Článek
Do konce svého mandátu by ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) rád přemístil české velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Ideálně v neupřesněném, nejspíše mystickém „symbolickém okamžiku“. Ví, že jde o rozhodnutí celé vlády, který má čas vyměřen do podzimu 2029, on sám ale bude za transfer lobbovat.
Předák nejmenší koaliční strany se takto vyslovil tuto středu po jednání se svým protějškem, izraelským ministrem zahraničí Gideonem Saarem. Ten si opět nezapomněl postěžovat, jak je současná Evropa zlá na „jedinou blízkovýchodní demokracii“.
V podobnou dobu zveřejnil jiný člen izraelského kabinetu video, na kterém s gustem zesměšňuje a ponižuje spoutané propalestinské aktivisty. Ministr národní bezpečnosti (sic!) Itamar Ben Gvir na záběrech mává modrobílou vlajkou a povzbuzuje uniformované bijce, aby se zajatci smýkali a nutili je klečet v bolestivé pozici. Zadržení hodlali doručit do zdevastovaného Pásma Gazy pomoc a i když si o jejich povýtce propagandistické akci lze myslet leccos, jedinkrát nevystřelili.
Mnozí z mučených byli Evropané, proti izraelskému chování tak kromě řady zemí EU protestovaly i jindy střízlivé Německo či Itálie. Přihodit se toto v opravdové, fungující demokracii, Ben Gvir by ihned skončil v politice a čelil rovnou i žalobě.
Není sám s tímto snem
Jak spolu zprávy souvisejí? Ministerský sbor Benjamina Netanjahua nejen že porušuje všechny myslitelné civilizační normy a ničí tak pověst Izraele. Odmítá ale i byť jen náznak urovnání s Palestinci, ke kterým se navíc chová jako ke svázaným aktivistům, jejichž plavba měla na problém upozornit.
Otázka Jeruzaléma je přitom pro případný arabsko-izraelský smír klíčová. Zastupitelské úřady drtivé většiny zemí sídlí v Tel Avivu právě proto, že k dohodě o Svatém městě nedošlo. Palestinci chtějí ve východní, převážně arabské části Jeruzaléma, zřídit metropoli budoucího státu. Což židovský stát zavrhuje a nárokuje si jej celý.
Petr Macinka není sám, kdo v Česku touží po přemístění ambasády, i když zrovna on v tomto ohledu učinil výjimečně mrštný obrat. Diplomatické stěhování je letitým snem bezpodmínečně proizraelské části politiků a novinářů, kteří jsou motivováni spíše nekritickým, zamilovaným obdivem k židovskému státu než racionální úvahou. Problémů by totiž ryze symbolický, navíc formální krok přinesl rozhodně více než výhod.
Česko by se vymklo ze společné evropské pozice a potvrdilo pověst unijního potížisty. Jako celek by ho Petr Macinka přihlásil do tábora eratického Donalda Trumpa - právě on americký úřad odeslal do Jeruzaléma, v čemž ho následovaly už jen Guatemala, Kosovo, Honduras, Papua Nová Guinea, Fidži a s jistými rozpaky i Paraguay. Dokonce ani Argentina vedená neoblomně proizraelským bossem Javierem Mileiem dosud změnu diplomatické adresy nezařídila, i když o ní vytrvale diskutuje.
Proč odměňovat Netanjahua za zničení Gazy?
Patrně by nastaly trable s muslimskými zeměmi, především obchodní. Jakkoli se vybrané arabské státy, kupříkladu Emiráty a Maroko, s židovským státem sbližují, ostatní jej ještě ani neuznaly. Když dal exprezident Miloš Zeman v letech 2013 až 2015 volný průchod zcela nepragmatické islamofobii, reagovaly některé země Zálivu faktickým bojkotem českých výrobků.
V jistém smyslu by šlo také o nahrávku extremistům před nadcházejícími volbami. Jistě, snad všichni Izraelci považují Jeruzalém za hlavní město. Stávající koalice by ale český přesun jistě zobchodovala jako vlastní výhru a proměnila v agitační trumf. Podívejte, i když nás jiní v EU nenávidí, Češi nás podporují, hlásali by pak radikálové, kteří s Evropany, jakkoli možná kontroverzními, zacházejí jako s kusem hadru.
Nemluvě o morálním dilematu. Opravdu si Češi myslí, že jsou Palestinci podlidé, kteří nemají právo na vlastní stát? Kteří si zaslouží nevybíravou šikanu na svém a okupovaném Západním břehu, kde na ně zdivočelí židovští osadníci páchají každodenní pogromy, a to za (v lepším případě) nečinného přihlížení armády? Míní Praha odměnit Benjamina Netanjahua za zásah v Pásmu Gazy?
Svaté město patří všem
Je možné, že Izraelci zanedlouho zvolí demokratičtější vedení a arogantní Motoristé přestanou být premiérovi Andreji Babišovi užiteční. Zmizeli by tak Petr Macinka i Itamar Ben Gvir, kteří vyznávají podobný styl politiky.
Oba milují pozornost a nedospěle drzá slova, více vykřikují než pracují a agresi vydávají za autenticitu. Oba soupeří s demokraty a prezidenty: Ben Gvir se potýká s Jicchakem Herzogem, kterého označil za pokrytce a vzkázal mu, ať je zticha. Petr Macinka se do Petra Pavla pouští soustavně, zřejmě podle vzoru, že se silným soupeřem roste i útočník.
Dojde-li k narovnání vztahů mezi Izraelem a Palestinci, nikdo nebude raději psát o Jeruzalémě jako židovské metropoli než já. Svaté město opravdu patří židům. Ale i křesťanům, muslimům a obecně všem lidem dobré vůle. Pubertální gesta narcistních vůdců s fašizujícími sklony a inherentní neurvalostí mír nepřinesou. Pokud o něj tedy jde.
