Václavák na kolech. Karavan objíždí Česko a sbírá vzkazy od lidí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Projekt je reakcí na rostoucí polarizaci a snahu narovnat debatu, která se dnes často odehrává jen online. „Chceme ukázat, že si lidé stále mají co říct a že nejsme tak rozdělení, jak to může působit,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy jeden z organizátorů projektu a mluvčí Koncertu pro budoucnost Jan Gregar.

V každém kraji karavan navštíví jak velké město, tak i malou obec a v osobním kontaktu se jeho posádka ptá občanů, co pro ně znamená svoboda, demokracie nebo sounáležitost. Vybrané vzkazy se následně stanou součástí Koncertu pro budoucnost, který se tradičně koná 17. listopadu na pražském Václavském náměstí.

„Chceme dát lidem hlas, protože demokracie je každodenní práce, ne jednorázová událost. Chceme sestavit mozaiku české společnosti,“ dodává Gregar.

Do krajských i dalších měst a obcí vyráží „Pojízdný Václavák“. Co lidem poveze?

Pojízdný Václavák je speciální projekt, který bude ode dneška až do 29. října mimo pražské Václavské náměstí podněcovat k diskuzi o odkazu 17. listopadu. Cílem je sbírat vzkazy lidí ze všech koutů republiky, postupně navštívíme všechny kraje. Snažíme se tímto projektem reagovat na rostoucí polarizaci společnosti a odtrženost skupin obyvatel, které na sebe často narážejí v online prostoru.

Vytváří se tak pocit, že si nerozumíme, že spolu neumíme mluvit, že máme úplně jiné hodnoty. My si ale myslíme, že jako společnost jsme v základních otázkách poměrně názorově konzistentní, že si máme co říct a že jsme pořád na jedné lodi. Byť dnešní online svět to samozřejmě trochu rozbourává. Tedy proto vyjíždíme s Pojízdným Václavákem, abychom ukázali celé společnosti, jaká je realita.

Co si tedy pod Pojízdným Václavákem konkrétně představit?

Představte si obytňák. S obytným vozem Václav obrazíme všech 14 krajů. A právě proto, abychom oslovili lidi z různých skupin, tak vždycky v každém kraji navštívíme velké město, většinou krajské, ale i malou vesničku či obec. Chceme se bavit s lidmi napříč společností. Naším cílem je jít do osobního kontaktu. Vnímáme 17. listopad jako svátek celé společnosti, a proto chceme dát prostor lidem, aby se vyjádřili k tomu, co je pálí nebo co by chtěli sdělit. Nejsilnější nasbírané videovzkazy a myšlenky spoluobčanů poté představíme na tradičním Koncertu pro budoucnost 17. listopadu na skutečném Václaváku.

Má Václavák pro Čechy ještě takovou symboliku? Funguje na ně ještě?

Václavské náměstí je symbolem agory, místem pro dialog. Podle mě je bytostně vlastní všem. Nejenom historicky, ale i nyní tam probíhají veškeré možné demonstrace. Chceme právě vzít Václavák a ještě před samotným 17. listopadem ho dovést k lidem, přijet do míst, kam třeba nikdo nikdy takovým způsobem nepřijel.

Jak se lidé dozvědí, že jedete zrovna do jejich města či obce?

Máme řadu kanálů, kterými k nim budeme komunikovat. Jednak jsme v intenzivním kontaktu s jednotlivými městy i obcemi a žádáme je, aby o nás svoje spoluobčany informovaly. Na našem Instagramovém profilu lze například i průběžně sledovat dění a cesty Pojízdného Václaváku.

Záměrně jedeme po volbách, protože jsme nechtěli vstupovat do politické soutěže. Naopak je lepší vyrazit až v momentě, kdy lidé mají často pocit, že už politici o jejich názory nestojí, protože soutěž skončila, karty jsou rozdány. Chceme lidem tímto reálným symbolem ukázat, že my o jejich názor stojíme, protože demokracie nezačíná ani nekončí volbami. Je to kontinuální práce, jak říkal prezident Masaryk, každodenní drobná práce.

Vidíme, že jednou z nejdůležitějších věcí je vedení dialogu. Nemusíme spolu ve všem souhlasit, to je zcela normální. Na druhou stranu na příkladu Slovenska i Spojených států vidíme, jak je nebezpečná polarizace společnosti. Ta ve finále podtrhává udržitelnost demokracie, která stojí právě na bazální shodě občanů.

A kdy jindy to připomínat než 17. listopadu.

Vnímáme 17. listopad jako svátek, kdy se máme shodnout na tom úplně nejzákladnějším: na svobodě, demokracii a právním státě. A proto nedáváme prostor jenom k vyjádření se, ale chceme s veřejností i diskutovat o takzvaných pojistkách demokracie.

Ty jsou jaké?

Jde o základní pilíře, které jsou důležité pro trvalost naší demokracie. Je to například ústava, volební systém či svoboda slova, kde je ale také třeba si uvědomit, že má své hranice. Svojí svobodou nemůžete zasahovat do svobody někoho jiného. V rámci demokracie je se svobodou spojena také odpovědnost.

Dalším pilířem demokracie je i naše odvaha, známe to z historie od Tomáše Garrigua Masaryka přes Miladu Horákovou až po Václava Havla. Ale jsou i tisíce dalších osob, které nejsou třeba tak známé, nicméně prokázaly obrovskou odvahu.

Dále nesmíme zapomenout na soudržnost. Bez toho, aniž bychom byli soudržná společnost, tak se nám demokracie bude postupně rozpadat, budeme mnohem víc manipulovatelní.

V neposlední řadě mezi pilíře patří i občanská společnost a neziskové organizace či ukotvení v mezinárodních strukturách, konkrétně EU a NATO.

Až karavan přijede do vytipovaného města či vesnice, co se bude konkrétně dít?

Většinou zastavíme někde v centru či na hlavním náměstí. Součástí našeho týmu bude moderátor, kameraman a expertka na sociální sítě. Jde o zkušené lidi, kteří za sebou mají podobné typy kampaní. Doufáme, že už tam na nás třeba bude někdo čekat, protože se to bude avizovat dopředu přes média, sociální sítě i municipality.

Zároveň ale projekt staví i na určitém principu náhody. Nechceme předvídat všechno, protože třeba někde zastavíme na benzinové pumpě a potkáme lidi, které stojí za to vyslechnout a jejichž názor stojí za to zprostředkovat.

Největší vrchol vnímáme v tom, že jako organizátoři Koncertu pro budoucnost 17. listopadu na Václavském náměstí dáme prostor přímo lidem, co jsme dokázali nahrát, a ta nejsilnější sdělení k pojistkám i výzvám ke společnosti pustíme přímo v rámci Koncertu. Budou to pohledy občanů z celé republiky.

Jak chcete namotivovat lidi, aby mluvili? Ono to není úplně jednoduché přijít k někomu a říct: „Tak mi řekni názor, možná zazníš na Václaváku.“

Není to jednoduché, je to samozřejmě určitá výzva. Netajíme se tím, že je to pilotní projekt. Na druhou stranu máme pocit, že je potřeba. Chtěli bychom vyzvat všechny občany, aby k nám přišli, bavili se s námi, řekli společnosti, co je trápí. Ta úvodní věta rozhovoru je jasná: Co byste všem řekli 17. listopadu, kdybyste stáli na Václaváku?

Bez dialogu to totiž opravdu do budoucna bude těžké. Vidíme, že rozhádaná společnost může podléhat různým ovlivňováním, neprosperuje a neprospívá. Víme, že je těžká doba, dneska zažíváme to, co jsme si mysleli, že už nikdy zažívat nebudeme. Jde o reálnou i hybridní válku přímo na území Evropské unie, panuje velká nejistota, nesmíme se však nechat rozdělit.

Podle jakého klíče jste vybírali místa, do kterých Pojízdný Václavák zavítá?

Vybírání konkrétních měst nebylo vůbec jednoduchou otázkou, byl to běh na dlouhou trať. Snažili jsme se zohlednit různorodé aspekty – velikost, zajímavá skladba obyvatel, historická konotace a podobně. Ve Středočeském kraji jsme například zvolili Příbram, protože tam v roce 2021 dopadly parlamentní volby jako v celé republice dohromady.

Celkově pojedeme do 28 měst a obcí plus v každém kraji bude nějaké speciální místo, které si nechceme definovat dopředu. Tedy ve finále půjde o zhruba 42 zastávek.

Každopádně skladba jako taková odpovídá pestrosti společnosti. Někde navštívíme třeba vesnici roku, jinde obec, která má jednu z nejmenších kupních sil v republice, nebo místo, kde se třeba řešily větrné elektrárny. I tyto faktory mají vliv na občanskou diskuzi. Nebojíme si jít i do chudších lokalit. Je nesmírně důležité, abychom si 17. listopadu vyslechli názory od běžných občanů až po nejbohatší podnikatele. Abychom si uvědomili, v jaké situaci jsou občané, co všechno zažívají. Chceme zkrátka sestavit takovou mozaiku české společnosti.

Mezi místy, kde se budete zastavovat, jsou i Olbramovice, soused Čapího hnízda. Je v tom nějaký záměr?

Je to taková zajímavá symbolika, napadlo nás to hned po Blaníku. Každopádně je to velký symbol posledních let, osobně mě velmi zajímá, jak to vnímají lidé, kteří v té lokalitě žijí. Samozřejmě nebudeme zastavovat přímo na Čapím hnízdě, ale právě v nedalekých Olbramovicích.

Chystáte na některých místech i doprovodné kulturní akce?

Budeme spolupracovat s různými podcastery, kteří vyjedou s námi. Už máme potvrzené některé osobnosti, které bych zároveň nechtěl úplně prozrazovat. Nevezeme ale žádnou velkou stage, někde vystoupí muzikant, někam dorazí známá osobnost, jinde přijde podcaster. Celé je to nadstranická akce, dáme prostor všem občanům.

Trošku mi to připomíná londýnský Hyde Park a jeho Speakers’ Corner. Inspirovali jste se touto britskou tradicí?

Přímá inspirace tam nebyla, ale máte pravdu, že Václavské náměstí vnímáme trochu jako Hyde Park. Je to prostor pro názor. A právě Václavák my povezeme do regionů, nabídneme společnosti možnost se vyjádřit. Samozřejmě nebudeme akceptovat vulgarity, nadávky a napadání. Chceme, aby sdělení byla konstruktivní.

A vrcholem pak bude reálný Václavák přímo 17. listopadu. Jak bude vypadat dramaturgie Koncertu pro budoucnost?

Letos je dramaturgie, co se týče řečnických vystoupení, specifická. Budeme mít osm programových bodů, kdy vybíráme řečníky právě k oněm pojistkám demokracie. Věřím tomu, že to bude hodně silné a že nás to zase trošku vrátí zpátky k sobě.

Každopádně asi můžu rozhodně říct, že vystoupí například Šimon Pánek, ředitel Člověka v tísni. Ten bude za neziskové organizace a občanskou společnost. K ústavě promluví ústavní soudce Jan Wintr. Potvrzeného máme Ondřeje Vetchého, který je jednak pamětník, ale zároveň za nás je velkou ukázkou osobní odvahy zasazovat se za správné věci.

Momentálně čekáme na vyjádření několika zahraničních osobností. To bohužel nemůžu specifikovat, ale jednáme o zajímavých lidech. Koncert začne v půl páté a bude trvat pět a půl hodiny. Program je pestrý, děláme ho pro širokou škálu obyvatel, každý si tam najde něco svého.

Kdo letos zazpívá tradiční Modlitbu pro Martu?

Modlitba zazní v podání Anety Langerové. A hymnu uslyšíte od Anny Vaverkové.

Je něco, co Česku a jeho demokracii od sametové revoluce stále chybí?

Možná určité uvědomění, že se nám nežije tak špatně oproti jiným koutům světa. Je důležité si připomínat, že máme velké štěstí, že žijeme zrovna v Evropě. A druhá věc, která mi chybí možná úplně nejvíc, je lepší znalost moderních dějin. Významně to oslabuje sílu společnosti čelit hybridním hrozbám, extremismu či dezinformacím.