Článek
Od spuštění sdílení elektřiny v srpnu 2024 si už Češi poslali 60,2 GWh, což odpovídá roční spotřebě menších měst, jako je Litovel, Turnov nebo Boskovice. Mohlo by to však být více.
Posílání nespotřebovaného proudu totiž není vždy tak efektivní, jak by mohlo být. Výroba v místě, které elektřinu posílá jinam, se mnohdy nepotkává se spotřebou odběratele na druhé straně. Sdílení totiž funguje tak, že výrobce i příjemce musejí elektřinu vyrobit a spotřebovat během 15minutového intervalu.
„Zákazníci často nevědí, jak to funguje, a spojují si to s nějakými jednoduchými řešeními,“ říká Jan Zápotočný, místopředseda představenstva společnosti E.ON Energie. Podle něj stále zhruba třetina zákazníků věří mýtu, že energii, kterou si vyrobí přes týden v solární elektrárně doma, o víkendu spotřebují na chatě.
Spotřebitelé se přitom zajímají o to, zda je pro ně sdílení výhodné a jaké úspory jim přinese. Energetické firmy však potvrzují, že lidé tápou. „Vzhledem k tomu, že se stále jedná o relativní novinku, jsou sdílející často překvapeni rozdíly mezi tím, jakou měli původní představu, a tím, jaká je výsledná realita. Často je to způsobeno nepochopením základního principu sdílení. To znamená: co bylo v daném čtvrthodinovém intervalu vyrobeno, musí být ve stejném intervalu někde spotřebováno, aby se docílilo co nejvyšší efektivity,“ říká mluvčí PRE Karel Hanzelka.
Největší benefit sdílení je z pohledu zákazníků nižší cena silové elektřiny. Zákazníci však neušetří tolik, kolik by mohli kvůli tomu, že proud sdílejí neefektivně. Podle E.ON za tím stojí nejen složitá orientace zákazníků a jejich neznalost, ale i fakt, že skupiny sdílení bývají sestavené nahodile a bez ohledu na to, zda k sobě výroba a spotřeba ladí.
Standardně po registraci do sdílení si zákazník založí svou skupinu a do ní může přidávat odběrná místa, do kterých chce elektřinu ze své výrobny dodávat. Složení skupin sdílejících je tak volné podle toho, jak si to určí sám zákazník.
„Párování si musejí zajistit sami účastníci sdílení nebo energetická společenství. Stejně tak si musejí správně promyslet alokační mechanismus, tedy systém, komu, v jakém pořadí a v jakém množství bude elektřina přidělena. EDC vytváří prostředí a technické a datové zázemí pro funkčnost samotného sdílení,“ popisuje Petr Kusý, předseda představenstva Elektroenergetického datového centra.
Vhodného partnera pro sdílení může doporučit algoritmus
Zákazník tak často neví, kolik a komu má elektřinu sdílet. Například služba E.ON Propojeno vhodné zákazníky ke sdílení doporučuje podle algoritmu. E.ON se zaměřuje pouze na tzv. aktivní zákazníky, což je nejpočetnější skupina sdílejících a tvoří ji téměř 20 tisíc odběrných míst.
„Typickým příkladem je sdílení elektřiny z fotovoltaických panelů na chatě do bytu stejného majitele ve městě, či sdílení příbuzným či sousedům,“ říká Kusý. Aktivní zákazník může elektřinu posílat jen omezenému počtu spotřebitelů. Z jednoho místa může výrobu využívat maximálně 10 dalších.
„Na základě dat právě z naší služby E.ON Partner sdílení jsme připravili propracovaný pilot projektu E.ON Propojeno – platformu, která pomocí algoritmů vybírá vhodné dvojice výrobců a odběratelů a optimalizuje sdílení v čase i podle spotřebních vzorců,“ popisuje Kateřina Stehlíková, vedoucí oddělení Inovací společnosti E.ON.
Pilotní testování ukázalo, že množství sdílené elektřiny může být až dvojnásobné u výrobců a u odběratelů v jednotkách procent. Služba má i pozitivní finanční efekt pro výrobce, kteří mohou při správném spárování s odběratelem zvýšit svůj výdělek v řádech tisíců korun. Odběratelům to naopak může přinést úspory stovek korun. Cenu, za kterou mu mohou ostatní elektřinu nasdílet, vidí přímo na platformě E.ON Propojeno.
Finanční prospěch je ale individuální podle cen a podmínek při sdílení proudu. 420 Kč z nasdílené MWh elektřiny si navíc od výrobce účtuje E.ON. Odběratel platí jen to, na čem se s výrobcem dohodne.
Pilotní test probíhal od května do září 2025 na devíti skupinách vytvořených přímo podle pravidel algoritmu. Výrobci dokázali sdílet 29 procent přetoků, zatímco volně sestavené skupiny jen 14 procent. Cílem platformy však je, aby se využilo 50 procent sdíleného objemu z každé elektrárny. „Z dat je vidět, že to lze. A to už je významná úspora, protože cena dnes nějakým způsobem podléhá konkurenci,“ říká Zápotočný.
Lepší výsledky se ukázaly i na straně odběratelů, kteří ušetřili 21 procent své spotřeby, zatímco u volně sestavených skupin to bylo 16 procent. „Tedy dvojnásobná efektivita na straně výrobců a zlepšení o pět procentních bodů na straně odběratelů. Propojeno ukazuje, že sdílení dává lidem skutečný smysl, když jsou skupiny sestavené tak, aby se výroba a spotřeba potkávaly,“ říká Stehlíková.
Zkušenosti s produktem má i zákazník Martin Kozel žijící v rodinném domě se solární elektrárnou, která produkovala přetoky 3,96 MWh. Domácnost z toho 37 procent nasdílela.
V jeho skupině sdílení je až pět spotřebitelů. Nejvíce přetoků však jeho elektrárna vytváří během týdne, kdy je v práci. O víkendu jich bylo méně. „Je tam potenciál přiřadit spotřebitele v průběhu týdne. Díky algoritmům mi přiřadí vhodné odběratele, jinak bych musel obcházet sousedy a nabízet jim svou elektřinu, a ještě je učit, jak přesouvat jejich spotřebu do doby, kdy přetoky vznikají,“ říká zákazník.
Existují i jiné platformy propojující výrobce a odběratele sdílené elektřiny. „S podobným modelem již dříve přišel například člen UKEN Wattlink, s chytrým sdílením energie pomáhá aplikace ECM System Solutions ECM Marfy. Rozdíl u E.ON je především v jeho silné pozici registrovaného obchodníka s elektřinou. Zatímco platformy energetických společenství mohou vytvořit propojenou skupinu až 1000 výrobců a odběratelů, platforma E.ON může propojit pouze menší skupiny aktivních zákazníků,“ říká David Blažek, hlavní koordinátor Unie komunitní energetiky.
Obchodníci s energiemi často svým zákazníkům pomáhají i s vyřízením registrace do systému sdílení. „Další možností je pak kompletní správa sdílení, jeho průběžného sledování a následná optimalizace, aby bylo sdílení co nejvíce efektivní. S každým zákazníkem pracujeme individuálně, protože každý případ je naprosto specifický. Například co do počtu odběrných míst, na která je v plánu sdílet, nebo je případ ovlivněn výkonem výrobny,“ popisuje Hanzelka za PRE.
Unie komunitní energetiky doufá, že podobné aktivity dodavatelů energií budou motivovat i Elektroenergetické datové centrum k vylepšení metody, podle níž se domácnosti, firmy či obce zapojené do sdílení spárují. „Kvůli statické metodě alokace dnes skupiny sdílení přicházejí až o 50 procent vyrobené elektřiny,“ dodává Blažek.
U Elektroenergetického datového centra se zatím přihlásilo ke sdílení 36 051 účastníků, kteří tvoří 20 880 tzv. skupin sdílení. Elektřina se sdílí také v 864 bytových domech a v 98 energetických společenstvích. Zatím se ke sdílení přihlásilo 37 491 míst, která elektřinu jen spotřebovávají a 22 351 výrobců.
