Článek
Sejdou se v salonku, kde je bude obklopovat více jako sto let starý nábytek včetně pěti starobylých křesel. Do nich se usadí členové komise a vyberou letošního laureáta Nobelovy ceny míru. Letos přitom čelí bezprecedentní kampani jednoho z „kandidátů“.
O cenu eminentně stojí americký prezident Donald Trump. O své touze být v Oslu oceněn mluví už od roku 2018, kdy začal prohlašovat, že si zlatý medailonek s podobiznou Alfreda Nobela „zaslouží“.
Tento rok snad v každém druhém projevu včetně proslovu před Valným shromážděním OSN či před tisícovkou amerických generálů a admirálů ve Virginii cenu ve spojitosti se svým jménem zmínil. „Zřejmě to dostane někdo, kdo napíše knihu o Trumpově mysli,“ postěžoval si republikán před vojenskou elitou země.
Trump dokonce volal do Osla bývalému generálnímu tajemníkovi NATO Jensi Stoltenbergovi (dnes norský ministr financí), aby s jeho pomocí komisi o svých „zásluhách“ přesvědčil.
Došlo to až tak daleko, že se Norsko obává Trumpovy odplaty, pokud komise vybere někoho jiného. „V Oslu panuje jistá nervozita ohledně možné odvetné reakce Donalda Trumpa v podobě cel nebo jiných opatření, pokud v pátek nevyhraje,“ píše list Financial Times (FT) s tím, že jen málokdo v Oslu věří, že by Trump nakonec uspěl.
Důvodů je hned několik. Jednak je cena udělována za mírové aktivity a počiny do roku 2024, za druhé komise přihlíží k Trumpovu konfrontačnímu stylu doma i ve světě (kritici prezidenta poukazují na jeho plán vyslat do liberálních amerických měst armádu a fakt, že své rivaly otevřeně nenávidí) a za třetí je tu Trumpův „bezprecedentní“ nátlak na členy komise.
„Vyvíjet tlak na komisi a neustále opakovat, že ‚potřebuji cenu, jsem vhodný kandidát‘, není zrovna mírumilovný přístup,“ řekla FT Nina Grægerová, ředitelka Institutu pro výzkum míru v Oslu.
Pohled za oponu
Poprvé v historii mohli novináři nahlédnout do místnosti, kde pětičlenná komise rozhoduje o držiteli Nobelovy ceny míru. Do zeleného salonku, jemuž dominuje obraz s portrétem Alfreda Nobela, dominuje stůl o pěti křeslech (nábytek má být dobový), kde se členové komise sejdou. Komisi tvoří expert na zahraniční politiku, ochránce lidských práv a tři bývalí ministři.
Na jedné ze stěn salónku jsou fotografie všech 124 dosavadních laureátů ceny míru, kterou v Oslu poprvé udělili v roce 1901. Na jedné z fotografií se chce vyjímat i Donald Trump jako další z amerických prezidentů. Cenu před ním získali Theodore Roosevelt (1906), Woodrow Wilson (1919), Jimmy Carter (2002) a Barack Obama (2009). V roce 2007 si cenu odnesl i někdejší viceprezident Al Gore.
Zlatá plaketka Nobelovy ceny.
Postava Donalda Trumpa ale na komisi přeci jen mohla mít zásadní dopad, pokračuje britský deník s tím, že by Oslo možná nechtělo prezidenta „iritovat“ výběrem osobnosti či organizace, kterou Trump nesnáší.
I proto se skloňuje například humanitární komunitní organizace Emergency Response Rooms působící v Súdánu, kde poskytuje potraviny, pitnou vodu a léky obyvatelům země rozervané občanskou válkou. Toto uskupení je podle sázkových kanceláří skutečně velkým favoritem.
Objevily se ale i názory, že je komise na politický nátlak háklivá a mohla by naopak zvolit „provokativní“ jméno a americkému prezidentovi tak ukázat, že se ho nebojí.
V této souvislosti se například nabízí Mezinárodní trestní soud (ICC). Tuto instituci Trump považuje za pomstychtivou. Letos v únoru na ICC uvalil ekonomické sankce s tím, že „staví Spojené státy na stranu válečných zločinců na úkor obětí závažných zločinů, které hledají spravedlnost“. Soud vydal mimo jiné zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua kvůli podezření z válečných zločinů v Pásmu Gazy.
Snaha se zalíbit
Trump každopádně může cenu překvapivě získat sám. Jiní političtí hráči ho totiž doporučují, aby získali jeho přízeň, píše ve svém textu list Washington Post (WashPo).
Motivů může být hned několik. Paří mezi ně bezpečnostní garance, finanční výhody či přímo podpora, nebo prostě snaha Trumpovi zalichotit, naladit ho na pozitivní nótu a v budoucnu odradil od potenciálních projevů nepřátelství.
Washington Post připomíná, že se za Trumpa postavily či ho přímo na cenu nominovaly země jako Pákistán či Kambodža nebo lídři jako Netanjahu.
Tchajwanský prezident Laj Čching-te dal rovněž najevo, že by Trump měl cenu získat, pokud by„natrvalo odstrašil“ Čínu od vojenského úderu proti ostrovu. Ten Peking už dlouhé dekády považuje za svou rebelskou provincii a hrozí, že ho k pevnině připojí i za cenu násilí.
Obama a Nobelova cena míru
Za překvapivého vítěze je dodnes považován americký prezident Barack Obama, který cenu získal v říjnu roku 2009 jen necelý rok po svém vstupu do Bílého domu. Komise Obamovi cenu udělila za „mimořádné úsilí o posílení mezinárodní diplomacie a spolupráce mezi národy“.
Bývalý předseda Nobelovy komise Geir Lundestad ve svých memoárech Secretary of Peace (Ministr míru) napsal, že výbor doufal v posílení pozice Baracka Obamy, který byl do Bílého domu zvolen jako první Afroameričan v historii.
„Žádná Nobelova cena za mír nikdy nevzbudila větší pozornost než cena udělená Baracku Obamovi v roce 2009,“ svěřil se na stránkách knihy Lundestad. „Dokonce i mnoho Obamových příznivců se domnívalo, že udělení ceny bylo chybou. V tomto smyslu výbor nedosáhl toho, v co doufal,“ napsal dále sebekriticky.
Obamovi oponenti tehdy upozorňovali na fakt, že demokratický prezident se pustil do dronových úderů proti teroristům ze sítě Al Kajda, a to hned v několika zemích světa v rámci kampaně „Válka proti teroru“.
Podle BBC Obamovo vítězství dodnes „štve“ Donalda Trumpa. Ten to ostatně dává veřejně najevo. „Kdybych se jmenoval Obama, dostal bych Nobelovu cenu za 10 sekund,“ řekl Trump loni v říjnu.
Trumpa si přitom chce naklonit i velký byznys jako například farmaceuticka firma Pfizer. Její generální ředitel Albert Bourla prezidenta během dubnové telekonference s investory pochválil za jeho program vakcinace proti koronaviru.
„Řekl jsem mu (Trumpovi), že by měl dostat Nobelovu cenu a že je nespravedlivé, že ji nedostal,“ uvedl Bourla pro Washington Post.
A nakonec se za Trumpa postavily i rodiny Hamásem unesených Izraelců, kteří by se měli po dvou letech v zajetí brzy vrátit domů na základě právě uzavřeného příměří mezi Izraelem a teroristickým hnutím.
Trumpův svět
Ať už bude výsledek jakýkoliv, Trumpovo jméno se udrželo v myslích mnoha lidí. Washington Post jeho potenciální ocenění, nebo odmítnutí shrnul jako „neobvyklý globální boj“ o Trumpovu Nobelovu cenu.
Financial Times ústy nejmenovaného evropského diplomata, který poukázal na fakt, že Trump nedávno v USA změnil název ministerstva obrany za ministerstvo války, situaci vystihl lapidárně: „Všichni nyní žijeme v Trumpově světě. Tato diskuze o Nobelově ceně to jen podtrhuje.“
Analytik stanice CNN Brett H. McGurk má za to, že by se Donald Trump mohl za určitých okolností dočkat příští rok. Analytik rok 2026 popisuje jako „bránu mezi světem konsolidace a stabilizace a rostoucím chaosem a konflikty“.
Pokud se Trumpovi podaří „zařídit“ mír jak v Pásmu Gazy, tak na Ukrajině, pak by Trump na cenu mohl mít nárok jako její 125. držitel v historii, uzavírá McGurk.
