Babiš je fascinovaný Uzbekistánem, říká demograf k řešení nízké porodnosti

Na Úřadu vlády se minulý týden konala expertní konference zaměřená na problém propadajícího se počtu narozených dětí s názvem „Proč se v Česku rodí málo dětí a co s tím?“. Akce se účastnil i premiér Andrej Babiš (ANO), který úvodní blok s odborníky uváděl a komentoval.

„Rodiny musí mít jistotu, že stát stojí na jejich straně. Bez dostupného bydlení, kvalitních služeb a stabilního prostředí se porodnost nezlepší,“ uvedl předseda vlády. Na základě výstupů z konference mají podle vládní zprávy vzniknout jednotlivá doporučení pro podporu rodiny.

Hned první prezentaci na téma nízké porodnosti a možného dalšího vývoje měl na konferenci demograf Tomáš Sobotka, který je zástupcem ředitele Vídeňského institutu pro demografii.

„Politici hledají řešení, která se dají během volebního období prodat. A dobří politici vnímají i potřebu dlouhodobějších opatření. Ale celkově jsme svědky toho, že když politici chtějí zvýšit porodnost, tak to jde přes peníze. To změníte snadno,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Měl jste pro vládní představitele, včetně premiéra Andreje Babiše, nějakou pozitivní zprávu, když tématem konference bylo „co s tím“?

Pozitivní asi ne. Ale snažil jsem se české trendy zarámovat mezinárodním kontextem a argumentovat, že to, co pozorujeme v Česku v posledních letech, perfektně souzní s celosvětovými trendy poklesu porodnosti po roce 2010. A to jak ve vyspělých zemích, tak zemích se středním příjmem.

Překvapily i regiony, které měly dříve o dost větší porodnost, třeba země Latinské Ameriky. Mnohé země v Asii, jako Turecko, Írán, Thajsko, zažily velký propad porodnosti v posledních dvaceti letech. Z tohoto hlediska není Česko ani Evropa v nějaké výjimečné pozici.

Takže vlastně není moc kam se v zahraničí podívat po nějakém fungujícím návodu, jak porodnost zvýšit?

Je možnost se podívat do zahraničí na případy zemí, kde se porodnost nepropadla příliš hluboko. Případně na země, které jsou na tom mnohem hůře než Česko, například některé země východní Asie mají extrémně nízkou porodnost. To jsou spíše příklady varovných signálů nebo politických opatření, která zapříčiní ještě větší propad porodnosti, než je u nás.

Ale znám jenom jeden příklad bohaté země s vysokou porodností, na konferenci to kupodivu nepadlo, čekal jsem, že se na to někdo bude ptát. Je to Izrael. Tam to vychází z historicko-kulturních důvodů. Největším důvodem je menšina ultraortodoxních židů. Tvoří třeba 17 procent populace, ale má průměrnou plodnost šest dětí na jednu ženu. Posunou tak Izrael k hodnotě kolem tří dětí na ženu, což je mnohem více než jinde.

Další příklady nejsou?

Občas jde další najít. Například pan premiér byl fascinován Uzbekistánem, protože tam byl na služební cestě. Uzbekistán má ukazatel plodnosti na úrovni 3,5 dětí na ženu. Do nedávna se tam rodilo skoro milion dětí. Pan premiér je tím fascinován, zkoušel tento příklad uvádět. Ale to je falešný příklad. Je to jiné kulturní prostředí, patriarchální společnost, spousta žen nemá vysokoškolské vzdělání, nejsou na pracovním trhu, mají úplně jiné preference než ženy v Evropě.

Čili jsou hodnotově jinak nastaveni než vyspělé země v Evropské unii?

Ano. A jsou hodnotově jinde než spousta muslimských zemí. Není to tím, že by byl Uzbekistán muslimský, že by se tam zastavil pokles porodnosti. V Turecku, v Íránu, v Malajsii je většinou muslimské obyvatelstvo, které má míru plodnosti srovnatelnou s tou evropskou. Střední Asie má celkově mnohem vyšší plodnost. Je to zčásti jinou fází vývoje, zčásti tím, že náboženství je propojené s patriarchálnější tradiční kulturou.

Vaše přednáška na vládní konferenci se měla zaobírat i tím, co bude s českou porodností dál. Bude se dál počet narozených dětí snižovat?

Upřímná odpověď je, že to nikdo neví. Žijeme v době prudkých změn a otřesů. Plodnost se proměňuje tak rapidně, že jsme s kolegy ve Vídni začali měřit plodnost v měsíčních intervalech. Třeba během covidu se každých pár měsíců stalo něco nového. Začal covid a lidé měli strach. Pak byli doma a zjistili, že ekonomika se nezhroutila.

Vláda začala podporovat rodiny a firmy, aby nepropouštěly, a porodnost se najednou zvedla. A pak přišla vakcinace a s ní dočasný propad, pak přišla ropná krize, válka na Ukrajině. Nárazů je tolik, že se zdráhám dělat nějaké prognózy. A teď tady máme možná novou krizi. Blízký Východ zvedá ceny ropy a zvedne inflaci. Vyšší inflace znamená, že pro část lidí nebudou dostupné hypotéky, část lidí bude mít stagnující příjem nebo dokonce klesající. To je přesně ten typ nejistoty, kdy část lidí začne odkládat rození dětí na později.

Ptal jsem se i proto, že někteří experti upozorňují, že v dohledné době bude zase vícero žen v takzvaně reprodukčním věku, a tím pádem se bude rodit i více dětí…

To ale mluvíme o dvou různých věcech. Když o porodnosti mluví demografové, tak mluví o míře. Když se zvedne počet matek, nerodí s větší intenzitou, ale jenom jich je víc, tak z našeho hlediska se míra plodnosti nezvedne. Plodnost je těch loni dosažených 1,28 dítěte na ženu v Česku.

Ale samozřejmě, když vás zajímá počet narozených dětí, tak jsou důležité výkyvy věkové struktury. Za socialismu ženy rodily v nízkém věku, kolem 22 let, a teď je to kolem 30. Byla by to poměrně snadná analýza věkové struktury a myslím si, že opravdu dojde k zvýšení počtu narozených dětí v horizontu šesti let. Ale nečekal bych žádné zázraky.

Loni jste v podcastu pro Vysokou školu ekonomickou popisoval, že česká společnost se velmi rychle vychyluje z extrému do extrému – umíme být na špičce v plodnosti i na chvostu. Nelze této vlastnosti využít k nějaké státní motivaci k vyššímu počtu dětí?

Asi ne. Když si vezmete, že výkyvy vznikají z toho, že ženy a samozřejmě i muži reagují citlivěji na změny vnějších podmínek, tak to neznamená, že když se vnější podmínky zlepší, tak se bude rodit více dětí. Znamená to, že se odsunuté děti začnou rodit v době, kdy se ekonomické podmínky zlepší.

Kolem roku 2021 jsme měli jednu z nejvyšších plodností (demografický ukazatel vyjadřující průměrný počet potomků na jednu ženu, pozn. red.)…

Ale krátkodobě. To je ta česká nestabilita.

Takže nelze říct, že jsme něco dělali dobře?

Je to o tom načasování. Ale co bylo dobře, tak třeba léta po roce 2010 byla dobou ekonomické prosperity, a to asi nejde zopakovat. Když se podíváte, tak mladým lidem se zlepšovaly příjmy. Dokud se nezačala více projevovat krize bydlení, tak se necítili být tak drceni okolnostmi.

Receptem tedy může být, aby se mladí měli lépe?

To je, ale není to snadné uskutečnit. Zvlášť když náklady na bydlení rychle rostou. To je samozřejmě téma, které na konferenci padlo. Pan premiér pak vypadal trošku zoufale z těch informací. Na konci prvního bloku konference si stoupl k pultíku a nějak to komentoval. Byla to kombinace postřehů a říkal, že to bydlení vnímá, ale že to není něco, co lze změnit rychle, a znamená to ohromné výdaje s nejistým výsledkem. Nebyl z toho úplně spokojený.

Cítím z toho, že premiér ale hledal nějaké rychlé řešení?

Tak je politikem, myslím si, že je to přirozené. Politici hledají řešení, která se dají během volebního období prodat. A dobří politici vnímají i potřebu dlouhodobějších opatření. Ale celkově jsme svědky toho, že když politici chtějí zvýšit porodnost, tak to jde přes peníze. To změníte snadno.

Takže rodičovský příspěvek?

Nebo nějaký baby bonus. Toho se chytil Donald Trump ve Spojených státech. Každý Američan, který bude mít dítě, dostane tisíc dolarů přes rodičovský příspěvek. V Polsku zavedli každoměsíční příspěvek na dítě i další finanční podporu nebo daňové věci. To taky někdo na konferenci zmínil, osvobodit ženy se třemi dětmi od daní z příjmů celoživotně. To jde zařídit, ale když to někdo zavede, tak si neuvědomí, o kolik připraví příjem státního rozpočtu za padesát let.

V Česku se řeší navyšování rodičovského příspěvku. Jak se díváte na to, že není automaticky valorizovaný o inflaci, a byl by tak stabilnější a předvídatelnější?

Já bych měl i podezření, že se to nevalorizuje, aby každá vláda mohla říct, že se o to zasloužila. Ale je možné, že to chtějí mít dobře propočtené do státního rozpočtu, nevím, tomu už nerozumím. Na konferenci se ale zmiňovaly i odpočty z daní a že nebyly dlouho valorizované.

Jak tedy lze motivovat lidi a rodiny, aby měli děti?

Řeknu vám můj pohled demografa. Česko není v krizové situaci. Nemáme před sebou horizont rychlého populačního úbytku. Nezačne se strašně rychle zmenšovat pracovní síla, kterou nemáme, jak nahradit. Cokoliv, co se nám podaří udělat s porodností, bude mít malý efekt.

Vliv všech politik, které se tam diskutovaly, kdyby fungovaly a kdyby Česko bylo jako Finsko, Norsko a Švédsko a měli bychom mnohem větší genderovou rovnoprávnost a dostupné školky a bydlení, tak hladina plodnosti nebude na 1,3, ale na 1,5. Je to pár desítek dětí víc, které vstoupí na pracovní trh kolem roku 2050. Nikdo z nás neví, jak bude fungovat trh v roce 2050. Z ekonomického hlediska nevím a z demografického hlediska nám nehrozí rychlý sešup.

Takže data o historickém minimu počtu narozených dětí pro vás jako demografa nejsou tak děsivá?

Osobně ne. Ale neříkám, že mluvím za celou komunitu demografů. Zaleží, na co lidé dávají důraz. Lidé, co studují ekonomické dopady nízké plodnosti, se často shodnou, že pokud není plodnost extrémně nízká a ekonomika se dokáže přizpůsobovat, tak to není důvod k velkému alarmu. Ale pak je tam druhý aspekt, který jsem zkoušel na konferenci hodně zdůrazňovat. Všechna opatření, pokud se udělají, tak v Česku nebude nějaký radikální nárůst plodnosti. Je to nepravděpodobné.