Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mohli bychom se spravedlivě pohoršit nebo pronášet jízlivé poznámky na adresu dvou samolibých mužů, kteří si bez zřejmého cíle jen v honbě za vlastní slávou budou třást pravicí se strůjcem brutální dobyvačné války v Evropě. Protože na stole není žádný věrohodný plán k míru na Ukrajině, podle kterého by se nyní postupovalo a jehož součástí je nové setkání Trump–Putin, tentokrát s hostitelem Viktorem Orbánem.
Mohli bychom poukazovat na to, že poslední taková schůzka, v srpnu na Aljašce, k ničemu nevedla. Neukončila válku na Ukrajině, nezavládlo příměří, které by ušetřilo životy konkrétních Ukrajinců. Naopak, v týdnech poté ruský režim rozpoutal jedny z nejintenzivnějších útoků proti civilním cílům za řadu měsíců. Není tedy sebemenší důvod si myslet, že ohlášené dostaveníčko v Budapešti koncem října k něčemu povede.
Mohli bychom se také na věc podívat čistě z evropské perspektivy a problematizovat vstup Vladimira Putina na území členského státu EU a NATO. Členské státy Unie v reakci na ruskou invazi zavřely evropské nebe pro ruské lety, na Putina vydal Mezinárodní trestní soud (ICC) zatykač a všechny země EU jsou smluvní stranou tohoto soudu.
Orbánova vláda sice oznámila odchod od ICC, rozhodnutí ale ještě nenabylo účinnosti. Právně vzato by tak mělo být letadlo s Putinem donuceno přistát nebo otočit směr, jakmile by vstoupilo do unijního vzdušného prostoru. A pokud by se tak nestalo, ruský lídr by měl být zatčen.
Jak naložit s momentálně nejhledanějším válečným zločincem, který by vstoupil na unijní půdu, a rovnou po červeném koberci v Budapešti, skýtá potenciálně drásavou debatu evropských politiků rozpažených mezi principy na jedné straně a vlastní neschopností donutit Putina ke změně chování na straně druhé, kde Trump je poslední nadějí. Je to debata, kterou by si všichni rádi odpustili.
Ke každému uvedenému argumentu by se našlo několik „ale“, o všem se dá polemizovat. Ze zřetelu bychom také neměli ztrácet základní povinnost humanismu „dát šanci míru“. Tak co s tím?
V každé situaci, a v této zejména, je dobré myslet na kontext, protože poskytuje jistý návod, jak se ve věci zorientovat. A ten je tu jednoduše neúprosný.
Setkání na nejvyšší úrovni, tedy s Donaldem Trumpem, navrhl telefonicky americkému lídrovi sám Putin a to den před tím, než je v Oválné pracovně ve Washingtonu očekáván Volodymyr Zelenskyj. Trump ukrajinského prezidenta přijímá tento pátek večer středoevropského času.
Putin schůzku inicioval nejen těsně před tímto jednáním, ale také - zejména - poté, co Trump opakovaně naznačil ochotu Spojených států poskytnout Ukrajině střely Tomahawk. Ty by mohly zásadně zvýšit kapacitu Ukrajiny ničit průmyslovou infrastrukturu Ruska. Americký ministr obrany navíc tento týden nebývale přitvrdil a prohlásil, že „pokud válka na Ukrajině neskončí, jsme připraveni zvýšit Rusku náklady na pokračující agresi způsobem, kterého jsou schopny jenom Spojené státy“.
Telefonát zároveň přišel poté, co Trumpovi lidé také s jeho osobním vkladem prosadili příměří v Gaze a donutili Hamás propustit zbývající izraelské rukojmí. Donald Trump se může oprávněně cítit na koni, jako mírotvůrce, a pravděpodobně se tak i cítí.
A do toho mu volá Putin a říká mu, jak je skvělý a co on jediný dokáže. Děkuje první dámě Melanii Trump za navrácení do Ruska unesených ukrajinských dětí - což jednou vstoupí do dějin jako jeden z nejcyničtějších momentů války - a zmiňuje, mimo jiné, že americké tomahawky by situaci nyní neprospěly; spíše by ji eskalovaly.
Putin navrhne společné setkání obou mužů v Budapešti - ví, že Orbán ho pro něj nachystá - a co udělá Trump? Do nejnovější Putinovy pasti skočí.
Jistě, pořád je naděje, že to bude jinak, že Budapešť otevře cestu k míru. Argumenty podporující tento pohled se ale limitně blíží nule.
