Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Největší sociální reforma posledních let má podle svého tvůrce, ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), v první řadě omezit zbytečnou byrokracii. Lidé, kteří dosud museli žádat zvlášť o příspěvek na živobytí, příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení a přídavek na dítě, mohou napříště všechny žádosti vyřídit na jediném internetovém formuláři pro superdávku.
Novou dávkou ovšem Česko kopíruje zahraniční vzory, které deklarují také jiný účel. Německo při dávce Bürgergeld (z let 2023–2025) a podobně také Itálie dávkou reddito di cittadinanza (z let 2019–2023) chtěly sloučit různé druhy podpor pro dlouhodobě nezaměstnané. Zároveň však v obou případech vyšly vstříc evergreenu moderní levice o „zaručeném příjmu“ pro každého občana. Díky reddito di cittadinanza měla každá italská rodina nárok až na 1200 eur měsíčně, případně německý občan na 563 eur spolu s náklady na bydlení.
Nešlo ovšem o zaručený příjem pro úplně každého, jak požaduje levicová utopie, ale jen pro ty, kteří si předepsanou úroveň příjmů nedokázali zajistit prací. Motivaci pracovat měla u příjemců podpořit jednak povinnost docházet na úřad práce, jednak pravidlo, že se po nástupu do zaměstnání dávka snižovala pomaleji, než rostl výdělek.
V zásadě stejný model, který slučuje víc druhů podpory a propojuje práci s pobíráním dávek, sleduje také Česko. Jenom není jisté, kolik peněz konkrétním rodinám zaručí. Konečnou sazbu superdávky totiž vypočítá žadatelům úřad práce podle algoritmu, který dosud nebyl oficiálně zveřejněn, a Češi tedy musí spoléhat na odhady. Pro každou domácnost jde nejvýš o částky v řádu nižších desítek tisíc korun a jejich konkrétní výpočet záleží především na tom, kolik členů dotyčnou domácnost tvoří.
Dávky, které nahradila „superdávka“
Přídavek na dítě: Státní podpora ve výši cca 1000 korun měsíčně je určena pro dítě ve věku do 18 let, případně studenta do 26 let. Žádat může domácnost s příjmem do 3,4násobku životního minima.
Příspěvek na bydlení: Nárok má domácnost, jejíž náklady na bydlení odpovídají ceně obvyklé v daném místě, a přesto přesahují 30 procent jejích příjmů. Stát vyšší náklady doplatí.
Doplatek na bydlení: Nárok má domácnost, jejíž náklady na bydlení jsou i po započtení příspěvku na bydlení tak vysoké, že zbývající příjmy domácnosti nedosáhnou životního minima.
Příspěvek na živobytí: Nárok má domácnost, jejíž příjmy nedosahují životního minima.
Zdroj: MPSV
Jak ukazuje italský a německý případ, dobrodružstvím nemusí být jen výpočet nové dávky, ale už samotné zavedení superdávky. Nečekanou komplikací, která nakonec oběma experimentům zlomila vaz, byl fakt, že se model začal okamžitě zneužívat. Třeba tím, že příjemci prostě odmítali na úřad práce chodit, případně odmítali práci, kterou jim státní úředníci nabízeli. Druhou variantou pak bylo omezit pracovní aktivity na vedlejší pracovní poměr a zbytek si nechat doplatit. Důsledkem byl například v Německu fakt, že předloni, tedy v prvním roce po zavedení, vyrostly náklady systému o 12 procent, loni o osm procent.
Hlavní potíž spočívala v tom, že žadatel měl na „občanskou dávku“ ze zákona nárok, a pokud ji chtěli úředníci snížit nebo odebrat, museli složitě dokazovat, že příjemce opravdu neplní podmínky. Právě to by se v Německu mělo změnit. Podle nových pravidel bude muset žadatel podepsat s úřadem práce tzv. kooperační plán, s jehož pomocí by se měl ze sociálně neúnosné situace dostat. Plnění dohody se bude průběžně kontrolovat. Kdo se nedostaví ke třem pohovorům po sobě, případně nebude měsíc k dosažení, přijde o celou dávku bez náhrady. Díky tomu by se měly náklady na německý rozpočet postupně snižovat.
Také pro úspěch české superdávky budou důležitým indikátorem dopady na státní pokladnu. Z toho pohledu nelze předem vyloučit, že zdejší experiment může na rozdíl od sousedů zabrat. Tuzemské byrokratické reformy jsou pro klienty zpravidla tak náročné, že přinejmenším načas řadu z nich odradí s úřady vůbec komunikovat. Naposledy se to ukázalo při přestavbě sociálního systému v roce 2012. Tentokrát může být zásadní překážkou horší počítačová gramotnost žadatelů nebo neschopnost sehnat potřebné informace. Takový efekt ovšem sotva ocení charitativní organizace.
Zároveň se může realizovat skrytý motiv superdávky. Průběžná bilance Ministerstva práce a sociálních věcí ukazuje, že stát letos za čtyři součásti superdávky vydá něco přes 34 miliard korun, z toho na nejméně 23 miliard přijde samotný příspěvek na bydlení. Náklady na tuto dávku se zvýšily na trojnásobek poté, co vláda Petra Fialy během energetické krize zmírnila podmínky pro žadatele a zřetelně zvýšila její sazbu. Energetická krize ale skončila, a proto se při zavádění nové superdávky podmínky naopak o něco zpřísňují.
Návrh státního rozpočtu na příští rok s nějakými úsporami počítá, protože na superdávku rezervuje pouze 18 miliard. Je fakt, že až do dubna 2026 má větší část příjemců pobírat dávky podle starého modelu, na to je však k dispozici maximálně devět miliard.
Říká se superdávka, v podstatě však může jít o zastírací manévr, jak vrátit poměry v systému sociální podpory před rok 2022, případně jak digitalizací nahradit lidskou sílu ve státních úřadech.
Pokud ale mají reformátoři – prozatím v čele s Marianem Jurečkou a později pod jeho očekávaným nástupcem Alešem Juchelkou (ANO) – skutečně takový plán, pak jdou na vrabce s kanonem, u kterého se navíc může roztrhnout hlaveň. Slučování různých dávek do jednoho balíku může podobně jako v Itálii a Německu skončit úplně jinak, než se čekalo, a za pár let se bude reformovat znovu.
