Česko nemělo proti Kanadě šanci. Srážka s hokejovou dokonalostí bolela

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Turnaj nejlepších hokejových týmů na světě začal pro Česko těžkou šichtou. Slovensko ve středu zaskočilo Finy, ale tým Radima Rulíka byl od takového scénáře daleko. Tady je pět nejzajímavějších bodů zápasu.

Šance porazit Kanadu je vždycky. Malá, ale žije. Aby se zázrak podařilo naplnit, je potřeba vybalit stoprocentní výkon a Kanada musí mít blbý den. Doufáte, že něco odflákne, vypustí, podcení.

První podmínka se splnila: Česko mělo svůj systém a tým trenéra Radima Rulíka pracoval. Druhý bod ale ne. Kanada si uměla počkat na velké momenty.

Ani trochu nevadilo, že Česko mělo obránce z Evropy. Radim Šimek patřil k nejlepším českým hráčům, špatně se přes něj procházelo, navíc se hrnul dopředu. Michal Kempný taky zvládal kanadskou ofenzivní hrozbu.

Problémem byla kvalita soupeře v každé formaci. Jakmile se dostala Kanada blízko gólmana Lukáše Dostála, roztočila se smršť. Neexistovala chvíle, kdy by si český tým oddechl, nebo sám mohl diktovat tempo.

Nathan MacKinnon vystřelil rychlou ránu nad lapačku, ale jeho gól do horního růžku ještě neplatil. Česko mělo pech, že poprvé inkasovalo necelých šest sekund před prvním odchodem do kabin.

Lahůdku z jiného vesmíru předvedl Mitch Marner, když nachystal další gól pro Marka Stonea. Žabička přes ležícího hráče byla dokonalá. Dostál sebral gól McDavidovi a vytáhl další velké zákroky. Ale stejně se další puky nasypaly do jeho sítě.

Podle soupisky se zdálo, že Kanada bude nebezpečná s kýmkoliv, kdo se dostane na led. Realita dojem potvrdila.

Zlom? Možná, když za stavu 0:0 David Kämpf pod velkým tlakem nevypálil nad ležícího brankáře. To byl moment, na který outsider čekal, mohl kousnout.

Jinak nejnebezpečnější se jevila první formace, kterou vedl Tomáš Hertl. Davida Pastrňáka nenechávala Kanada moc kouzlit a rozjet se. Stejně ale prostrčil občas puk parťákům. Jednu jeho bombu zablokoval obránce.

Hertl i Pastrňák se jednou obtáčeli dobře kolem brány a Hertl byl blízko gólu, když parkoval mohutné tělo u brány a zkoušel tečovat.

Jen výraznější tlak si formace složená z nejlepších českých hráčů nevytvořila. Na druhé straně neexistovala formace, kterou by mohli dovednostmi výrazně přehrávat. Každý Kanaďan na tom byl minimálně stejně.

Pro třetí třetinu kouč Rulík sestavu proházel, ale nic zásadního to nepřineslo. Nejlepší českou formací byla jednoznačně ta s Palátem, Kašem a Kämpfem.

S Kanadou je v každém zápase klíčové chytit start. Tohle se Česku povedlo, jen se tým potřeboval vyrovnat s tvrdostí soupeře. I největší hvězdy ukázaly, že mají v sobě geny pro hodně ostrou hru. Když chtěl Michal Kempný dohrát u mantinelu Nathana MacKinnona, Kanaďan se ani nehnul, zato český bek skončil na zadku.

Velkou agresivitu předvedl i Connor McDavid, který čistě a hodně tvrdě zbořil Lukáše Sedláka. Byl to nástup ve stylu: My jsme Kanada, lekněte se. Nastoupilo osmnáct tvrdých chlapů, kteří se přišli srážet.

Ostrý nástup skončil Sedlákovým faulem, když pak složil McDavida bez puku k zemi. Ale první fázi náporu česká defenziva v čele s brankářem Lukášem Dostálem vyřešila.

Obranu se Rulíkovi povedlo celkově dobře postavit, v první třetině fungovala skvěle. Dalo se všímat detailů typu, že McDavid se sice otočil kolem Ondřeje Paláta a v tu chvíli by se klasicky otáčel k brance. Jenže v prostoru byla dobře nachystaná úderka Kaše + Kämpf. Nejobdivovanějšího hráče planety obrali o puk a hurá pryč. Od poloviny zápasu se ale Kanadu už moc brzdit nedařilo.

Už před zápasem bylo kolem haly cítit, že hodně českých fanoušků si obstaralo lístek na duel s Kanadou. Pohled na arénu plnou dresů a vlajek ale vyloženě ohromil. Na místě bylo ovšem i hodně Kanaďanů, takže působil docela komicky mustr, který se při olympiádě tradičně dodržuje – na kostce zhruba hodinu před zápasem běžela základní pravidla, kolik hráčů půjde na led a proč má na sobě vlastně brankář výstroj.

Počet českých fans se dal definovat docela dobře. Jakmile se rozjel pokřik „kdo neskáče, není Čech“, poskakovalo zhruba 70 procent osazenstva.

V hledišti se rozjela při zápase velká hokejová party. Obvod celého hřiště lemovaly české vlajky, celkově se daly počítat na desítky.

Ale v závěru s kanadskými góly zmizelo i české nadšení.

I drobnou historickou kuriozitu přinesl dnešní zápas. Podruhé v českém dresu nastoupil po otci na olympiádě také jeho syn - na Jaroslava Špačka (1998, 2002, 2006) navázal David Špaček. Před nimi to dokázali ještě Roman (1994) a Roman (2018) Horákové.

Několik podobných dvojic má přesah i do federálních dob:

Zvláštním případem je pak Vladimír Martinec (1972, 1976, 1980), jehož syn Tomáš v roce 2006 na ZOH reprezentoval Německo.