Zprávy z bojiště: Zelenskyj to u Trumpa s „kotlem“ na bojišti přestřelil

Vývoj na ukrajinském bojišti v posledních dnech výrazně ovlivňuje faktor, na který nemají armády vliv: počasí.

Podzim letos (v podstatě poprvé od začátku války v roce 2022) dorazil včas, což s sebou přineslo deště, mlhy a nízkou oblačnost. Pro obě strany to znamená komplikace, ale i příležitost.

Rozbahněný terén, známý v ukrajinských podmínkách také jako rasputica, ztěžuje logistiku a přesuny techniky.

Klíčový je ovšem dopad na nasazení dronů. Omezená viditelnost znesnadňuje Ukrajincům zastavování ruských útoků pomocí průzkumných a útočných bezpilotních strojů, které jsou klíčové pro kompenzaci ruské dělostřelecké převahy (i když ta už zdaleka není tak výrazná jako na začátku války).

Ruským silám zhoršené počasí komplikuje zásobování malých předsunutých skupin, které operují v „šedé zóně“, ale výhody z jejich hlediska převažují. Lze tak očekávat, že se ruské velení bude snažit využít periody špatného počasí k systematičtějším útokům.

Nyní už k popisu vývoje přímo na frontě. Na nejsevernějším úseku fronty, v Sumské oblasti, pokračuje přetahovaná o malé územní zisky, která ovšem nemá strategický význam.

Boje se soustředí například do okolí vesnice Oleksijivka, kde se obě strany snaží „vyšachovat“ z takticky důležitých pozic. Ukrajinské síly zde podle dostupných informací v posledních dnech zaznamenaly o něco větší územní zisk, ale nejde o žádnou významnou změnu.

O několik desítek kilometrů dále jihovýchodním směrem, v Charkovské oblasti u dnes již zcela zdevastovaného města Vovčansk, pokračují ruské jednotky v pomalém, ale setrvalém postupu z posledních týdnů. Teď se jim podařilo rozšířit zónu kontroly v západních předměstích a postoupit i v přilehlém lese.

Ale podobně jako v případě fronty u města Sumy ani tato není pro další vývoj klíčová. Ruské síly tu útočí hlavně proto, aby protivníkovi nedopřály oddechu.

Nepřehledná je stále situace ve strategicky významnějším městě Kupjansk. Podle svědectví z místa zde panuje naprostý „chaos“. Ruští vojáci se údajně do města infiltrují v malých skupinkách a v civilním oblečení. Vybavení a zbraně si pak obstarávají z těl padlých a skrývají se v prázdných domech a sklepích. Při pátrání po ukrajinských pozicích se prý orientují podle hluku generátorů, který prozrazuje obydlené sklepy.

Pozice se neustále mění, dochází k nečekaným střetům a útokům, takže ani jedna strana si není příliš jistá tím, které části města má nebo nemá pevně pod kontrolou.

Ukrajinské síly se mezitím snaží situaci invazních jednotek zkomplikovat útokem severně od města, kterým se jim podařilo zúžit ruský zásobovací koridor do Kupjansku na šířku zhruba 2,5 kilometru.

Jižněji, v oblasti Lymanu a Siversku, ruský tlak rovněž nepolevuje. Zejména severně od Siversku invazní síly v posledních dnech postoupily v oblasti, kterou obránci museli opustit, aby neměli příliš odkryté boky.

Ukrajinský monitorovací projekt DeepState popisuje ruskou taktiku jako snahu „bezmyšlenkovitě“ pronikat co nejdále do hloubky ukrajinského území bez snahy o konsolidaci pozic.

Jiní analytici ovšem tento pohled zpochybňují. Upozorňují, že desítky geolokalizovaných záběrů potvrzují trvalé boje o strategicky významné body, jako je areál bývalého dolomitového dolu nebo městečko Dronivka. Podle nich nejde o chaotický postup, ale o cílenou snahu obsadit taktické pozice, které usnadní další útoky na Siversk.

Nejintenzivnější boje se ovšem nadále odehrávají na dlouhém úseku fronty v centrální části Donbasu. U města Kosťantynivka pokračují ruské síly v pomalém postupu.

V posledních dnech se jim podařilo údajně obsadit další pozice na taktických výšinách jihovýchodně od města a podél železniční trati, odkud mohou lépe kontrolovat okolí. Celá oblast je přitom pod neustálou a masivní palbou ruských klouzavých pum, dělostřelectva a raketometů.

Zároveň se ruské jednotky musely do velké míry stáhnout z chatové oblasti na jihovýchodním okraji města kvůli neustálým úderům ukrajinských dronů a minometů a problémům se zásobováním.

V oblasti mělo údajně dojít k nezvyklé „obojživelné“ operaci: Několik desítek ukrajinských vojáků, kterým ruský postup odřízl ústupovou cestu, se muselo evakuovat na člunech přes přehradní nádrž Klebaň-Byk. Ústup se měl podařit s nečekaně nízkými ztrátami (ne nulovými), což na bojišti plném dronů byl buď malý zázrak, nebo je celý příběh „vojenská latina“.

Klíčové události se však odehrály v oblasti východně od města Dobropillja. Právě zde se v polovině srpna ruským silám podařil nečekaně rychlý „průchod“ ukrajinskou obranou. Jak jsme po této události v srpnu uváděli, situace se mohla vyvinout několika směry – od rychlého zastavení ruského postupu až po plnohodnotný průlom.

Za nejpravděpodobnější jsme ovšem považovali vznik opotřebovávacího bojiště, kde se ani jedné straně nepodaří dosáhnout rozhodujícího vítězství. Následný vývoj tuto předpověď potvrdil. V týdnech po ruském postupu se v ukrajinském informačním prostoru rozjela rozsáhlá kampaň o údajných obrovských úspěších, které měly vést k obklíčení tisíců ruských vojáků v několika „kotlích“ (dobrý přehled v tomto příspěvku na X).

Celá operace vyvrcholila během zasedání Valného shromáždění OSN, kdy prezident Volodymyr Zelenskyj informoval amerického prezidenta Donalda Trumpa a světová média o obklíčení více než tisícovky ruských vojáků.

Realita na bojišti se však ukázala být zcela odlišná, přesně jak varovali i někteří střízliví ukrajinští experti. Vojenský analytik a komentátor Konstantin Mašovec už na konci září nabádal ke zdrženlivosti se slovy: „Nejsou tam žádná obklíčení ani kotle a situace je poměrně komplikovaná.“

Ruským silám se nejen podařilo udržet pozice v oblasti obce Kučeriv Jar, ale také si k nim zřejmě vytvořit stabilní zásobovací koridor. V posledních deseti dnech navíc invazní jednotky přešly do protiútoku a systematicky dobývají zpět území, o která přišly během ukrajinských protiútoků na konci srpna. Ruským silám se tak podařilo plně zabezpečit výběžek u Kučeriv Jaru a prozatím jim nehrozí žádné obklíčení.

Celkově v této oblasti za posledních deset dní podle některých analýz obsadily několik desítek kilometrů čtverečních. To nemusí platit dlouho, z oblasti jsou hlášeny ukrajinské pokusy o protiútok, ale zničení celého ruského výběžku je prakticky vyloučené.

Ruský postup v posledních dnech byl podpořen novou a na dnešním bojišti neobvyklou taktikou. Zřejmě i s využitím špatného počasí, které omezuje činnost dronů, podnikly ruské síly v oblasti několik rozsáhlých mechanizovaných útoků (základní přehled například zde). Jeden z největších úderů směřoval na vesnici Volodymyrivka a zapojily se do něj více než tři desítky obrněných vozidel.

Ačkoliv tyto útoky vedou k velkým ztrátám na technice, z ruského pohledu plní svůj účel relativně efektivně. Podařilo se jim totiž na místo určení rychle dopravit několik desítek pěšáků, kteří se následně rozptýlili v zástavbě a obsadili centrální část obce.

Podle hlasů z bojiště je tento způsob postupu sice nákladný, ale ve výsledku rychlejší a efektivnější než pomalá infiltrace malých pěších skupin.

Boje probíhají i v samotném Pokrovsku. Jde o vyčerpávající městskou válku, která má ovšem svá specifika. Kvůli extrémní hustotě průzkumných a útočných dronů na obou stranách je podle svědectví z místa mezi nepřátelskými pozicemi vzdálenost až jednoho kilometru. Jakýkoliv bližší kontakt je téměř nemožný a zásobování probíhá téměř výhradně pěšky nebo pomocí dronů.

Zajímavým taktickým detailem má být, že ruské síly údajně ve městě omezují nasazení silných leteckých pum. Mohlo by jít o lekci získanou během bitvy o Toreck, kde zničení výškových budov znemožnilo jejich následné využití jako krytů pro postupující ruskou pěchotu.

I přes tyto obtíže se v ulicích města odehrávají neustálé střety, přičemž obě strany si připisují dílčí úspěchy v různých čtvrtích.

Zatímco se pozornost soustředí na Dobropillju a Pokrovsk, nejnebezpečnější vývoj se možná odehrává o několik desítek kilometrů jižněji. Objevují se totiž informace, že ruské velení přesouvá některé své jednotky z přetíženého bojiště u Pokrovsku právě do oblasti na pomezí Doněcké a Dněpropetrovské oblasti, směrem na Novopavlivku.

Důvod je zřejmý: Ukrajinská obrana je tu slabší a ruské síly zde v posledním měsíci zaznamenaly největší postup.

Podle polského analytika Konrada Muzyky se v září 46 procent všech ruských územních zisků odehrálo právě v tomto sektoru; v říjnu to bylo dokonce 64 procent. Moskva patrně usoudila, že je efektivnější maximalizovat tlak spíše tam, kde se jí daří, než vrážet síly do silně bráněných pozic.

Situace je pro ukrajinské obránce v této oblasti vážná. Nasazené jednotky se zde zjevně potýkají s nedostatkem pěchoty, která by mohla držet a kontrolovat pozice na frontě. Toho mají využívat ruské průzkumné a diverzní skupiny.

Během jednoho z takových incidentů se 12. října ruskému komandu údajně podařilo proniknout řídce obsazenými ukrajinskými liniemi a přepadnout pozici operátorů ukrajinských těžkých dronů „Vampire“, které následně zajali.

Pokud se ruským jednotkám podaří obsadit rozsáhlé lesní porosty v této oblasti, získají bezpečný prostor pro shromažďování sil k dalšímu postupu, což by pro ukrajinskou obranu představovalo mimořádné nebezpečí.