Článek
/Od zvláštního zpravodaje v USA/
Dvě malé sobí samičky se hrnou ke své adoptivní lidské mámě a snaží se od ní získat nějaký pamlsek. Denise Williams Hardyová je od narození krmí mlékem z lahve, sobí mláďata tak k ní přilnula.
Samičky jsou siroty a obě, jak upozorňuje Denise, mají zcela opačné osobnosti. „Máta je trochu oprsklá a do všeho jde po hlavě, Sprite je na druhé straně zdrženlivá, potrpí si na svoje rituály, v nichž nachází jistotu a bezpečí,“ popisuje Denise zvířata.
Všem dává jména. Později ve výběhu mi například ukáže bizona Butche nebo losí samici Lilly. Při obchůzce je poplácá a chvíli k nim promlouvá.
Nacházím se na sobí farmě zhruba patnáct kilometrů od aljašského města Palmer. Zdejší usedlost první zemědělci vystavěli v prvních dekádách minulého století. Byli to skuteční dobrodruzi, do těchto tehdy nehostinných a především neobydlených končin přicházeli ze států jako Wisconsin či Minnesota ve snaze dostat se k půdě a začít farmařit.
Vyslyšeli pobídku tehdejšího prezidenta Theodora Roosevelta, který chtěl začít Aljašku dobývat.
„Zdejší farmáři dorazili do stanového městečka, kterým tehdy Palmer byl, a začali si z klobouku vytahovat čísla pozemků, jež mohli následně obsadit,“ popisuje historii Denise. Podle ní v první vlně přišlo zhruba 200 farmářských rodin.
Její prarodiče svou vlastní usedlost obklopenou kopci a úchvatnými zasněženými horami koupili až v 50. letech. Původně to byla kraví farma.
„V 60. letech se ale na trhu objevilo daleko levnější sušené mléko a s farmou to šlo dolů. Můj táta se rozhodl pro jiný model podnikání,“ vypráví Denise zatímco sobice Máta dostává své pověsti drzouna a tahá majitelku farmy za džíny.
Denise Hardyová krmí mlékem losí mládě, jemuž zemřela jeho matka.Video: Seznam Zprávy
Otec Denise, Tim Williams, zkusil na farmě vyšlechtit takzvaného beef buffalo, křížence krávy a bizona s vidinou toho, že by v okolí prodával maso na bifteky. „Pamatuji si, jak jsme jako děti dostávali sperma z Texasu. Inseminovali jsme krávy a chovali jsme beef buffalo. Nakonec to ale nevyšlo a táta od toho musel jít,“ vzpomíná Denise.
Od bifteků k zoologické zahradě
Tim se nevzdal a uvedl do praxe jiný podnikatelský nápad. Začal shánět unikátní divoká zvířata, aby z farmy udělal zoologickou zahradu. V roce 1987 odjel například na sever Kanady, kde koupil stádo sobů. Později se na farmě začala objevovat i další zvířata jako třeba los, bizon, jelen, jak nebo lama. Dohromady tak dnes farmu tvoří stovky zvířat.
Denise ji vede od roku 2010 a se zvířaty je až emočně spjatá. Návštěvníkům chce umožnit zažívat stejné pocity a skrze ně zvířatům „porozumět“.
„Chceme, aby lidé našli toto spojení a chceme, aby se dotýkali, cítili a komunikovali s co největším počtem zvířat. Protože jedna věc je vidět například losa v televizi, něco jiného je vidět ho v zoo přes plot. Když ho ale dokonce krmíte a jste přímo u něj, tak to spojení prostě musíte cítit,“ řekne a v očích se jí objeví slzy.
Nové přírůstky se přitom na její farmu dostávají občas i za dramatických okolností, srazí je třeba auto nebo je zraní past lovce. Často je jejich matka v přírodě opustí a dané mládě Denise na poslední chvíli zachrání před umrznutím či predátory. Občas určité zvíře unikne z jatek.
„Některý ochránce přírody či strážce národního parku zavolá a já si takové zvířátko nechám dovést letecky Fedexem,“ řekne pobaveně s narážkou na americkou poštovní službu.
„Z dolní čtyřicet osmičky jsem si takto nedávno ze Skalistých hor v Coloradu přivezla krásného jelena,“ dodá. Pro Denise stejně jako celou řadu obyvatel Aljašky jsou totiž Spojené státy často označovány s ohledem na geografickou polohu za „dolní osmačtyřicítku“. Nezapočítávají k těmto státům tedy Aljašku a Havajské ostrovy.
Nad vzdálenými pahorky hor se každou chvíli objeví malé letadlo, častý to úkaz zdejšího nebe. V hydroplánu přitom mohou být lovci na cestě do divokých končin státu Aljaška, kam nevedou žádné pozemní cesty, lze tam proniknout jen letecky a přistát na některém z tamních jezer či řek.
„Asi nejsem typická obyvatelka Aljašky. Tady je snad každý druhý člověk lovec, já se zvířata spíš snažím chránit,“ vyzná se.
Nelíbí se jí ani Donaldem Trumpem posvěcený projekt nového potrubí, jež se má táhnout celou Aljaškou od severu k jihu. Přes tisíc kilometrů dlouhý plynovod s názvem LNG má protínat i panenský kout státu známý jako Národní ropná rezervace na Aljašce (NPR-A), kde byla těžba dlouhá léta zakázána.
Národní ropná rezervace na Aljašce (NPR-A)
Tato oblast o rozloze přes devět milionů hektarů je na západě ohraničena Čukotským mořem a na severu Beaufortovým mořem. Je to největší oblast, která patří přímo vládě Spojených států. Prezident Warren G. Harding ji v roce 1923 vyčlenil jako zásobárnu ropy pro americké námořnictvo v případě nouze.
V roce 1976 byla v souladu se zákonem o výrobě námořních ropných rezerv správa tohoto nerostného bohatství přesunuta pod ministerstvo vnitra. Kongres v tomto roce povolil komerční využití této půdy, nařídil přitom vládě, aby vyvážila těžbu ropy s ochranou přírody a volně žijících živočichů.
Zdroj: Americké ministerstvo vnitra.
Dodnes v oblasti NPR-A žijí skutečně unikátní divoká zvířata jako například lední medvědi, medvědi grizzly, obrovská stáda sobů polárních, pižmoňů severních a miliony ptáků. Ve vodách se tu prohánějí ozubení bílí kytovci známí jako běluhy severní.
Trump nicméně v rámci svého volebního hesla „drill, baby, drill“ tento rezervoár pro těžbu ropy a plynu otevřel s tím, že přírodní zdroje Aljašky pomohou Spojeným státům k časům nevídané prosperity.
Denise se o politiku příliš nezajímá, přesto se jí podobné projekty nelíbí. „Tady na Aljašce má spousta lidí pocit, že mají přírodu jen drancovat a mít ji k zábavě. Měli bychom se snažit ji taky chránit a nedovolit, aby zmizela její divokost,“ uzavírá Denise.
