije ve Španělsku. Na politický vrchol ho přitom dostala právě Corina Machadová. Režim jí nedovolil kandidovat za údajnou zpronevěru veřejných peněz, zakázal jí politickou činnost na 15 let. Politička, která dominovala opozičním primárkám, tak na své místo doporučila Gonzáleze.
„María Corina má v zemi závratnou podporu. Během kampaně se na ni přišly podívat ohromující davy lidí, a to navzdory výhružkám vůdce, že by je policisté mohli zatknout, nebo že by se mohli stát terčem colectivos,“ řekl mi politický analytik Alonso Moleiro, který žije a pracuje v Caracasu, v narážce na obávané prorežimní polovojenské jednotky.
Ikona boje za demokracii
Nobelovu cenu pro političku vnímá i jako ocenění pro venezuelský odpor vůči diktatuře. Podle něj cena každopádně udělá z Machadové ještě větší ikonu a může „zažehnout nostalgickou imaginaci“ mnoha Venezuelanů. Její popularita tak ještě poroste. „Režim si teď na ni navíc zřejmě netroufne, udělal by z ní jasnou mučednici,“ nastínil Moleiro.
María Corina pochází z významné rodiny kdysi podnikající v ocelářství. Navštěvovala elitní katolickou dívčí školu v Caracasu a internátní školu ve Wellesley v Massachusetts.
Vystudovala inženýrství a poté nastoupila do rodinné firmy, než začala pracovat se svou matkou v domově pro opuštěné děti.
V roce 2002 se stala politickou aktivistkou a pomohla založit skupinu na ochranu práv voličů s názvem Súmate, která nakonec vedla neúspěšnou snahu o legislativní odvolání zakladatele revoluce Huga Cháveze z funkce.
Machadová se stala jednou z nejostřejších Chávezových protivnic, což ukázala jako poslankyně Národního shromáždění, kam byla zvolena v roce 2010. Socialisté ji nakonec nechali z parlamentu vyhodit.
Její stoupenci ji mají za nebojácnou, přímočarou a nezávislou na členech opozice, které dnes mnozí Venezuelané považují za zkorumpované.
Pověst si získala v roce 2011, kdy na půdě Národního shromáždění konfrontovala Cháveze. Z poslanecké lavice mu vyčetla, že venezuelskému lidu lže, protože maluje falešný obraz prosperující, bezpečné země. Podle ní socialisté naopak zemi uvrhli do bídy a utrpení.
Chávez Machadovou odbyl, když jí řekl, že „orel neloví mouchy“, jinými slovy se silný vůdce jako on nezajímá o názory obyčejné (opoziční) poslankyně.
Machadová si i tak získala přezdívku „železná lady“. Jak ale připomněl v nedávném profilovém článku list The New York Times, politička měla své nepřátele nejen ve vládě, ale i uvnitř notoricky rozhádané venezuelské opozice.
Někteří kolegové ji považovali za příliš konzervativní, příliš konfrontační a příliš „sifrina“, což je venezuelský výraz pro „snobskou vyšší třídu“. Většina z nich ale z politiky zmizela, ona zůstává.
Lídři venezuelské opozice a jejich pád
Venezuelskou opozici za čtvrt století socialistické revoluce, spuštěné dnes již zesnulým vůdcem Hugo Chávezem v roce 1999, vedla řada lídrů. Nikdo z nich ale Cháveze a jeho následníka Nicoláse Madura nedokázal sesadit.
Prvním vážným rivalem byl tehdejší šéf opoziční strany Primero Justicia Henrique Capriles. Ve volbách v roce 2013 prohrál s Madurem o pouhé procento. V roce 2017 mu režim zakázal politickou činnost na 15 let za údajné nesrovnalosti s hospodařením v době, kdy byl Capriles guvernérem státu Miranda.
Chávez jí během jejich výše zmíněného střetu „poradil“, aby nejprve vyhrála volby. V létě roku 2024 se tak s největším pravděpodobností stalo, Venezuela je ale dnes už tvrdou diktaturou.
„Nicolás Maduro už nespoléhá na volební hlasy. Ztratil lidovou podporu. Vládne už jen za pomocí zfalšovaných voleb, uplácení a teroru. Má svá vlastní komanda smrti,“ řekl mi před časem bezpečnostní analytik Phil Gunson z organizace International Crisis Group. I on, stejně jako analytik Moleiro, žije ve venezuelském Caracasu.
Trump a jeho megazolanos
Corina Machadová ze svého úkrytu prakticky neposkytuje žádné rozhovory. Přesto pro CNN nedávno na otázku, zdali se neobává žaláře, řekla: „Žiji ze dne na den.“ V jednom z dřívějších interview přiznala, že se cítí opuštěná a touží po „objetí“.
Média píší o tom, že Machadová „v boji o Nobelu cenu“ porazila Donalda Trumpa. Ten rozjel bezprecedentní kampaň za to, aby cena připadla jemu. Prakticky v každém letošním projevu své jméno v souvislosti s cenou zmínil. List the Financial Times k tomu napsal, že pětičlenná komise by mohla vybrat někoho, kdo Trumpa „nebude iritovat“.
Volba Coriny Machadové amerického prezidenta zřejmě „nerozlítí“. Venezuelská politička republikánského prezidenta často chválí. Například vyzdvihla Trumpovu peněžní odměnu za dopadení Nicoláse Madura a jeho nejbližších spolupracovníků včetně současného ministra vnitra a druhého muže režimu Diosdada Cabella.
Zatímco na Madurovu hlavu je vypsána odměna 50 milionů dolarů, na tu Cabellovu 20 milionů dolarů.
Ministr vnitra je považován za „buldoka“ režimu. Často nevybíravě verbálně útočí na členy opozice a nechá je zavírat. Maríu Corinu opakovaně označuje za „La Loca“, ta šílená.
Donald Trump je navíc ve Venezuele více méně oblíbený. Řada lidí se zde, stejně jako v americkém exilu v Miami, označuje za „megazolanos“. Jde spojení slov MAGA (Make America Great Again) a Venezuelan. Věří, že by se s jeho pomocí mohli brzy dočkat svržení diktatury Nicoláse Madura.
